Pohrobek

Vynikající Swiftova satira, krutě a nemilosrdně se vysmívající zlořádům své (samozřejmě nejen té) doby posloužila jako odrazový můstek k srovnatelnému, o musilovsko-kafkovsko-camusovské motivy obahacenému dílu o společnosti řídící se nepochopitelnými pravidly, likvidující samu sebe i projevy jakékoliv svébytné individuality. Nesmírně palčivé, zdánlivě symbolistické zaznamenání zlořádů své doby pochopitelně ve svých konkrétech ztrácí na čitelnosti, absurdní a existencionálně strašidelné atmosféry nám tu však v každém případě zůstává dost.

Ačkoliv se to tak na první pohled nemusí jevit, toto měl být snímek vnímající problém emigrace s nadhledem, neosobně a bez didaktických berliček. Proto je příběh vyprávěn osobou odrodilce, emigranta a špiona, jehož nehostinná kapitalistická cizina donutila k mrzké službě cizím zájmům - jak se brzy dozvíme, emigranty čekají prakticky pouze povolání děvek, špionů nebo bezdomovců. Dnes tento přístup - snažící se o "zlidštění" kreatury ze Západu - tolik nevynikne, ve své době ale bylo velkým krokem kupředu to, že se snímek věnoval především hlavnímu záporákovi a kladným hrdinům vyhradil víceméně ikonické a epizodické charaktery. Zajímavé i technicky - široké plátno, celkem dost efektů i zvuků a vykreselení odporného Západu tu má také své kouzlo.

Jeden z nejodvážnějších a nejraritnějších snímků padesátých let, který působí takřka neuvěřitelně svými satirickými šlehy, kritizujícími neveselé stránky života v socialistické společnosti. Doktor práv, jenž nemá na taxíka, a dokonce i zmínka o tom, že někde spí v současné době právníci pod mostem - a západní Evropa to nebude, ačkoliv na to hlavní hrdina, mírně přiopilý, ironicky přitaká. Šlendriánství, protekce, perzekuce. Jako komedie v každém případě funkční, zajímavé i záblesky rozbíjení schémat klasického filmu - i když Kádar s Klosem samozřejmě nebyli žádní experimentátoři.

Mistrovské dílo, jež svým tvůrcům zlomilo vaz, ale zároveň je učinilo nesmrtelnými. Obsahově nesmírně odvážné vylíčení atmosféry Slovenského štátu, kde na jeho občanech nezůstala niť suchá (nesmíme zapomínat, že již 5. října 1938 se nově vznikající Slovenská krajina prohlásila za velkého židobijce, norimberské zákony nemusela přejímat, protože domácí antisemitismus byl silný dost, a např. do Slovenského sněmu už v dobách druhé republiky nesměli kandidovat Židi a Češi). Po všech těch adoracích Slovenského národního povstání a svalování odpovědnosti na buržoazně-nacionálně-klerikální kruhy představuje Obchod na korze ostrou výčitku a krutý obraz celé slovenské válečné společnosti. Z obecnějšího hlediska se pak jedná o více než trpký portrét lidské nemohoucnosti a prostřednosti, která jedince svírá a omezuje, i když se v něm v jádru najde dost lidskosti. Toto není rozhodná obžaloba amorality či dokonce personifikovaného zla, toto je smutné konstatování neodvolatelného faktu věčné zbabělosti, sobectví a strachu, nad nimiž lze zvítězit pouze s neskutečnými obtížemi.

Dokument Vojtěcha jasného o podivuhodném výtvarníkovi - především malíři - Ernstu Fuchsovi, jeho rodinném zázemí a tolik podnětném vídeňském prostředí. Přes omezený čas, který nedovoluje přílišný vhled do zvláštního světa umělcovy imaginace a náboženského cítění, nejsme ochuzeni ani o řadu zajímavých myšlenek - ty o projevech andělů v dnešním světě možná ještě na některých tvařích vyvolají mírné pobavení, ty o metafyzických konotacích ženy a smrti již tolik ne.

Zvláštní lyrikou prodchnutá novela největšího ukrajinského spisovatele Mychajla Kocjubynského a zřejmě nejlepší ukrajinský snímek všech dob. Expresivní uchopení snímku je dovedeno k dokonalosti, nezastavitelná ruční kamera snímající autentickou folklórní směs, experimenty s barevností, lidová i umělá hudba, společně s věrným zobrazením světa Podkarpatské Rusi na přelomu 19. a 20. století asociující magické huculské prostředí - jsou bezesporu tím hlavním v celém snímku. Příběh je podáván epizodicky, náznakově, ovšem ani zde se nezapře majestátní osudovost a nesmlouvavost baladického vyprávění východoslovanského světa.

Velmi trpký snímek, natočený metodou co největší surovosti, obyčejnosti a stupňované autentičnosti, jež zobrazuje svět kolem nás snad ještě ošklivěji, než jaký ve skutečnosti je. Proto možná až příliš nepříjemný, myšlenkově však neuvěřitelně bohatý. Zamyšlení nad obtížností následování Krista, nad tím, kolik překážek se soustavně staví do cesty tomu, kdo chce evangelium žít opravdu naplno a takovým způsobem, který nepřipouští žádných pochyb, kompromisů, ohledů a přizpůsobování.

Nejslabší Čapkovo dílo - příznačně oceněné možná tak Ladislavem Štollem - bylo zpracováno celkem slušně a jeho filmová verze se pro mě stala jednou z těch výjimek, kdy film předběhl knihu. Sociální vyznění, které působí dost neuměle v Čapkově předloze - ta však selhává i kvůli dalším záležitostem -, samozřejmě musíme v roce 1959 odpustit, a tak nám zůstává zápletka poměrně vybočující ze schemat socialistického realismu, širokoúhlý obraz, působivé zachycení světa havířských štol i poměrně novátorské zvukařské postupy.

Krásný snímek Vojtěch Jasného, skládající se z dvou příběhů o stárnutí a smrti. V první jde o vztah dědečka a jeho vnuka, když se dědeček vzpomínkami vrací do svého dětství a znovu prožívá vše krásné, co mu jeho nejšťastnější léta nabídla. Povídka je to krásně poetická, mírně sentimentální. Ještě o něco lepší je druhý příběh a zvláštním strýčkovi, umírajícím na nevyléčitelnou nemoc. Zde lze najít spoustu tragikomických i satirických momentů, celkově pak snímek vyznívá velmi silně a představuje každopádně zajímavou "odpověď" na heideggerovský strach ze smrti.

Strhující snímek podle předlohy Ladislava Mňačka. Příběh muže, jemuž byla nabídnuta možnost odpykat si dvacetiletý trest za zabití dvouletou službou na zcela osamělém majáku na jihu Rudého moře. Vojtěchu Jasnému se jedna z jeho prvních literárních adaptací (Fluchtversuch, Ansichten eines Clowns, Wir, Bis später, ich muss mich erschiessen) vydařila náramně. Suverénní, konkrétní, velmi naléhavý, stále se stupňující příběh o šílenství samoty, naléhavých vzpomínek a utkvělých představ. Charismatický Hans Christian Blech si svoje sólo užívá náramně, v české verzi ho nadaboval Radek Brzobohatý a zvládl to na jedničku.