Emo-haunter

Moje první osobní setkání s Davidem Lynchem, a jsem si již nyní jistý, že jeden z mých následujících filmových cílů je bezesporu filmový odkaz tohoto uznávaného režiséra. Jeho filmový debut Mazací hlava - Eraserhead vznikal spousty let, jelikož Lynch na něj dlouho sháněl potřebné finance, dokončen byl tedy až o x let později, roku 1977. Sám mistr doteď s velkou oblibou říká, že interpretovat tuto surrealistickou báseň se doposud nikomu nepodařilo - a to ani přiblížit se jejímu smyslu. Proto se v tomto komentáři žádné interpretace nezúčastním ani já, spíše budu lehce klouzat po povrchu. Lze konstatovat z různých komentářů a rozhovorů, že se jedná o režisérovu niterní výpověď. Ano, každá lidská mysl je bezbřehá a nevyčerpatelná co se týče fantazie. Na základě volného proudu myšlenek a asociací lze díky naraci snímku tyto aspekty bezpečně určit jako zdroj inspirace. Sám Lynch přiznává, že tehdejší život ve Philadelphii byl pro něj noční můrou a jediná možnost, jak svou hlavu od těchto delirantních, katatonických stavů zbavit, bylo přetáhnout tyto můry na filmové plátno. A o tom tento film je. Vlastní konkréta tohoto uměleckého díla pak chápe nejlépe sám režisér. Ať už jde o králičí fetus, padající pupeční šňůry na zdeformovanou zpěvačku, která je pak zašlapává, manželka Henryho, která je rodí nebo vyhlížející kreatura, z okna, dohlížející na život protagonisty skrze rozbité okno. Má to mysl, ano, všechno to má svůj důvod a smysl. Surrealismus je určitě jeden z nejrevolučnějších uměleckých postupů, které dokážou zprostředkovat fantazii skrze básně, filmy, obrazy. Čím víc se já sám osobně soustřeďuji na tento druh umění, tím více si začínám uvědomovat, že se nejedná o anarchii, ale čistou soudržnost a harmonii. A tuto soudržnost cítím i v tomto snímku, byť ani já sám nemohu určit, co za všechny myšlenky zde Lynch napasoval. Jako autorský debut se ale jedná o silnou osobní výpověď, kterí si zaslouží své místo v historii kinematografii - vždyť zasáhla persony jako Lucase, Kubricka či Bukowského. Jak jsem již zmínil, Mazací hlava je niternou duchovní a osobní existenciální výpovědí, kdy Lynch potřeboval filmové plátno k docílení toho, co ho v jeho intelektuální hlavě tížilo (což dělal Kafka v psané podobě). Strašně by mě proto zajímalo, jak by Lynch převedl na filmové pláno Kafkovu Proměnu, Proces nebo Zámek. Podle mě by z toho byly masterpiecy. Kafka patří mezi mé nejoblíbenější autory, a jak sám Lynch kdysi uvedl, chtěl Proměnu na plátno převést, což zatím doposud neudělal, a asi už ani neudělá... Už teď jsem moc zvědav na další filmy tohoto autora. Na závěr tedy jen zbývá ohodnotit - nebylo to pro mě vůbec jednoduché, a říkal jsem si, co se vlastně na takovém originální projektu má hodnotit. Nakonec jsem se rozhodl pro 4 hvězdičky z čistého osobního dojmu. I tak je ale těžké něco moc vyčítat. Naopak musím nejvíce vyzdvihnout perfketní synchronii práce se zvukem, kamerou, a kontrasty. O maskách a výpravě ani nemluvě. Velký palec nahoru!

Ve své celovečerní prvotině se Tarkovský dotýká pár zajímavých problematik, které na ploše 45 minut shrnul docent Suchánek Vladimír Suchánek: Ivanovo dětství (1962) - YouTube. No, nicméně bych podotknul, že z mé subjektivity vnímání tohoto díla je jeho myšlenka mnohem skromnější. A celkově začínám mít pocit, že je Tarkovský až moc nadhodnocený. Chybí mi totiž dokoukat pouze Oběť, a mám jeho odkaz zhlédnut, a když to tak vezmu, kromě Solarisu a Rubleva, což byly skvělé filmy, jsem například od Stalkera čekal rovněž více, stejně tak jako v Tarkovského lyrické výpovědi snímků Nostalgie a Zrcadla. No, jako celek tento film bohužel moc nefunguje a lepí se na sebe části, které kolikrát nemají žádné vyústění či pointu a netvoří tak spolu pevnou strukturu. Vyústění rovněž nemá ani konec filmu, který tak vyšuměl zcela do prázdna a bylo mi jasné, jak to s Ivanem skončí. Co ale na druhou stranu musím ocenit je pěkná práce s kamerou a kontrasty barev v realitě a alternativých tužeb, respektive snů protagonisty. Je třeba dodat, že Burljajev je doopravdy skvělý herec, který to táhne, a není divu, že si ho Andrej vybral i do Rubleva, kde ikonicky znovu dává do pohybu zvon. Tím ale veškeré klady končí. Celkově pro mě přišel film velmi mdlý, bez překvapivých momentů, nějaké lepší dějové linky nebo nápadu. Nezbývá než stručně dodat (nechci spoilovat), že film je zkrátka o tom, co na konci zmiňuje docent Suchánek v citaci. Kdybych to měl shrnout za sebe, tak řemeslnická práce je na poctivé úrovni. To ovšem nezakryje velmi slabou výpovědní hodnotu, nesourodnou strukturu, a rovněž minimum gradace a momentu překvapení. 50%

Víc jak 2,5 hvězdičky dát nemohu. Jedna skromná myšlenka a snaha film dostávat do extrémů spíš budila úsměv, než temnotu - to je zkrátka málo. Nebylo komu fandit, komu dát sympatie, postavy umělé, neefektivní, nemluvě o podprůměrné animaci. A to nemluvím o neustálém vřeštění, které za chvíli začalo být do uší. Asura u mě zůstala daleko za očekáváním, a to mám rád temný proud anime. 50%

Je určitě škoda, že se v té době netočílo více podobných anime. Surové, temné, akční, erotické, silně výstřední i lehce úsměvné - tak by se dal snímek charakterizovat. A není divu, moje druhá zkušenost s Kawadžirim po Džúbeivoi, takže jsem věděl, do čeho zhruba jdu. Když připočtu i nečekané rozuzlení, které jsem nečekal, hodnotím snímek velmi kladně, i když se ve finále jedná o popkoronovku. Ale velmi dobře zpracovanou se silnou atmosférou! 80%

Stejné potěšení jako v případě prvního Creeda. Všechno sedí jak má a návrat Dragova i ikonické hození ručníku do ringu vyrojilo nostalgické prožitky. Rockyho motivační aspekty jsou super a vztah mezi protagonisty silný. Druhý Creed se drží osvědčených struktur předchozích dílů, nevrhá žádnou monotónnost, ba naopak. Závěrečný souboj je možná ten nejtvrdší, co jsme viděli za všechny díly Rockyho. Celou sérii jsem si velmi užil a musím zrekapitulovat, že se do mého srdce italský hřebec i mladej Creed, a nejen oni, vryli do srdce i paměti! 8,1/10.

Filmařsky není moc co vytýkat. Jeden z nejlepších dílů o Rockym, ne-li nejlepší, vážně. Stallone tu předvádí životní herecký výkon, Jordan mi byl maximálně sympatický a fandil jsem mu, stejně tak jako dredaté These Thompson. Silný díl plný nostalgie a správného sentimentu, motivační síla mu rovněž nechyběla a delší stopáž vůbec neubrala na dynamičnosti. Moc jsem si to užil, velmi povedený film! Závěrečná velká bitva, kde byl konečně i slušnej oponent, který mi pil krev, po x dílech. Za kvalitu filmu ručí dobře promyšlený scénář, o tom žádná. Už teď se těším moc na pokračování. 8,3/10

V pořadí šestý Rocky jede v pochmurné nostalgické stopě, a bohužel se poprvé za šest epizod objevila jistá ztráta inspirace, už se vyčerpaly možnosti, a tak tento díl, byť je čistou nostalgií pro zaryté fanoušky, už nemá moc co nového nabádnout. Stallone je fajnej jako vždy, ale jeho soupeř nebudí ani kapku respektu a to je jedna ze slabin filmu. Byť film přináší autentické scény z předchozích filmů a odkazuje na ně, nemohu si pomoci, už se tu nejspíše vyčerpaly možnosti. I tak ale slušnej snímek, který mi zpříjemnil večer - tento díl až místy charakterizoval výpověď jedné generace, a to se cení. 3,5 hvězdičky, 70%.

Třemi hvězdičkami rozhodně nedemonstruji to, že by měl být díl slabý. Ba naopak, těch 53% je doopravdy moc přísných a film si zaslouží klidně o 15% více! Avildsen se vrací tam, kde jako režisér začal, a šlo to vidět. Zatímco třetí a čtvrtý díl postrádaly Rockyho osobní život, zde nalezneme velkou porci psychologie a jednání postav, což je podle mě velmi důležité. Pětka hraje na nostalgickou notu a je to znát. A hlavně, přináší novou inovaci, což je skvělé, ani jeden z dílů nejede v tom stejném a vymyslí něco nového, zde například finální souboj, který není v ringu. Dle hodnocení jsem čekal brak, ale byl jsem příjemně překvapen, jedná se o velmi slušné zakončení této pentalogie, která se obnoví o 17 let později. 3,5 hvězdičky a 70%, kdy ke čtvrté chybělo velmi málo. Diváci možná haní Rockyho soupeře, který ani v nejmenším nedosahuje kvalit všech jeho předchozích soupeřů, ale souboj žáka a učitele má svou originalitu a tudíž jsem byl s filmem víceméně spokojen, byť ta psychologická změna Tommyho byla velmi uspěchaná. Ale je tu starej dobrej Rocky s typickou chůzí, grimasama a kloboukem!

Smutný díl. Byť nepřináší skoro nic nového, co bychom neviděli v dílech minulých, je na velmi dobré úrovni. Smrt Apolla jsem nečekal. Výborná byla scéna, kdy jsme viděli oba protagonisty bojovat, jeden za pomocí špičkového prostředí a technologií, a našeho Rockyho v chatrči v Rusku. Závěrečná bitka byla fakt našlapaná! I když přišlo mi zvláštní, že Ivan doslova Apolla zabil, a neměl za to žádný trest?  7,6/10

Třetí díl díky kratší stopáži minimalizuje vztahy psychologické i sociální kromě začátku filmu. Chyběl mi typický Rocky z prvních dvou dílů, tady už to byl zcela normální člověk s normálním chováním. Na druhou stranu přinesl Stallone něco nového - uvidíme Rockyho dostat pořádně na frak, ale i pomstít se a nakopnout se kupředu jeho rivalem Apollo Creedem. Rozhodně se nejedná o špatný film, je ale určitě o trošku slabší než díl druhý, byť přináší více času v ringu. ) Také jsem trošku více čekal nějakou hlubší psychologickou motivaci Clubbera, nic takového jsem se ale nedočkal. 7,3/10, což bohužel u mě znamená hranice tří až čtyř hvězd.