...a spravedlnost pro všechny

„Prisahám vernosť vlajke Spojených štátov amerických a republike, ktorú predstavuje (symbolizuje): jednému nedeliteľnému národu, pred Bohom, v slobode a spravodlivosti pre všetkých.“ Absurdnosť amerického justičného systému ako kriticko-satyrická mozaika práva a spravodlivosti, zločinu a korupcie v priamom zosobnení cez postavy. Spravodlivosť pre všetkých, spravodlivosť pre jednotlivca. Nespravodlivosť v prospech právneho víťazstva a morálnej prehry. Nebyť tak ostrého výsmechu a štipľavého humoru, jednalo by sa o viac menej klasickú drámu zo súdnej siene len s mierne silnejším psychologicko-depresívnejším vyznením. 39-ročný Al Pacino už vie, kam sa bude jeho herecká kariéra uberať, a prestavuje jeden zo svojich výkonov kategórie vysoký štandard. Miestami som nevedel, či sa mám smiať, alebo plakať. Len škoda otvoreného konca (tu sa naskytá otázka - mal by takýto proces vôbec koniec?). Scenár: Valerie Curtin, Barry Levinson. 80% (13.04.2014)

Presne viem čo chceli tvorcovia docieliť a čo povedať, len neviem či si pre zobrazenie "absurdnej (ne)pravdy v justícii" nezobrali na seba príliš veľa a občas to s tou akože symbolikou neprehnali (právnik hádžuci taniere, výlet helikoptérou,...)...Súhlasím s príliš veľkým množstvom (zbytočných) dejových odbočiek, tým film stráca na sile výpovede, ktorú nesporne má. Na druhej strane celým príbehom sa ako červená niť "vynie" úžasný Al - čo si budeme hovoriť v 70te roky boli podľa mňa jeho zlatým hereckým obdobím (predovšetkým záverečná scéna na súde je nezabudnutelná). Film, ktorý zaujme, má čo povedať aj dnes a bude mať čo povedať aj v budúcnosti... (14.09.2009)

Al Pacino dokazuje proč byl v prvních 20 letech své herecké kariéry tolik ceněným hercem. Právem byl za předvedený výkon v tomhle filmu nominován na Oscara. Mám moc rád podobné filmy, které člověka nutí k vytvoření svého vlastního názoru. Nesmyslnost v soudních síních snad ani nešla podat lépe. K mému maximálnímu hodnocení chybělo jen opravdu málo. 80% (13.03.2012)

Já jsem viděl tolik parádních filmů od soudu, že může být Al Pacino nominován třeba na nejužitečnějšího hokejistu základní části paraolympijských her, a je mu to na houby, protože tady se kromě trochy řvaní vůbec nic neděje. Celou každodenní Arthurovu rutinu sledujeme s podivným odstupem, žánrově se motáme mezi dramatem, komedií a krimi, ale z té je tu nejmíň. Sympatickou postavou je Jakc Warden, nesympatickým pak obsazení dabingu, kde si několik málo herců s výraznými hlasy (Trávníček, Musil, Pípal, Vlach) střihlo ještě asi desítku vedlejších postav - každý. Další velká legenda zlomena. Jestli chcete koncert, pusťte si 12 rozhněvaných mužů v původním dabingu. (24.03.2018)

I když jsem tenhle film o pochybné soudní spravedlnosti viděla před šílenou spoustou let, nemůžu zapomenout na Al Pacina a jeho závěrečnou řeč, protože snad poprvé v životě se mi stalo, že jsem byla z hereckého výkonu v rozpacích. Byl totiž tak strašně niterný a téměř až intimní, že jsem měla pocit jakési nepatřičnosti z toho, že se herec obrací naruby, vydává ze sebe všechno do poslední kapky, smývá hranice mezi předstíráním a svými obnaženými emocemi a já tomu pijánko přihlížím. Taková to byla síla a to jsem ještě netušila, že u Al Pacina si na tento způsob budu muset zvyknout. (10.01.2006)