Leira

Jak nemám ráda americký humor, sitcomy a praštěné seriály, po vstřebání prvotního šoku z vykreslení postav jako je Adam nebo Lucifer a vůbec vlastně celého Pekla a Nebe, jsem na tuhle rudou vlnu najela a seriál si užila na plné koule! Nic pro vokabulární citlivky!

Když tenhle film vznikl, bylo mi náct. Zde v recenzích zmiňované papundeklové kulisy mě netrápily, patřím do generace, co vyrostla na StarWars IV-VI a počítačové efekty zdobící filmy plné výbuchů, padajících hořících mrakodrapů, obřích červů z jiné dimenze pustošící New York a podobných megalomanských amerických blbostí ještě nebyly must-have pro zisk Oskara. Naprostou třešničkou na dortu je fenomenální soundtrack Klause Badelta, jehož práce mi vhání slzy do očí jen při zaznění prvních tónů a ani po víc jak dvaceti letech nezvládnu film shlédnout se suchým okem. Jo, jsem emocionální troska a jsem na to hrdá. Při každém shlédnutí objevím malý detail, který zážitek prohloubí (hodinky, květiny, buřinky) a hořím zvědavostí, jak je vlastně napsaná kniha. Milý Ježíšku...

A víte co? Nedělám to často, protože zpravidla se u toho krásně bavím a jen nadšeně pohýkávám, až se mi třetí brada a vytahané mléčné vaky dávno již neprodukující blahodárnou tekutinu, jak tomu u chovatelky koček dávno za zenitem bývá, natřásají a houpou, jak to ten verbal krásně a vtipně shrnul, ale tentokrát mám pocit, že jsme koukali na úplně jiný film. Svižná kamera, poutavý příběh, zamyšleníhodná myšlenka a to celé zabalené do zábavné dvouhodinovky, u které jsem nelitovala ani minutu, že jsme si to pustili. Dlužno dodat - netušila jsem, do čeho jdu, a to možná bylo plusem. Kdo si přečte superlativa, může se dočkat podobných pocitů, jako měl verbal. Příliš náročný hnidopišný divák si dokáže asi nasosat dost materiálu ke kritice. Moje ženské oko chovatelky koček bylo oblaženo.

Nádherně napsal recenzi například Matty. Co víc dodat. Snad jen - film je výborně dokreslen titulkovými scénami. Skvělá práce a zasloužených pět hvězdiček.

Málokterý film za posledních dvacet let jsem si pustila víc než třikrát. Tenhle je jedna z těch výjimek. A absolutně nechápu, jak jsem původně mohla dát hvězdičky jenom tři. Asi to bylo tím, že napoprvé jsem sledovala jen po jednom očku, když se na to dívaly děti. Teď nechápu, že jsme jim to vůbec pouštěli. Tohle je symfonie adultních animáků a je v pořádku nechytnout se napoprvé. Protože tenhle bravurní oduševnělý kousek má Jiskru.

Po mnoha letech jsem se k tomuhle výbornému filmu vrátila. Zdá se mi podhodnocen. Je plný poctivé filmařiny a jediným mínusem, který kdo může najít, je samotná postava Jima Carreyho, pokud ho neměl už předtím rád. Je to prostě o něm, čistá jeho esence. Své původní čtyři hvězdičky měním na pět, neb si je zaslouží, a to dílem i díky fantastické hudbě Johna Debneyho, který s Bohem svoje partitury musel určitě konzultovat :) Nejlepší scéna - rajská polívka!

Tak jo, bez mučení přiznávám, že pět hvězdiček dávám mimo jiné i proto, abych tomuhle filmu zlepšila celkové hodnocení. Ale dávají se mi snadno - tohle mě prostě bavilo. Za normálních okolností bych dala hvězdičky asi čtyři, ale obrovskou hvězdu si zaslouží Dominic Lewis a jeho luxusní soundtrack. Od první chvíle mi učaroval a doslova přibil k obrazovce. Málokdy se mi stává, abych chválila hudbu (v posledních letech muzika upadá) - a přitom osobně ji považuju za velmi důležitou složku kvality filmu. Tady jsem si po úvodních dvaceti minutách musela googlit, kdo že to dělal hudbu, protože to byly tak silné odkazy na Johna Williamse a jeho Sám doma, no bomba. Prvoplánové ploché charaktery jedné zámožné rodinky, co mají dělat prostě křoví, docela bavily, zneuctění amerického vánočního idolu jakbysmet - ne, není to rouhání, když se Santa pozvrací po tahu, a jeho osobnost je v průběhu filmu tak pěkně budovaná, že by si divák nejraději v závěru ty soby pohladil taky. Za mě nová pecka a nová vánoční tradice! Akorát bez dětí, no, ty si budou musset počkat na věk, kdy se v Émerice může chlastat :)

"Mami, a jak vlastně vznikl cirkus"? V nějakém alternativním vesmíru to bylo, milé děti, docela jednoduché - narodil se, zamiloval se, chtěl víc a víc a měl nadání inspirovat i ty, které ostatní lidé nechtěli ani zdravit... Čistá duše Hugha Jackmana, charisma Zaca Efrona, síla Kealy Settle, živočišnost Zendayi, to vše dělá z tohohle filmového muzikálu o vzniku cirkusu lahůdku podobnou avokádu - cenná a přesto mnohými nedoceněná, neb nemůžou jí všichni přijít na chuť. Hudebně žádná extratřída, drtivá většina skladeb na třech, čtyřech akordech, ovšem s perfektními aranžemi a naprosto luxusními pěveckými výkony. Svěží střihy jen podtrhují zábavnost tohohle kousku, který, pokud máte aspoň trochu rádi cirkus, muzikály a lehce stravitelnou večerní zábavu se sklenkou v ruce, musíte vidět.  Napoprvé čtyři hvězdičky, po opětovném shlédnutí zvyšuji pro drobné, původně nepostřehnuté barvité detaily, na pět. Nemusí být všechno blockbuster, aby si to zasloužilo adekvátní ocenění.

Mě to baví. Je potřeba delších komentářů? Oukej, tak jo - staví to na tradičních konceptech superhrdinů, co vyrůstali odloučeni od světa a jaksi se do něj nedovedou začlenit zpátky. Staví to na konceptu časových paradoxů. Staví to na modelu emočně nevyspělých mladých lidech, co byli nuceni si celý život hrát na rodinu. Dohromady je to smíchané do seriálu, který působí, že musí být klišé na klišé. A ona je to přitom prima jízda, prima podívaná, kde si postavy chtě nechtě oblíbíte, ačkoliv své schopnosti vlastně takřka nevyužívají. Proč taky. Vždyť se akorát blíží apokalypsa. Klišé? Nu... Jak se to vezme. 90/100

Dlouho jsem váhala, co k tomuhle animáku napsat. Nechala jsem si ho uležet, shlédla ještě dvakrát... a přetrvává stále stejný pocit, tedy ho musím napsat - tohle je film, který přesně ladí na mou strunu a kdybych mohla dát hvězdiček deset, dám jedenáct. Najdou se tací, kteří toho buď moc nepochopí anebo jim prostě nic neříká slovo RODINA. Každý s aspoň troškou cítění pro své bližní musí jednoznačně shledat tenhle film za jedinečný, roztomilý a hluboký zároveň. Za detaily typu slzící papáji by se dalo procento strhnout, ale díky absenci jinak všudypřítomných "dělačů zábavy" (zpravidla jedna nebo dvě jakoby roztomilé a ve většině případů zcela retardovaně se chovající postavička nebo postavičky, mající za účelem prokládat hluchá místa vtípky zaoženými na jejich prostoduchosti) naopak film odsejpá a nechá diváka soustředit se od začátku až do konce na to jediné - zda se podaří rodině zůstat rodinou, ač jejich cesty zdá se jdou jinými směry... v předposlední scéně vygraduje celé dějství do takové podoby, že jen absolutní cynik by neuronil slzu. Teprve tam pochopí, o čem to vlastně celé bylo. A že těch krásných konců tam je vícero. Nádherná spletitost několika osobních příběhů do jednoho celku, zasazeného do nedávného Mexika při oslavě jejich Svátku Mrtvých - za mě 99/100.