T-pack

Desátý Star Trek více méně nabízí to, co se od Star Treku čeká. Nezklamal, ani nijak výrazně nenadchnul. Při osudech, jako je ten Datův, si připadám jako opravdový zloduch, že neznám seriál. Děsivá byla naprostá nepodobnost Picarda a Shinzona, i když se mělo jednat prakticky o téhož člověka, ale to je jen drobná chyba nesrážející kvalitu. Vzato kol a kolem, nenudil jsem se, ale mohlo to být v mnoha směrech lepší. Přihmouřím oko a jako tolerantní fanoušek Star Wars dám čtyři.

Jsem skutečně překvapen místním hodnocením, každopádně ne nemile. Ani mile. Jen překvapen. Proč jsem se uchýlil zrovna já, takový milovník průměrných a občas otřesných filmů, k tomuto hodnocení. Prve mi afektovaní gayové nepřijdou vtipní. Za druhé, parodie na Star Trek byla špatně zvládnutá, ještě hůře pak parodie na Star Wars, ač byly obě naprosto zřetelné (a možná právě proto). Ale dvěma hvězdami oceňuji snahu, slušnou výpravu a i moment, kdy jsem sám vybuchl v smích, ne snad kvůli nějakému vtipu, ale kvůli naprosté absurditě snímku, která se ve mě od začátku hromadila.

Filmů ukazujících hrůznost války a co to dělá s lidmi tady bylo už tolik. Filmů s tak skvělou hrdinovou sebereflexí a charakterem jsem viděl podstatně méně, ale věřím, že jich také bude dost. Námět je sice neotřelý, žádná bomba originality to ale také samozřejmě není. Co mě přesvědčilo o pěti hvězdičkách byly dvě věci. a) V takovémhle snímku bych si představoval protagonistu všelijak. Ale žádná z těch představ by nebyla ani zdaleka tak skvělá, jako postava, kterou moc dobře ztvárnil Nick Nolte. b) Je to ta lehká nota, kterou celý film (možná) tak nenápadně zní. Přes všechny strasti války, falešná obvinění a hrozný osud jsem se dokázal při filmu usmívat a necítil jsem se kvůli tomu proviněně, protože mám pocit, že film to ode mě chtěl.

Co ze začátku vypadalo vážně trochu divně a strašilo mě Annou Faris (i když proti ní vlastně nic nemám), jako předzvěstí něčeho průměrného, ne-li podprůměrného, mě, snad jednou z návštěv toalety, vážně mile překvapilo. Jsem zvyklý se u komedií už nesmát tolik, jako tomu kdysi bývalo, ale tenhle film mě přesvědčil, že se stále dají natočit komedie, které mi na tváři vykouzlí něco víc, než jen úsměv a ještě vytáhnou něco i z mých hlasivek.

Detektivní Star Trek se mi líbil. Tý malý vulkánský zrůdičce (o který jsem, snad i díky českému dabingu, nevěděl, co je zač) jsem nevěřil nos mezi očima hned od začátku, ale jako skrytý antagonista zamíchaný v posádce byla slušná. Trochu trapná a křečovitá byla večeře s Klingony a v zásadě mi trochu vadilo (ale to u všech starých Star Treků) vyloženě divadelní herectví všech přítomných.

Opravdu zvláštní pocit vidět druhý celovečerák Star Treku poprvé AŽ po tom z roku 2009. Tan Abramsův se ani netají svou inspirací právě Khanovým Hněvem a ty paralely jsou tam zřejmé. Zřejmé proto pro mne bylo tedy i hodnotit tento snímek o dvě hvězdy dolů - a kdybych měl čistě porovnávat a nekoukat na filmové kvality tohoto dílu, šel bych ještě o jednu níž. "Inteligenčně vyšší" úroveň scénáře, kterou je série proslavená, v tomto filmu totiž výrazně chybí a akce nemá, ani na svou dobu vzniku, co nabídnout, je otřesná. Na to, že se ve filmu několikrát vzletně hovoří o Khanově intelektu, byla jeho posedlost pomstou až neuvěřitelně iracionální a mám-li si opět půjčit Star Trek (a Batmana), Nero je oproti němu úplný Nolanův Joker. Chápu onen kult, ale mohlo to být lepší...

Jsem jedním z těch, (a nepopírám, že možná krátkozrakých) kdo si naprosto vážně myslí, že shopaholictví je jenom iracionální mentální porucha zvladatelná bez jakékoli vnější pomoci. Rebečin svět mi byl tedy naprosto cizí. I přes (nebo snad právě pro) tento fakt byl film celkem neobvyklou romantickou komedií, která se ovšem nevyhla všem klišé a nesmyslům. Upřímně řečeno - jediný důvod, proč dávám třetí hvězdičku, je, že jsem film dokoukal do konce a že byl hezky barevný.

Ačkoli jsem zhruba první půlhodinu sledoval něco, co se v mé mysli mohlo vyvrbit jen v neuvěřitelně nudný, přesto slušný mluvící film o soutěžících kouzelnících, snímek naprosto obrátil a jako dobře provedený kouzelnický trik mě zvedl ze židle. Skvělá mysteriózní zápletka, která vás znovu a znovu překvapí - vždy, kdy už si říkáte, že jste na to přišli. Mezi Balem a Jackmanem funguje naprosto skvělá chemie a ani na chvilku si nelze být jistý, kdo je padouch a kdo klaďas. Vybroušená pointa a nebýt operního umíráčku, asi bych i spontánně tleskal. Nolanova filmařina je až děsivě skvělá, jen je škoda (pro mě), že má u všech filmů tak strašně stejnou atmosféru.

Nejlépe se to dá popsat jako kraťas bez ambicí. Animace, ač koukatelná, postrádá jakoukoli uměleckou formu. Pointa příběhu nechybí, zároveň však s divákem netrhne. Vtip snímeček nepostrádá, dokázal bych si ale představit (a to i na úkor trochy humoru) důmyslněji poskládán seznam věcí a jeho plnění. Moucha se snažila, ale za tu minutu u mě holt stihla jen hvězdičky tři.

Nechci nikoho vyděsit následujícím výčtem věcí, které se mi na filmu nezdály, a předešlu tedy, že je to stále celkem průměrný kus filmařiny. Ale: mid-apokalyptické zasazení mi nedávalo absolutně žádný smysl - člověk skoro věřil, že všechny ty bizarnosti jsou na denním pořádku, zvlášť s tak divným a nic nevysvětlujícím začátkem. Film se tváří, že má vlastní mytologii, divákovi z ní však nabídne až podivně málo a má-li zde být místo pro teorie či zamyšlení, nabídli ho tvůrci příliš mnoho. Bloudění (celkem sympatické) hlavní postavy vězením nevězením houpá s filmem mezi žánry a ten se pak nakloní (hlavně kvůli vyloženě neděsivé atmosféře) spíše k akci, což snímku nedělá dobře. A vyzobrazení úpadku společnosti tmavými mokrými ulicemi, plnými grafitti, hořících aut a nezvladatelných gangů teenagerů, kteří mají soubor vlastních pravidel srovnatelných s manifestem anarchie, bylo nápadité jednou - ale osmdesátá léta si nějak takto rozvrat představovala. Ach jo...