Fancipal

Kapitán Amerika potkal svůj „konec“ pod milióny tun ledu v Antarktidě. Pryč, nikoliv však zapomenut. Alespoň ne v srdci Peggy Carter, která se musí po konci války vyrovnat se životem ženy v poválečné Americe. Viděna, ale přehlížena. Respekt a uznání je něco co se nezískává snadno. A to je přesně rozdíl mezi Agent of S.H.I.E.L.D.S. a Agent Carter. Co AoS trvalo najít celou první sezónu, přináší Agent Carter už od prvního dílu. Zatímco AoS se snažili odůvodnit smysl svojí existence a museli se popasovat s námitkami, zda můžou v našlapaném Marvel Universe přijít s něčím novým. To Peggy se o svoje místo na slunci bát nemusí. Už od událostí prvního Kapitána jsme doufal, že dostaneme šanci zjistit, jaký směr nabral její život po tragických událostech Prvního Avengera a pokud během toho dostaneme šanci sledovat začátky a první kroky legendární organizace S.H.I.E.L.D., tak jenom lépe. Teďka nezbývá nic jiného než doufat, že NBC odklepne druhou sezónu a my se budeme znovu moci ponořit do úžasné a dechberoucí atmosféry doby, která je nenávratně pryč. 1. Série: 90%, 2. Série: 80%. Oblíbené postavy: Peggy Carter, Jack Thompson .

Akta X jsou ztělesněním lidské touhy věřit za hranice neznáma. Kult ztělesňující generaci let devadesátých. Popkulturní fenomén, který formoval v mnoha lidech nedůvěru ve státní aparát, podezíravost vůči vládnímu establishmentu a svobodu lidského jedince hledat odpověd na otázky, na něž autority zatvrzele mlčí. Ta všeobecná nedůvěra, nechuť a zhnusení těmi „nahoře“ má část svých kořenů tady. Na svůj dobu unikátní seriál, který svým promyšleným a dlouhodobě naplánovaným story-arcem umetal cestičku řadě dnešních seriálů. Po scénáristické stránce naprostá špička, která v pozdějších sériích dokázala geniálně mixovat vážná a odlehčená témata, ale nikdy nezapomenout, stejně jako v případě dalšího excelentního seriálu 90. let– Buffy, přemožitelky upírů, odkud vlastně pocházím a kam směřuju. O excelentních hereckých výkonech ústředních představitelů není potřeba hovořit. Každopádně doporučuji nepodlehnout zdejší rozšířené chorobě o tom, že za zhlédnutí stojí pouze první série. Nic není dále od pravdy. Pátá, šestá a sedmá sezóna jsou absolutním vrcholem hereckého, scénáristického a režisérského snažení. Vydržte! Bude to stát za to. Možná se i dozvíte, jestli je na ústředním mottu celého seriálu („Pravda je tam venku“), alespoň zrnko pravdy …  Nejoblíbenější postavy: Fox Mulder, Alex Krycek, Muž s Cigaretou, Walter Skinner, Dana Scully, 1. Série: 85%, 2. Série: 85%, 3. Série: 85%, 4. Série: 80%, 5. Série: 90%, 6. Série: 90%, 7. Série: 85%, 8. Série: 75%, 9. Série: 75%,

Alias je jedním z těch vzácných případů, kdy se sejdou fantastičtí herci, skvěle napsané postavy, vizionář za kamerou a člověk, který při vymýšlení děje přemýšlí za horizont jedné série. Můžu jenom dodat, že bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky seriály, jejichž cast by se mohl rovnat naprosto fascinující a impozantní sbírce, kterou zde máme celá ta léta před očima. Navíc žádný seriál se nemůže chlubit tak úžasnou sbírkou záporáků: Irina Derevko, Arvin Sloan nebo Julian Sark jsou všechno jenom ne černobílé postavy, jejich komplexní vývoj je radost sledovat, stejně jako ústřední motto celého seriálu: osud vs svobodná vůle. Sydney a její tým mi změnily život, protože mi ukázali, kam až může člověka dovést neotřesitelná víra v sebe sama. A s tím přirozeně přichází vědomí o tom, že vlastní jedinečnost je vždycky dvoustranný meč, který dokáže pustošit i zachraňovat. Jeden z nejlepších seriálů všech dob a stálý člen mojí seriálové síně slávy. Oblíbené postavy: Sydney Briston, Julian Sark, Jack Bristow, Arvin Sloane, Irina Derevko. 1. Série: 90 %, 2. Série: 100 %, 3. Série: 90 %, 4. Série: 85 %, 5. Série: 90 %

Než mě někdo osočí, rád bych předeslal, že jsem velkým fanouškem Raimiho série, přesto se neubráním srovnání staré trilogie, resp. jejího první dílu a aktuálního rebootu z rukou Marca Webba. Obě série mají v tiráži pavouka, ale tím společné poznávací znaky končí. Raimiho verze byla čistokrevná komiksovka – nablýskáná „pohádka“ s černobílým viděním světa. Webb přistupuje ke zkoumané látce komplexněji. Na přetřes se dostává komplikovaná Peterova minulost, tj. nepochybná snaha vykreslit Petera jako člověka, který se nikdy skutečně nepřenesl přes tragickou ztrátu svých rodičů. Z neúplného dětství pramenil pocit prázdnoty, který se později v období težkého dospívání transformoval do společenského odcizení a následně stylizuje hlavního hrdinu do role outsidera. Raimi se těchto témat dotkl pouze povrchně, tj. zaměřil se na důsledky, nikoliv příčiny, které formovaly Petera jako osobnost. Stěžejní a ultimativně sebeurčující bod – smrt strýčka Bena zůstává klíčovou událostí v obou filmových verzích. Právě skutečnost, že Peter Parker řeší během svého života skutečné existencionální problémy, z něj dělá typ hrdiny, se kterým se může běžný člověk ztotožnit nejsnázeji (odtud „your friendly neighbour“). Podobně jako Marvel u drtivé většiny svých comiksových projektů i Sony měl při castingu zlatou ruku. Andrew Garfieldovi věříte v roli zamlklého, nesmělého, uzavřeného a trochu zakřiknutého středoškolského studenta každé gesto, grimasu nebo pnutí obličeje. Okouzlující a charizmatická Emma Stone alias Gwen Stacy je pak přesně tím lékem, který pavoukova bolavá duše potřebuje. Navíc jako postava obstojí sama o sobě a je hlavnímu hrdinovi intelektuálně a příběhově rovnocenným partnerem, nikoliv pouze blonďatou, ukřičenou dámou v nesnázích. Amazing Spiderman je vydařeným restartem série. Webb si úspěšně buduje svou vlastní cestu pro nadcházející pokračování a nezapomíná, že Spiderman je především člověkem z masa a kostí, spíše ikonickým než dramatickým hrdinou, jehož životní cesta je inspirujícím přikladem životnosti a dlouhověkosti komiksového žánru.

Surový obraz bezdůvodné lidské krutosti. Snažím se porozumět v jakých intencích některé lidské bytosti uvažují. Nejde to ... Obavám se, že postava, kterou ztvárnila znamenitá Ellen Page měla stejný problém. Měrnou jednotkou kvality každého filmu je schopnost oslovit člověka, dotknout se jeho duše prostřednictvím fiktivního (reálného) příběhu. Dokud se budou točit špatné filmy, zůstávám v klidu, protože to znamená, že se budou zároveň točit i ty výborné. Americký zločin se měl hluboce a upřímně dotkl a to je důvod, proč sledují filmy. Děkuji.

Nikdy neexistoval tvůrce, režisér a scénárista, který by dával svým filmům, postavám a dialogům tolik ze sebe samotného a svého světonázoru jako Woody Allen - a to je ta největší pochvala jakou můžu jakémukoliv umělci dát. Díky Woody.

Chuťovka pro milovníky politických thrillerů i vášnivé uctívače dějin, kteří se rádi přou nad jejich interpretací. Ben Afleck nezklamal. I přes absenci svého jména v pětici nominovaných režisérů za rok 2012, ho může hřát u srdce pocit, že se mu i přes potencionální tendenčnost a třaskavost daného námětu, s přihlédnutím k současným americko-iránským vztahům, podařilo natočit příběhově vyvážený film, který je oďproštěn od kategorických soudů. Afleck zajišťuje snímku nadčasovost díky citlivému přístupu ke zkoumané látce, tj. jasně se distancuje od černobílého vidění světa, což by byl, vzhledem ke komplikovaným událostem přelomu 70. a 80. let, vrchol pokrytectví. V jeho podání neexistuje oblíbená hollywoodská mantra – My jsme ti dobří a oni ti špatní. Rozumně se nestaví na ničí stranu a moc dobře si uvědomuje, že výklad dějin je pokryteckou pravdou těch, kdo je vypráví. Právě snaha vykreslit události poctivě a nezaujatě a očividná snaha nechat na samotném divákovi interpretaci uběhnuvších události je nejsilnějším stránkou celého filmu. Argo je tak vydařenou politickou rekonstrukcí, nechme stranou fakt, že znalost historie může divákovi přinejmenším částečně zkalit finálové rozuzlení. Nominace filmové akademie je zasloužená a zcela na místě, ale cena pro nejlepší film, by měla mířit do jiných rukou.

Starling City má svého temného rytíře. Ale na rozdíl od Gotham City, Oliver Queen odkládá morální a lidskou rovinu stranou a v rámci své cesty za pomstou zastupuje všechny složky spravedlnosti, tj. obžalobu, soudce i kata. Pokud jste čekali na novodobého Punishera, který se neštítí pracovat s rukama zbrocenýma krví, tak jste na správné adrese, protože v případě Green Arrowa je cesta do pekel dlážděna mrtvolami všech, kteří se mu připletli do cesty. A jedna věc je jistá, toto je jednosměrná jízda. Cesta zpět neexistuje. Teďka jenom doufat, že tvůrci i hlavní hrdina neztratí kuráž a neuhnou z předem vytyčené cesty. 1. Série: 85%, 2. Série: 85%. Oblíbené postavy: Green Arrow

Největšími nepřáteli systému nejsou běžní lidé, tj. objekty jeho zájmu, ale nepotismus jeho prosazovatelů otupených pocitem vlastní nedotknutelnosti. Věčně aktuální téma o (ne)funkčnosti aparátu spravedlnosti a jeho přidružených složkách. Opojnost vlastní mocí je otravou justice. Perfektní Al Pacino, v imperfektním světě plné špíny, beznaděje a rezignace v podání těch, jejichž posláním je právo bránit a aplikovat, zjišťuje, že absolutní rovnost před zákonem je iluze, mýtus opřený o vrátké základy liberalismu. Geniální závěrečná, resp. úvodní řeč je pak smutným mementem budoucnosti. Spravedlnost pro všechny možná neexistuje, přesto je hrstka idealistů zcela oddaná myšlence nalézi ji, mnohem důležitější než většina pasivně příhlížejích a s falešným úsměvem akceptujících systém takový jaký je ….

Pokud jsme všichni jenom kapkami v moři, jakou sílu může mít čin jednotlivce? Zpočátku možná nepatrnou, ovšem až do okamžiku, kdy jedna kapka inspiruje a strhne ostatní a změní se v mohutný příliv bořící a nenávratně měnící obecně přijímané a většinovou společností akceptovatelné pořádky. Někde je jedna kapka přesně to, co svět potřebuje … Čím jiným je Atlas mraků, než svědectvím, že motorem pokroku doby je a musí být naděje v lepší zítřek. Unikátnost sama o sobě obsažená v žánrové pestrosti. Kde jinde můžeme být svědky takové palety jednotlivých žánrů - souvisle, logicky, smysluplně a především nenásilně v „jednom“ uceleném příběhu. Akční-futuristické sci-fi 22. století, detektivní thriller z období zámořské ropné krize, komedie z domu pro seniory, zakázaná láska počátku 20. století nebo dobrodružná výprava v post apokalyptické době. Atlas mraků je komplexní, mnohovrstevní (doslova) a inteligentně namíchaný koktejl pro všechny. Jak z výše zmíněného vyplývá. Atlas Mraků je z rodu těch, kterých se dneska už moc netočí. Velké zrcadlo lidské společnosti, přes všechna uběhnutá staletí stále opakující stejné chyby, definována stejnými slabostmi, hnána stejnými pohnutkami a motivována neměnnými cíli. Staletí plynou, ale technologická vyspělost nejde ruku v ruce s vyspělostí morální. Atlas mraků je po právu filmem, jenž si zaslouží být pamatován. Dvojnásobně to platí dnes, v době, kdy paměť většinové společnosti selektivně vynechává.