katakomb

Krása ve všech směrech, krása v jednoduchosti příběhu a v osudech dvou lidí, krása v upřímnosti vztahu, krása v lásce jednoho k druhému, k ostatním, k přírodě, ke světu. Umně zachycený příběh a vše navíc velice citlivě natočeno tak, že co záběr, to kompozice, obraz, jako fotografie. Skvělý film, který jsem dlouho přehlížel a jsem rád, že jsem ho viděl, protože dojmy z něj jsou nezapomenutelné.

Definice bizardnosti! Nevěděl jsem, do čeho jdu a nemůžu hodnotit špatně něco, co mnou tak napůl prošlo jako čistý průstřel - ne beze stopy, ale ani mě to nerozervalo. Se surrealismem toho má opravdu málo co společné, jde spíš o velice neobvyklou realitu, neobvyklé prostředí, neobvyklý děj... a vlastně všechno to dohromady. Pokud si člověk představí, v jakém světě vyrůstala a jak musela okolní svět vnímat hlavní hrdinka, pak musí jasně pochopit, že vše, co se odehrálo v posledních třech čtvrtinách filmu, ji absolutně nevyvedlo z míry. Sice to působí jako parafráze Alenky v říši divů, ale není možné to jen takhle zredukovat - a pak zhodnotit dvěma hvězdičkami jako příliš šílené. Já osobně podobné filmy nedokážu tolik ocenit, jako fanoušci artovějších a divácky komplikovanějších snímků, ale nemůžu popřít kvality, co tenhle film má a popřít, že byly chvíle, kdy jsem na to koukal jako malé dítě na kouzelníkovo představení.

Do posledního záběru to bylo jedno velké autentické klišé. Ale byla to nesmírná podívaná plná rychlých záběrů, zpocených zápasníků a rodinných pout, která bavila a udržela moji pozornost celé dvě hodiny. Je to popravdě americkej biják, kde konečné vzájemné udobření bratrů a synů s otcem jen tušíme. Je to tutovka a pokud to vypadá, že se filmu posmívám, tak naopak - nakonec mi ukápla i slzička, je to film, kterej prostě splnil svou funkci a já si z toho odnesl perfektní emoční i vizuální zážitek. Poznámka pod čarou: asi nejlepší role Nicka Nolte - možná proto, že tam moc nemluvil a pokud se projevoval, tak v pološeru.

Pár skvělých momentů, několik správně pojmenovaných věcí bez omáčky, dobré herecké výkony. To je ale všechno, co si z toho odnáším, protože jinak nejde o nic světoborného ani novátorského, byť je jednou z hlavních postav bezdomovec s halucinacemi. Složitost osobnosti člověka s bludy je mnohem lépe zachycena třeba ve filmu Svět podle Prota a filmů o sebereflexi, kdy si zpovykaný drsoň jasoň uvědomí, že dobrými skutky a láskou stojí za to žít, jsou plné archivy. Tohle je film, ze kterého si budu pamatovat hlavně majitelku videopůjčovny Mercedes Ruehl, která mě svojí prostořekostí zaujala mnohem víc než nemotorná éterická Amanda Plummer.

Abych citoval jednoho z herců: "Dva buzeranti a děvka." Ne, vlastně o tom to celé není, ale hlavně. Jako odraz doby (ačkoliv, odehrává se v roce 1999/2000, natočeno o 10 let později - ale myslím, že to není v zásadě moc podstatné) a místa to s čistým svědomím hodnotím vysoko, obyčejní lidé na obyčejných místech s obyčejným způsobem života. Žádné teatrálnosti, love story, dramatické zvraty nebo neuvěřitelné příběhy s dobrým koncem. Tohle bylo zkrátka civilní a velice jednoduché. Na můj vkus přeci jen zbytečně dlouhá stopáž, která bohužel působí tak, že tahle obyčejná a realistická atmosféra začíná trochu nudit. Ale když nad tím teď přemýšlím, tak o co byl "Na konci světa" (vlastně parafráze na toto) spádovější a dynamičtější, o to méně věrohodně působil. Sám dávám tři (tu čtvrtou hvězdu bych dát měl).

Je to ždímačka na emoce, ale perfektně vystavěná, zlom přijde přesně v pravou chvíli a všechny emoce se vystřídají přesně tak akorát, takže žádné není příliš, zkrátka bravurní Eastwoodova práce. Byly slzičky, byl smích, byla zlost i naštvání, soucit i lítost... to nejde hodnotit jinak než plným počtem. A všichni tři hlavní herci (Hillary, Clin, Morgan) hráli absolutně skvěle a přesvědčivě. Být to divadelní představení, tleskám ve stoje.

Oukej, ten příběh je neuvěřitelnej, nerealistickej a nikdy by se nic podobnýho nemohlo stát. ALE! Je to bezvadně udělanej film se skvělými hereckými výkony a s vcelku jasně a důrazně vysloveným morálním imperativem. Že jde o zpracování trochu moc americky naivní a možná příliš polopaticky mravokárné, to se v tomhle případě dá docela snadno odpustit. Skvělá podívaná!

Na severskou kinematografii to za mě bylo příliš teatrální, podbízivé a prvoplánově dojímavé. Vypadalo to jako finské drama z rukou amerických tvůrců - finský tam byl akorát jazyk a prostředí. Škoda, čekal jsem větší depku, tohle byla pohádka na dobrou noc pro panenky.

Isabelle se do toho filmu hodí úplně přesně, koneckonců i Jeanne Balibar. Zrpvu to byla trochu nudné záhadné sychravé pseudokrimidrama, rozuzlení si člověk začne uvědomovat tak od poloviny filmu a na konci se potvrdí, že o nic nadpřirozeného se nejedná (a s Isabelle v hlavní roli ani jednat nemůže). Každopádně nijak zvláštní film, žádná ztráta času, ale nijak obohacující snímek. Z interiérů a z kamery na mě padal trochu nepříjemný pocit anonymního neútulna.

Uznávám, že je to setskramentsky dobře propracovaný. A nevím, jestli to byla zde stokrát zmiňovaná vítězná forma nebo vítězný obsah, co mě na tom tolik neuhranulo, protože v jednotlivostech to byla vážně podívaná, herecky, filmařsky, tvůrcovsky. Ale dohromady to ve mně nezanechalo tu katarzi, kterou jsem na začátku očekával, tu, o které se tu v komentářích píše dost často. Rozhodně to není film, co bych potřeboval shazovat nebo kritizovat, ale znovu se na to už podívat nechci.