vitek_korenn

Film pro každou a pro každého, jinými slovy nestárnoucí komedie s plynulým tempem podpořeným jazzem v pozadí. Na Marilyn je radost pohledět a společně s usměvavým koncem je "Some Like It Hot" prostě klasika, co by každý rok před vánoci měl vidět každý.

Gattaca nám se svojí osobitou atmosférou dává nahlédnout do světa (možné) blízké budoucnosti, kdy se lidé již nerodí po příletu čápa. Lidstvo se vydalo cestou umělého oplodnění, získalo totiž schopnost upravit lidské geny dle potřeby. Stačí přijít na schůzku, odevzdat svůj genom a už si jen vesele vybrat, jestli vám po zahradě bude běhat Usain Bolt a nebo vám do vesmíru poletí Jerome. Jelikož si všechny vlastnosti dítěte můžete předem vesele upravit, víte tedy v podstatě jeho budoucnost. Vincent je jedním z posledních lidí narozený přirozenou cestou a všem se snaží ukázat, že i přes jeho určité nedostatky se dokáže vyrovnat ostatním "enhanced" lidem. Nehodlá přijmout skutečnost že jeho budoucnost byla předurčena již před jeho narozením.  Nápad filmu velice kreativní, ne však zcela využitý. Utopický svět Gattacy pokládá zajímavé morální otázky, odpovědi si však člověk musí domyslet sám. Rád bych viděl z onoho až mystického světa více. Vincentovo život se však odvíjí čistě a jen od jeho práce, přičemž samotná cesta do vesmíru je určitý středový bod celého filmu. Ten nám ukazuje, že člověk může všechno - i přes to že mu to nebylo předurčeno. Obecně mě mrzí jen absence více kreativnějších kulis - Vincentovo práce a domov působí dohromady velice melancholicky, místy až depresivně. To sice má představovat čistost a předurčenost daného světa, i tak bych však ocenil kontrast s něčím více lidským, a ne jen strojově založeným.

Katie trpí přecitlivělostí na denní světlo. Ve dne nemůže vyjít ani na vteřinu ven, jelikož její buňky by se i po nepatrném vystavení slunci začali nekontrolovatelně množit. Svůj život tedy žije pouze ve svém domě se svým otcem. Celé svoje mládí pozorovala ostatní děti, jak si hrají, rostou, užívají normálního života. Věděla však, že ona je jiná a nikdy nebude jako oni. Ven tak chodila pouze v noci. Procházela se spícím městem a snažila se tak být alespoň trochu normální. Snažila se potlačit lidskou přirozenost. Byla nucena vzdát se své sociální stránky. Člověk ale nežije proto, aby žil, ale žije kvůli druhým. Jednoho dne se tak všechno změnilo. Katie přemluvila otce, aby mohla jít na nádraží zahrát pár svých písniček. A zde potkala Charlieho, kluka, kterého pozorovala z okna své ložnice celý svůj život. Od té chvíle Katie teprve začala opravdu žít. Měla totiž někoho, koho může milovat a s kým může pozorovat hvězdy. Romantické filmy potřebují k úspěchu pouze 2 věci, nebo spíš 2 herce. A chemie mezi Bellou Thorne a Patrickem Schwarzeneggerem funguje skvěle. Bella I přes svou vážnou nemoc vždy byla ta pozitivní a její upřímné úsměvy mě hřály u srdce. Patrick byl zase přirozený a nic nepřehrával. Ostatní herci už nedosahují takových kvalit, i přesto ale Midnight Sun zůstane jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Atmosféra je úžasná a občas jsem se cítil, jako kdybych to všechno prožíval s nimi. Teď už jenom čekám, až taky najdu někoho, s kým budu moct chodit po nočním městě…