roorybacky

Samoúčelnej naturalismus, směť dějovejch absurdit, To je ohromná vražda., postavy bez jakýhokoliv myšlení, absence entuziasmu v tvářích policistů, dialogy naplněný irelevancí... výborná parodie.

Nadčasový skvost. Jak po stránce režisérské (na svou dobu prudce moderní a invenční Otakar Vávra), tak příběhové (mé silné nutkání přečíst Čapkovu předlohu), herecké (Karel Höger se svým všesmyslně ohromujícím výkonem jako jasný adept na Oskara) a hudební (především depresi navozující a jako buldozer vše devastující motiv za času pocátečních titulek) ... Zážitek ... Život je třaskavina, víš? Prásk, člověk se narodí a rozpadne se, bum! A nám se zdá, že to trvá bůhvíkolik let, viď?

Dokonalá první polovina protkána mysteriózní atmosférou je vystřídána absurdní komikou poloviny druhé, která film zbytečně zlehčuje a posouvá jej ke grotesknu. Škoda, potenciál byl větší...

Směs nesmírně dlouhých a invenčních záběrů (hlavní plus), které jsou násilně sloučeny v dvou dějových liniích, a mnoha blbostí ve scénáři. Nezvládnutá druhá polovina a hlavně tragickej závěr dost sráží jinak ne nezajímavej film...

Do očí slzy hrnoucí.

Konzumní sračka, často nechtěně zábavná svou prostoduchostí a debilitou... Přísahalas!

Psychárna nejtěžšího kalibru. Dějově nepochopitelná, atmosférou mocná. Nejsilnější moment filmu je skladba In Heaven (ještě spolu s Well Henry, what do you know?)

O třídu lepší než jednička. Kecá se jen když se fakt musí a o to víc ty repliky stojí za to. Zápletka je zajímavá i logická, střelba zdravá a častá, Clint coby Monco se svym vždypřítomnym cigárem je správně drsnej a Van Cleef se svojí fajfkou vlastně taky. Střílení si do klobouků nezestárne nikdy a závěrečná počítací scéna je až tak moc dobrá, že se to bez citace prostě neobejde: Any trouble, boy? ... No old man. Thought I was having trouble with my adding. It's all right now.

Antarkticky mrazivá atmosféra, učebnicově vystupňované napětí, zcela účelné gore scény (při nařezávání prstů jsem se v křesle doslova kroutil) a jako vždy dokonalá hudba Ennia Morriconeho... Tohle vše dohromady tvoří ten nejděsivější film, co znám.

Bože, jak já miluju tyhle starý eastwoodovky. Ještě z těch dob, kdy herci uměli hrát (krom Clinta zde exceluje taky Lee J. Cobb)... V podstatě se jedná o prequel k Dirty Harrymu, s tím rozdílem, že Clint je tady snad ještě větší drsňák, teda jestli to vůbec jde. Super dialogy, hláška za hláškou, dobrá hudba a spousta nahoty. Nádhera. Jinak dost slušný scénář kazí sice nic moc závěrečná honička, ale i tak - hltal jsem doslova každou vteřinu a to je přece to hlavní, ne?