Teardown

Kanada nám nechrlí zrovinka nějak zvlášť závratnou tvorbu, nicméně vyjímky tu jsou a podzemní honička End of the Line myslím mezi ty slušně koukatelné kousky docela dobře zapadne. Jo, hnedle bych vzal něco do ruky a šel těm fanatickým zmrdům ukázat jak jsou cesty páně nevyzpytatelné:)

Tak si tak říkám, nemít rád Fulciho Aenigmu, zřejmě bych v hodnocení trochu přitlačil. Na druhou stranu tak i tak tenhle film nemá mnoho šancí vykročit směr slušný průměr. Na to mu chybí...vlastně mu k tomu chybí docela dost. 30%

...viva Jean-Claude Seagal:))!!!

Lost Signal je takový malý, nenápadný horor, který sice nepřichází s ničím novým, je levný až hamba a za díry ve scénáři by se nemusel stydět žádný vyzrálý ementál, nicméně musím konstatovat, že se mi to nějakým zvláštním způsobem docela líbilo. A to i přes vytušení závěrečné pointy. Na chladný zimní večer s přítelkyní je to myslím docela ucházející zábava.

0-20minuta...nic se neděje. 20...40minuta..stále se nic neděje. 40-60minuta...žádná změna...cca 65minuta...usínám...

...Můj otec byl Viking. Uctíval Odina, a ne nějakýho tesaře přibitýho na kříž:o)) Wotan is my god!

Úvodní minuty jasně nasvědčovaly faktu, že se jedná o další buranský hixplotation. Opět naši hrdinové skončí s autem v příkopě kdesi v prdelákově, naštěstí poblíž opuštěné farmy, která ale není zas až tak opuštěná, jelikož tu bydlí velice laskaví človíčkové, kteří vlastně ale zas až tak laskaví nebudou, protože jsou ve skutečnosti pěkně zvrácený parchanti. Docela obyčejně vyhlížející krvavá buranská záležitost, která vlastně zase tak úplně obyčejná nebude. A jestli je to dobře nebo špatně, záleží čistě jenom na vás. Každopádně můžete skončit s výrazem v obličeji, jako náš hlavní hrdina, který svým připitomělým kukučem vypadal doslova "jak když nadloubou volovi".

The Sender patří do skupiny těch méně známých hororů, což je myslím docela škoda, protože mě osobně velmi příjemě překvapil. Hlavně obrazy telepaticky vyvolaných představ. Ty, skloubeny společně s prostředím nemocnice pro duševně choré, dokázaly vyšvihnout atmosféru do velice slušných výšek. Nemalý podíl na tom jistě měla i postava mladíka v bezprizorní situaci, trpícího amnézií, navíc obdařeného podivnými schopnostmi "scannera", vyvolávající v mysli člověka představy až makabrálních rozměrů, vynikne spolu se svými "přeludy" a nedá tak šanci nabýt divákovi dojmu zvětralosti nebo jakkoliv vyčpělé impresi. Jednoduše řečeno, osmdesátkový horor, velmi dobré kvality. A kdo by po tak příjemné zkušenosti řekl, že Roger Christian měl prsty v takové šlamastice, jakou bezpochyby Bojiště Země: Sága roku 3000 je.

Paul Naschy jako figurga v ďábelské hře osudu, která jako by vypadla přímo z náruče každodenního, trpkého života. Ztráta dcery, hroutící se život, smutné stáří, beznaděj a obrovská touha vše změnit, která ovšem stále více přerůstá v krvavý obraz odplaty. Celkově nejde o vysloveně špatnou podívanou a věřím, že někomu bude tahle španělská hororová věcička, šmakovat mnohem více, než-li mě.

Režiséra José Mojica Marinse sice neznám, ale pokud jeho starší kousky vypadají takto, touha po poznaní zmrzla až na kost. Coffin Joel, vizáží podobný andělovi z komedie Kurvahošigutntag, je všechno, jen ne hrůzunahánějící nebo dokonce démonický. Parkinsona v pokročilém stádiu stařík už jen težko ovlivní, ale to jeho zdůůůůůrazňované houkání při vyslovení každého druhého slova, mě lezlo neskutečně na nervy. Ostatní herci, no raději to rozebírat ani nebudu. Zde si pošmáknou především milovníci krve, mučení a uchyláren, protože zde se jim náruč otevře myslím dostatečně.