Jossie

Nemůžu si pomoct, ale John Woo nikdy neměl jít točit do Hollywoodu. Kdyby tohle všechno natočil v Hong-Kongu, byl by to úžasný film. V americkém podání a ještě s Van Dammem v hlavní roli to všechno působí trochu směšně a moc to nefunguje.

Kdyby Paul nepotkal tu dívku v baru, kdyby se za ní v noci nerozjel, kdyby neztratil peníze, kdyby nepožádal servírku o laskavost, kdyby si nepůjčoval ty klíče, kdyby se nestalo dalších X náhod...tak by neprožil tu nejšílenější a nejneuvěřitelnější noc svého života a my bychom přišli o ohromně příjemný a zábavný film, o kterém bych nikdy neřekla, že ho natočil Scorsese.

Je mi to moc líto, na nového Burtona jsem se tak těšila, ale přiznám se, že tahle muzikálová forma mi těžce nesedla a vlastně dokud nezačaly ty vraždy, tak mě to opravdu nudilo. Konec to výrazně vylepšil, ale bohužel to byla jen třetina filmu. Jinak vizuální stránka, Alan Rickman a Helena Bonham Carter byli velkými klady filmu.

Mám ráda přesně tenhle typ naprosto nepochopitelných dějů a zvratů, kdy už máte pocit, že chápete a najednou nechápete vůbec nic. Mělo to dokonce jakýsi nádech mýtična a tajemna. A hlavně to na mě nepůsobilo dojmem, že by si to na něco hrálo. Gosling byl výborný, ale to on je vždycky.

Milé překvapení z Taiwanu s propracovaným dějem, zajímavými nápady (kostka, spray, energie, vlákno, matka v komatu) a dvěma výbornými postavami v hlavních rolích, zmrzačeným vědcem Hashimotou a agentem Tungem. Oba mi svým způsobem přirosti k srdci a pokud bych nakonec měla jednoho zvolit, tak toho, který volil život. K mému překvapení to celé nakonec dopadlo tak nějak, jak bych si přála, takže proč to neocenit.

Tak tohle se vážně povedlo, bylo to milé, vtipné, vyloženě pohlazení po duši. Ta malá střelená Juno, která hledá sama sebe a přes všechny ty trable a překážky se jí to nakonec daří, její úžasní rodiče, ten kluk, co se jí líbí, mladý pár, co touží po dítěti, všechno jsou to bezvadně napsané postavy a nikdo vám není ukradený a to se u filmu vidí málokdy.

Tak první dvě třetiny jsou naprostá bomba - jediný člověk co přežil bloumá se psem zničeným městem a pořád doufá, že někde někdo přežil. Will Smith skvěle zvládá stav takového člověka - deprese, beznaděj, naděje, strach, smutek, všechno mu to beze zbytku věříte. Velká škoda té poslední třetiny filmu, kdy to sklouzne do něčeho klasického a obyčejného, co jsme už mockrát viděli. Ale i tak to byl skvělý film, takže slabší 5*.

Asi tak dvacet minut jsem nechápavě koukala, na co jsem se nechala vytáhnout do kina a pořád jsem si říkala - nemělo to být scifko? Jenže pak se ozve první otřes a celá ta partička mladých, co si doteď nahrávala svoje bezvýznamné problémy na video má najednou velké starosti, jak vůbec zachránit holý život. Kdo nemá rád Blair Witch, ať tenhle film snad radši ani nezkouší, ale pro mě to mělo slušně děsivou atmosféru a samotné monstrum mě dost příjemně překvapilo svojí neobvyklostí. Překousněte tu roztřesenou kameru a občas mizerné záběry a vžijte se do toho a nemůžete být zklamáni.

Estonci se tedy vytáhli. Jistě, námět je velmi silný a zvlášť, když v úvodu čtete, že je to inspirováno skutečnou událostí, ale ono to bylo i velmi dobře natočené, žádná vyprávěcí nuda, od herců, přes hudbu, kameru, střih, režii, celé zpracování je prostě dobré.

Námět je to jistě zajímavý, ale přece jen sci-fi v komorním podání, v jedné místnosti, založené jen na hovoru, mě to nějak moc nechytlo. A to už vůbec nemluvím o tom, že "technickou stránku" věci jsem vůbec nepochopila.