Ramanam

Vskutku nádherný film! Už dlouho jsem neviděl tak skvěle natočený neobyčejně „obyčejný“ vnitřně silný příběh, na kterém bylo jasně ukázáno, že byl dělán od srdce. Většina nadějných snímků na svém začátku „vystřílí“ svůj tvůrčí střelný prach, a pak již žijí jen ze své podstaty, či jim dech dojde nadobro. V tomto případě se to nejsilnější a nejlepší nachází v druhé části, kde vše dokonale graduje. První je rovněž parádní, ale co přišlo poté, mě totálně semlelo, že jsem seděl jako přikovaný a hltal každou vteřinu. Postavy skvostně napsané i zahrané. Herecké výkony neměly chyb. Výborná podkresová hudba přicházela přesně v ty správné chvíle a dodávala již tak nabité emoční sféře vyšší rozměr. Díky všem nadstandardním věcem, které se zde sešly v nevídané kvalitě a množství, se tento skoro tříhodinový film bez hluchých míst stal jednou velkou oslavou skutečného lidství, lásky a přátelství. Písně samotné nebyly tolik výrazné, ale zapadly do příběhu výtečně a splnily přesně to co měly. Od začátku jsem měl připravené čtyři hvězdy a myslel jsem, že mě již nic nepřekvapí. Poté jsem přemýšlel jestli přeci jen nedám o hvězdu vyšší hodnocení a k závěru už nebylo nutno nad ničím přemýšlet. Pět hvězd jako malovaných. Snímek je moderní a velmi současný, což mi ne vždy vyhovuje. Zde nebylo pro obavy místo a hlásím nalezení pokladu, který si i při své délce nejen udržel svoji kvalitu, ale ještě ji stupňoval. Čekal jsem, že to bude dobré, ale rozhodně jsem nečekal, že až tolik. Velká spokojenost!

Dobře obsazená komedie s akčními prvky, potýkající se s nevyrovnaností a dávkováním svého humoru. Nápad se mi líbil a celý nosný příběh rovněž (i když bez těch odboček se tam ve skutečnosti vlastně nic moc neděje), ale problémy a trápení přicházely v momentech, kdy se humor stával již značně vyčpělým, opakujícím se a až hloupoučkým, což předchozí naopak výborné vtípky shodilo. Celek byl tak nezvratně roztříštěn. Po dobrém vtipu přišel špatný, a tak stále dokola. Například jsem se moc zasmál, když Abhishek hrál „slaďouška“ (vžít do těchto rolí mu jde vskutku výtečně) a ukazoval, jak umí tančit. Naopak to neustálé prohazování „matek“ a „bratrů“ počalo již značně otravovat, stejně tak i neustálé osvětlování nových lží, do kterých se skupina okolo hlavního hrdiny stále hlouběji zamotávala. Co bylo vtipné jednou, být už podesáté nemusí. Sám bych mnohé nápady rád viděl rozvinutější a jiné zase úplně vynechané. Po herecké stránce nemám nikomu co vytknout. A. Bachchan a A. Devgan jsou esa z oboru a ostatní je příjemně doplňovali. Jen P. Desai se mi zdála být trochu bez výrazu. Hudebně příjemné, a to i svým zpracováním. V úvodní písni se navíc představí i herecká legenda a otec Abhisheka v jedné osobě - Amitabh Bachchan. Pro dobré znalce angličtiny je připraveno velké množství slovních hříček. Celou dobu mezi sebou sváděly souboj o nadvádu čtyři a tři hvězdy dle právě viděného. Nakonec se však pomyslná ručička přeci jen přiklonila na tři silné hvězdy. Nehnat se do krajností by dozajista přineslo lepší výsledek.

Uff, tak to mi dalo pěkně zabrat. Kareena Kapoor v roli herečky, které nevycházelo totálně nic. Ani v její kariéře a ani v jejím soukromém životě. Nutno poznamenat, že si za většinu mohla sama svým chováním a nedostatečným využíváním mozkové kapacity. Ono sledovat dvě a půl hodiny zoufalou a nervově nevyrovnanou postavu, která stále jen brečí, pije a je zhroucená, není úplně to pravé ořechové. Jako sonda do filmařského a hereckého světa to na první pohled vypadalo dozajista zajímavě, ovšem ve výsledném vedení příběhu (dostatečně nepropracovaný, který nudil) a uchopení postav (převládaly nevýrazné a nesympatické, bohužel včetně hlavní hrdinky) se to sladit nepovedlo. S takovým materiálem se nedá vystavět nic zářného, zajímavého, natož nezapomenutelného. Tak jsem snímek jen sledoval, s nikým se neztotožnil, nikomu nefandil... Pouze ta stará herečka zastupující rozum, zkušenosti, poctivost a pokoru, jasně vyčnívala nade všemi. Hudebně rovněž příliš neoslovující. Vzhledem k obsazení jsem měl očekávní rozhodně větší, takže zklamání muselo nutně přijít. I závěr sám mohl být silnější. Měl jsem i v hlavě dva scénáře připravené, ovšem zvolená výsledná tečka ani nepřekvapila, natož aby nadchla. Opět škoda a nevyužitá šance na lepší dojem a přidání emočního rozměru. Jasné a citelně protrpěné tři hvězdy. Zaobíral jsem se i s myšlenkou na pouhé dvě, ale herecky nebylo co vytknout. Jinak žádná sláva.

Pro starší filmy mám slabost kvůli atmosféře té doby, hercům a písním. Je ale zcela logické, že vše, co se tenkráte natočilo není ověnčeno gloriolou vyjimečnosti. A to je přesně případ tohoto pohodového, leč zcela průměrného snímku. Obsazení nemělo chybu a já si tak mohl vychutnat o dvacet let mladšího A. Devgana, S. A. Khana a M. Koiralu, zcela poprávu patřící do hvězdného nebe indické herecké školy. Problém sám spočíval v příběhu, jenž byl podivně poslepován a kupředu se posouval jen za pomoci dosti podivných zvratů. Tvůrci si nedělali hlavu s logikou a vše si pěkně ohnuli a přizpůsobili k obrazu svému a někde před nás novou scénu, či informaci hodili prostě jen tak a poraďte si s tím, jak je vám libo. Ale budiž, nic tak hrozného to nebylo, ale i já, jakožto na tomto poli nenáročný divák, jsem se začal ošívat. Ono všeho moc škodí. Rovněž i těch zázračných útěků bylo až příliš. Akční scény jsou takové, jaké jsou a vůbec je neřeším. Kdo podobné srovnává s tím na co je zvyklý třeba z USA, tak srovnává úplně jiný svět a možnosti. Hudebně klasicky devadesátkově příjemné pohlazení. Sice hitovka hitovku nestřídala, ale s celkem a klasickým vizuálním provedením jsem určitě spokojený. Jen škoda té zápletky a mnohdy hluchého děje, jinak bych hodnotil lépe, ale takto musím po právu přidělit pouhé tři hvězdy. Potencinál přítomen, leč neproměněn.

Stará dobrá klasika, na kterou jsem se moc těšil a nejsem rozhodně zklamán. Musím však uznat, že děj byl místy až zbytečně rozvleklý a nevýrazný. Nenudil jsem se, ale přece jen to mohlo mít určitě lepší a nápaditější spád vzhledem k zajímavé akčně-romantické náplni. Prostředí bývalé portugalské kolonie Goa a křesťanského vlivu působilo velmi osvěžujícím dojmem a celý příběh tím rozhodně obohacovalo. Motorkářskou módu mám v oblibě, takže i po této stránce jsem si přišel na své. SRK to náramně seklo, role pro něj jak dělaná. Jeho postava mě však přiliš neuchvátila a měl jsem k ní celkový odstup. Říkám si však, jaká je škoda, že se v současné době vydal trochu jiným směrem, neb mi tato jeho herecká stránka moc chybí. A. R. B. jako vždy překrásná, ale musím dodat, že to „hraní“ na „tvrďačku“ se k ní vůbec nehodí, naopak na poli čisté romantiky je excelentní. Ch. Singh mě příliš nenadchl, nemůžu za to, ale jeho výkon byl fádní, což není nic proti ničemu, ale... Kdyby měl tutu roli někdo výraznější a charizmatičtější, asi bych se vůbec nezlobil. Hudba rozhodně nezklamala. Nadprůměr se střídal s průměrem, ale je zde přítomen jeden klenot s názvem Hum To Dil Se Haare, který jasně převyšuje svoji kvalitou vše ostatní. Znám ho již řadu let a těšil jsem se, až ho uvidím v kontextu. Samotný závěr je na jednu stranu až k neuvěření, ale na druhou jsem musel ocenit vnitřní sílu hlavního hrdiny pro čin, který rozhodně potřeboval hodně odvahy, sebezapření ega a touhy po spravedlnosti. Ve skutečném světě..., no nevím, ale jinak až (nad)lidské a překračující obyčejné chápání většiny, což příběhu přidalo velké plus. I přes své menší a větší mušky jsem dostal solidní film ze staré školy, kterou tolik miluji, takže není co řešit a nad čím dumat. Čtyři hvězdy potvrzeny s dovětkem, že se stačí jen bavit a užít si to. Kdo stále hledá důvody, proč na něco nadávat, tak ani nemůže mít šťastný, spokojený a veselý život.

Příběh o tom, jak i jedna nevyřčená věta může ohrozit šťastný život. Byl jednou jeden muž (Uday Chopra) a jedna žena (Tulip Joshi), které pojilo pouto věrného přátelství již od útlého dětství. Poté je na čas osud rozdělil. Když mladík zjistil, že se jeho životní přítelkyně hodlá vdát za lékaře z Ameriky (Jimmy Sheirgill), tak si konečně přizná za přispění své spolubydlící a kamarádky (Bipasha Basu), že dívku vlastně celý život miluje. Rozhodne se svatby zúčastnit, ale nikoliv jen jako pasivní host, ale jako někdo, kdo se bude snažit svatbu překazit. Začíná tak boj mezi zamilovanými soky o srdce jedné ženy, ke které oba vzplanuli láskou..... Další zástupce z tvorby tradičního Bollywoodu a všeho, co k němu neodmyslitelně patří. Nádherná podívaná! Navíc vše stojí na hercích, kteří se neřadí mezi naprostou špičku indického filmového nebe. Uday Chopra patří mezi mé velké oblíbence pro své osobité charisma a získal si mě na plné čáře již v legendární sérii Dhoom a v úchvatném filmu Mohabbatein. Bohužel již nehraje a nic nenasvědčuje tomu, že by se vrátil, tak mi nezbývá nic jiného než vzpomínat. Jeho herečtí kolegové se mi rovněž líbili a vytvořili spolu dohromady moc příjemný filmový zážitek. Na co musím hlavně upozornit je hudba. Naprosto excelentní! Co píseň, to chytlavá hitovka. V takové míře a kvalitě, kterou disponuje jen opravdu hrstka snímků. Nádherně vyvážené s výtečným provedením. Všechna čest a smekám! Můžeme sice vést debaty na téma živelnosti příběhu, akčnějšího spádu a o nějaké nečekané bombě, která šokuje, ale není někdy ta přímočarost a pohoda lepší, než šílené zvraty a tlačení na pilu? Takovéto příběhy prostě zbožňuji a v indickém hávu vše prosté získává unikátní punc a třpytivou korunu. Ale pouze pro vyvolené, kteří to dokáží opravdu pochopit a procítit. Mušky samozřejmě přiznávám, ale to nic nemění na mém pětibodovém ohodnocení. Mé osobní díky patří Andree 1717 za titulky, ale hlavně za její nelehký boj a tvrdou práci při překládání indických filmů, které nejsou v našich končinách (zatím) příliš v diváckém zájmu. O to více má její práce (a lidí podobného smýšlení) cenu, jakožto tahounů naší malé komunity. Za což vám všem patří mé velké DÍKY!!!

Jedna klasika z nejklasičtějších. Devadesátá léta a Bollywood. Co více říci? Lidem, kteří se o indickou kinematografii zajímají už nemusíte říkat vůbec nic, oni prostě vědí. Zde jsem opravdu doma a každý takový film je pro mě až svátost. Aamir Khan a Karisma Kapoor opět nezklamali a sledovat jejich výkony je prostě pastva pro oči. Příběh sám až tak růžový není. V první části se předhání indické srandičky s romantickým namlouváním ústředního páru o svoji dominantní úlohu v příběhu. Navíc nejsme ochuzeni ani o řádnou indickou rvačku. V druhé části jde už více o drama a intriky, ve kterých hraje prim rozdílnost již manželského páru ve společenském postavení a prchlivost hlavního hrdiny. Oba se sice milují, ale okolí jim klidný spánek rozhodně dopřát nechce, takže budou muset o své štěstí zabojovat. Hudba výborná a opět obsahuje dnes již legendární skladby. Tenkráte byli opravdu výborní skladatelé a zpěváci. Neříkám, že tomu tak dnes již není, ale v těch starších skladbách cítím vnitřní sílu, přirozenost a poctivost. Nemohu si pomoci, ale to již v součastnosti není tak často. Nyní v nich cítím více západních vlivů, umělosti a tím pádem jasné vytrácení vlastní identity. Jen můj názor, který si snad mohu dovolit. Co se týče hodnocení, tak jsem byl velmi dlouho na vážkách. Po zvážení všech faktů jsem musel ubrat na výsledné silné čtyři hvězdy. Příběh sám se mi až tolik pod kůži nedostal. Chybělo mi tam něco, co by mě odrovnalo a též jsem postrádal onu tajemnou vnitřní hnací sílu, jenž by prostupovala a prosvětlovala postavy i příběh samotný. Chování hlavního hrdiny v druhé části na tom mělo dozajista lví podíl. Jinak bezesporu moc příjemný filmový zážitek a necelé tři hodiny utekly vskutku jako voda.

Stará dobrá indická klasika, která nerezaví. Ba naopak se mi po časech, kdy se tento styl filmů ještě hojně točil upřímně stýská. Někdy přílišná snaha opustit své kořeny a zalíbit se Západu bývá často na škodu, hlavně v té nejznámější indické „továrně na sny“ - Bollywoodu. První část filmu odehrávající se v Indii je překrásná a nemohl jsem se nabažit všech těch barev, tanců, reálií a přenádherné romantiky. V druhé části, která byla situována v Italsko-Maďarsku (opravdu jsem nechápal?! Nedali si ani žádnou práci s navozením iluze. Ale věřím, že Indům to příliš vadit nebude. Grónsko nebo Vatikán? Kdo to tam pozná?), se předchozí náboj a okouzlení vytrácelo, ale přesto si příběh svoji vysokou laťku udržel, i když už jen silou vůle a setrvačností. Celkově mám, asi jako každý normálně myslící člověk, výhrady k jejich pravidlům a cti, které nerespektují člověka jako bytost, ale jen jako něco, co musí plnit pseudočest rodiny. Inu, kdo s čím zachází, tím... A pokládám si otázku, jestli jsou na světě ještě dívky, které si myslí, že po polibku můžou otěhotnět? Zvláště v zemi, kde jsou těhotné snad celý život. No..., možná právě pro tu nevědomost. Musím vyzdvihnout naprosto výbornou hudbu a z ní ještě několik naprosto výtečných skladeb, které můžu s klidným svědomím označit za již kultovní! Vskutku nádherné i svým vizuálním provedením. Salman se mi ve své klasické herecké poloze moc líbil. Stejně tak i krásná Aishwarya a Ajay jako zádumčivý dobrák nezůstal pozadu, i když hrál spíše druhé housle. A jaký byl konec? Já vám nevím... Dobrý, špatný? Trochu se to ve mně tříštilo, jestli mám být šťastný, či smutný. Asi od každého trochu. Každopádně přesně na takové filmy si hodně potrpím a přesně takové filmy na Indii miluji. I když druhá část příběhu byla slabší a měla tendenci pomalu, ale jistě sestupnou, tak pro mě osobně si maximální počet hvězd, i když slabších, určitě zaslouží. Ty vynikající pasáže si svoji nadvládu ubránily před těmi méně výraznými a já jsem s drobnými výhradami spokojený.

No tedy...!?! Jsem trochu v rozpacích. To si opravdu SRK myslel, že tento film má tak ohromující nosnou myšlenku, nápad a příběh, že se do toho tak nadšeně vrhl? Stačilo mít jen velmi nepatrnou představu o čem příběh je a měl jsem výrazné pochybnosti, které se posléze bohužel plně realizovaly a potvrdily, že poslední filmy SRK žádnou slávou nejsou. Snaha být za každou cenu originální a přicházet s novými a neotřelými nápady musí být ovšem korunována i něčím navíc. Silnými postavami, příběhem, myšlenkou, zpracováním atd. Kde nic není, ani smrt nebere. Postavy? Děsné! Hlavní hrdina byl slušně řečeno hlupák a megasobec, iritoval a otravoval mě svým chováním od začátku až do konce (ano i přesto, jak prozřel ve velkého „světce“ pravé lásky). Jeho vyvolená byla v pořádku, ale celkově jsem k ní cítil odstup. Nezískala si mě a prakticky ničím nezaujala. Ona byla prostě jen přítomna, což se dá s klidem na duši říci o naprosto všech postavách. Někdo na tom byl lépe, někdo hůře, ale výsledek stejný. A co příběh sám o sobě? Některé okamžiky hezké, ale většina neurčitých a rozpačitých. Emocí jsem se dočkal minimálně. Herci? Nejlépe dopadl samozřejmě hvězdný SRK, Anushka zůstala za mým očekáváním a Katrina prostě jen „něco“ hrála. Natáčení se sice účastnilo mnoho hvězd indického filmového průmyslu, ale ty štěky a kratinké záběry byly prostě zbytečné, až jsem se z těch scének cítil trochu trapně. Hudba mě též příliš nepřesvědčila, prostě průměrná, a to k filmu, který tolik sliboval již svým obsazením je jednoduše málo... Jediná skladba, která se mi opravdu líbila, byla ta stará klasika při tanci v sále před vozíčkem své vyvolené. Ano, ještě jedna tam stála za vidění a slyšení, ale jen kvůli refrénu a provedení (na hotelové chodbě s množstvím barev). Hodnocení mi tak bylo až příliš usnadněno již od samého začátku. Zcela průměrné, sic s ambicemi, ale žel neproměněnými. Ano, originalitu uznávám, tím však výčet pozitiv končí. Zklamání z průměrné podívané se odráží ve třech jasných hvězdách.

Takový film si hodnocení v modrém poli opravdu nezaslouží. Nevím, asi jsme se každý dívali na něco jiného. Já jsem naopak velmi spokojený. Že byl začátek rozvláčný a nudný? Nemyslím. Budoval v divákovi vztah k jednotlivým postavám. Neříkám, že do hloubky, ale bylo možno každého osobně poznat, což poté jistě zdůrazní naše emoce, když po zuřivém boji odchází každý z nich na „druhou stranu“. Vlastenecký postoj byl zde ještě v mezích. Jsem rád, že hlavní hrdina zmínil i Mughaly, na které se hodně zapomíná. Jinak v indických filmech převládá názor, že bylo a je špatně jen za vlády Britů a předtím to byl ráj na zemi (asi ano, vážně?). Soudobá generace nebere v kontextu doby fakt, že právě díky Britům se mohli vymanit z kleští muslimských panovníků, kteří útočili na jejich zemi, lidi a kulturu o nějakých pár dobrých století dříve, tedy dávno před příchodem první „bílé tváře“, ale na to se zapomíná nějak rychleji. Jen drobné opomenutí a náhoda? Nemyslím. Moc se mi líbila slova jednoho z muslimských vůdců, který oponoval druhému, který měl plnou pusu Alláha. Říkal: „Proč do toho stále zatahujete Boha? Co má on společného s lidskou válkou a krveproléváním?" Skvělá a pravdivá slova! Podobně silná slova jsem našel v příběhu, který vyprávěl hlavní hrdina o člověku, který v bitvě poskytl vodu jak svým zraněným lidem, tak i nepřátelům. Jeho důvod je již opravdu nejvyšší liga v chápání podstaty všehomíra. Když je boj nevyhnutelný, je třeba bojovat, ale vše ostatní je již na nás samých... Z vojenského hlediska příběh rovněž více než sympatický. Nepřítele je možné, máme-li potřebnou sílu, buďto vyhladit, či se s ním dohodnout. Získat na svoji stranu místní prosté lidi je tudíž základ pro možnost číslo dvě. Rovněž si vybudovat repekt svým vlastním příkladem, nadchnout vojáky a získat si jejich srdce je to nejdůležitější, to si za žádné peníze nelze koupit z jedné a ani z druhé strany. Dále pár krásných momentů, jako například jasný neheterosexuální odporně slizký odstřelovač. Vzdání se turbanu kvůli ošetření zraněného kamaráda z nízké kasty. Dále poznatek, že mít v zubech něco ostrého nemusí být vždy dobrý nápad - tvz. „afghánský happy smile“ a rozžhavený meč, který sice vypadá efektivně, ale v praxi to nepříteli spíše pomůže. Možná to byl i záměr, vzhledem k celkové filosofii ve snímku nastíněné. Krásná pevnost v pustině byla vybavena opravdu bídnou bránou a mnoho mých myšlenek se zaobíralo tím, jak by to dopadlo, kdyby Sikhové měli kulomet/y. Závěr parádní a výborně nám ukázal pomíjivost našich životů, snů a věcí, na kterých tolik lpíme, ale mohou nám být v mžiku vzaty a posléze pošlapány a ztraceny. Já si z toho odnesl daleko více, než jen shlédnutí nějaké přestřelky kdesi a kdysi, takže jsem více než spokojen a pro mě osobně momentálně jasný film roku. Akshay Kumar výtečný a s vousy mu to více než seklo. Písně a jejich provedení rovněž parádní. Skvěle se do příběhu hodily a krásně ho obohatily. Strop pěti hvězd je dosažen a mé očekávání mimořádného zážitku se naplnilo a potvrdilo.