Pohrobek

Ještě autobiografičtější pohled na Millerova přížská léta než knižní předloha samotná. Ve filmografii Clauda Chabrola poněkud netypické - především naprostou absencí jeho oblíbeného žánru thrilleru. V každém případě ale vysoce autentické, věrné a uctivé zpracování vynikajícího Millerova románu, jež nabízí velmi působivý pohled na meziválečnou Paříž, mekku nudících se intelektuálů z celého světa, hledajících proustovské aroma a snících o plném životě. Snímek se vyhýbá úvahám, jednoduše předkládá Joeovy naplněné tužby i chvíle unavené rezignace, to vše takovým způsobem, že mu nelze nepřát, aby si to "vysál do poslední kapky."

Snímek o druhé spartakiádě, jež se pro socialistickou mládež stala příležitostí prokázat svoji neuhasitelnou touhu pracovat pro vlast či ji se zbraní v ruce hájit. Důraz je kladen na spoustu masových vystoupení - cvičí nám tu učni, dorostenky, chlapci od dvanácti do čtrnácti let a nakonec se na tu nádhera přišel podívat i první tajemník ÚV KSČ a třetí dělnický prezident soudruh Antonín Novotný.

Snímek natočený u příležitosti druhé spartakiády, koncipovaný především jako oslava socialistické mládeže a všech těch našich krásných, veselých dětí, jež jsou na tom tak dobře, právě kvůli vzkvétajícímu socialismu. Součástí snímku jsou i opulentní spartakiádní cvičení, která zaujmou více než choreografickými kvalitami svým přemrštěně gargantuovským masovým charakterem.

Dokument natočený v době, kdy se v Praze ještě velmi snadno dalo narazit na pozůstatky Pražského povstání, případně amerického bombardování. Optimistický snímeček, vybízející k budování státu vymanivšího se z poroby - o osudu pražského německého živlu samozřejmě ani zmínky (snad jen to likvidování dvojjazyčných nápisů).

Krátký snímek dokumentující průběh masopustních oslav na Slovácku, hodnotné především z etnografického hlediska jako záznam živých tradic, které jsou dnes obnovovány v mnohem menším měřítku a spíše z komerčních (částečně snad i pietních) důvodů.

Celkem pěkný dokument, zobrazující Prahu historickou - střed města, duchovnem nabité chrámy, jedinečnou atmosféru Malé Strany nebo Hradčan, Prahu žijící - rušné Václavské náměstí - i Prahu budoucnosti - panelové králíkárny rostoucí jak houby po dešti na krajích celého města. Těch světlých zítřků tu naštěstí není tolik, takže se snímek na svoji dobu poměrně dobře vypořádává s požadavky na správný dokument lidové kinematografie.

Zřejmě druhé největší dílo nobelového spisovatele Heinricha Bölla a jeho velmi povedené zpracování z rukou Vojtěcha Jasného. Was sind Sie denn? ...ein Clown, ein Komiker! Aneb působivá indvidualizovaná výpověď člověka, jenž se nedokázal smířit se zdánlivě nesmyslnými předsudky, pravidly a tabu západoněmecké poválečné společnosti, která na svoji nacismu se velmi snadno přizbůsobivší minulost zapomněla v rámci hospodářského zázraku, a nejrůznějšími zinstitucializovanými společenskými modely. Je až neuvěřitelné, jak rychle a jak přesně se Jasný dokázal adaptovat na svým způsobem specifické západoněmecké problémy a jak nálehavou výpověď o nich přinesl. Velmi poetické - krásný vztah jako vždy vynikající Hanny Schygully a Helmuta Griema, velmi subjektivistické, ale o to krásnější.

Buñuel, jako takřka vždy neodolatelně přitahován k nepochopitelným mystériím víry, se pustil do působivého střetnutí se asketismem jako takovým, nejedná se však o jednostrannou kritiku, nýbrž o pokus předložení vlastních argumentů. Bohužel ze zamyšlené koncepce zbylo jen torzo, takže myšlenkově nebylo řečeno vše, co řečeno býti mělo. Asketismus je tu prezentován jako jasná, ale nesmírně těžká (pointa snímku ji dělá prakticky neschůdnou) cesta, zaručující soustředění na Boha a ochranu před vlivy, jež od něj člověka odvádějí. Proti tomuto pojetí vezdejšího života vystupuje bez hlubších pohnutek tělesný mrzák, přemýšlející především o svém žaludku, a svůdný ďábel evokující vše "dobré", co pozemský život nabízí. I sám ďábel se na chvíli stane tím "pokoušeným", musí vztekle odkopnout beránka vykoupení a jeho motivace zájmu o Šimona se nakonec ukáže jako potřeba toho, aby každý vyznával jeho víru - tedy jistý druh závisti. Asi nejzbožnější Buñuelův snímek, varující před přílišnou sebejistotou, opomíjením druhých, světa i jeho nástrah.

Nic nezakrývající, mnohé spíše zdůrazňující obrázek pyrenejského kraje Las Hurdas, jenž má nastavit zrcadlo civilizované Evropě. Výčet strohých faktů, obrázky krutého života, bezměrné bídy jako otevřená obžaloba okolního, vyspělého světa. Silné především svým obsahem.

Surrealisticky stále na vynikající úrovni, i když se od dob Andaluského psa již jedná o krok někam jinam, především do narativnějších a "filmovějších" oblastí. Kouzelné ale především svojí ostrou a řezavou satirou zacílenou na tařka všechny stránky soudobé vyšší či oficiální společnosti. V hlavní roli zřejmě přirozené, místy tedy značně kuriozní, touhy v rozporu a neskrývaném boji s konvencemi a dobrým mravem. Krutá agrese a překonání všech zažitých pravidel - výsměšné násilí vůči bezbrannému slepci v podání hlavního hrdiny - jako jeden z projevů nespoutaného žití a prožívání. Zprotiví se vám načinčaný pejsek aristokratického vzhledu. Co je jednodušší než ho ze všech sil nakopnout. --Přesně takto postupuje Buñuel ve své kritice společnosti, jejich institucí, duchovních i materiálních.