Deleatur

Bohužel až tak nízko, protože mi v paměti uvízlo jen, jak se Robertsová potřebovala nadýchat z pytlíku a Gere v nešikovné snaze se jí zastat ji místo toho ztrapnil. Šarmantního a distingvovaného Elizonda si taky pamatuju... ale že si nedokážu vybavit ani jeden výstup oblíbené Cusackové? Nicméně vím, že film byl po Pretty Woman zklamání, ale ne propadák. // 48%

Sice jsem se začervenal, jak jsem uslyšel, že je to náš (komunistickej) vynález (což není tak úplně pravda, pokud tím nebylo míněno využití v azylovém řízení), ale zasmál jsem se náramně. Na místě dotčeného (doslova!) by mi to možná přišlo taky ponižující, ale třeba by to stejně přebily v mé rodné zemi nevídané obrazy! A hlavně: "Postavil se Vám! Vítejte!" // 70%

Všechny námitky (už z doby premiéry) o stereotypu postavy "šlapky se zlatým srdcem" a komu se jedině může líbit, jsou na místě, ale Robertsová byla v roli tak úchvatná, že možná to ona svým výkonem inspirovala producenty, že film prostříhali (jak je zmíněno v Zajímavostech) tak, aby se zdůraznila pohádkovost námětu. Překvapivě tam ale pořád seděla ta rvačka (na rozdíl třeba od násilí v původní verzi Včera narození). Vedle Robertsové mi ani nevadil velenesympatický Gere, kterému film i zachránil skomírající kariéru. // 77%

"Byla jsem dokonalá." // 81%

Andrewsová mi dokázala, že i když má rozsah, až praskají skleničky, tak její hlas krásně zní i v hlubší poloze. Ostatně musela ho snížit už kvůli roli transky, byť ne až tak. Takže mi přišlo kapánek urážlivé, že se režisérovi zdálo, že stačí (své manželce) ulízat vlasy... a hned je jasné, že je to "chlap" v převleku. To už byl lepší nápad tam pro kontrast obsadit rozvernou koketu Warrenovou. Jinak na dobu vzniku to bylo překvapivě gay-friendly, i když možná na hraně: "Musíš přiznat, že si opravdu ženská. Lidi si o mě myslí, že jsem homosexuál." "O mně si to myslí taky." "Ale ty nejsi." "Ty taky ne." // 85%

Pro krásný hlas Andrewsové mám slabost, nevadí mi ani sentiment, ale film byl i pro mě přeslazený příliš. Nicméně si doteď občas propěvuju: "Nothing comes from nothing, / nothing ever could. / So somewhere in my youth or childhood / I must have done something good." // 73%

No vida, i já mám předsudky - stejně jako Ine (Friesová) mě taky napadlo, jestli to stálo za to. Možná ale proto byl film nejen méně šablonovitý, ale zároveň gay-friendly i subverzivní; nešlo jen o tu změnu pohlaví, ale že jeden své biologické pohlaví neporazil zcela a druhý dostal šanci se k "normálnímu" vztahu vrátit aspoň oklikou (ve vulgárnější verzi se o to pokoušel i další gay ve filmu). Okon byl v těžší roli výborný. I s pomocí skvělých maskérů. // 73%

Jak jsem zmínil u lesbické variace, shakespearovská tragédie by mohla být každá homosexuální romance, ale zrovna v tomto filmu to zahodili. Měli sice skvělý nápad, že si v prostředí chlapecké školy vzpomněli na původní nastudování, kdy i ženské role hráli muži (jak připomněl Zamilovaný Shakespeare)... dokonce ho zajímavě rozvinuli, když chlapci začali zkoušet i mimo učebnu... jenže pak se snažili prodat, že hra sáhla kadetům do svědomí a přispěla k větší toleranci stejnopohlavní náklonnosti. Na vojenské škole! To už věrohodné nebylo. Přesto dávám filmu průměrné hodnocení zvláště za civilní výkony herců s přihlédnutím jednak k levné produkci, druhak k tomu, že většinu filmu mluvili ve verších. Mohlo to dopadnout daleko hůř. A titulkářka zaválela (byť s profesionální pomocí a že se v překladu ztratilo, jak angličtina v 1. osobě nerozlišuje mužský a ženský rod, tedy v originále to na samé kluky sedí více). // 58%

Spíše to byla jen volná inspirace Shakespearovou tragédií i jeho dalšími hrami (znám Ofélii, Shylocka i Petruchia, ti tam ale vystupovali coby kněžka, korupčník a mladičký dickensovský kriminálník), oklikou přes vykradení nápadu Zamilovaného Shakespeara. Japonci se s tím nemazali ani jinak a už v první epizodě nechali Monteky zmasakrovat téměř celý kapuletovský klan... aby se pak ale pokusili zrelativizovat postavu tyranského Monteka nejprve zprava ("pevná ruka je nutná k udržení řádu"), poté zleva (mindrák z nízkého původu). Autorům ale zjevně nestačily jen podobné posuny v postavách (ještě mnich k naprosté odpudivosti a Tybalt s Merkuciem si vyměnili strany), tak přidali úplný mišmaš motivů od sci-fi (místo děje byla Neo Verona, šutr s hodně slabou gravitací zavěšený na nebi), přes ekologickou fantasy (šutr udržoval pohromadě i při životě mýtický strom) a sociální kritiku (vztah mezi poddanými a šlechtou) až po maskované bojovníky proti útlaku i kvůli pomstě. Neměli ani problém s tím, aby v dětském seriálu akcentovali pubescentní erotiku. Ba se nebáli ani deviantních náznaků - Romeo k Julii pocítil něco už v jejím mužském převleku, její spiklenci zase ocenili, jak se umí převléknout za přitažlivou dívku (aniž by věděli, že dívka skutečně je). K tomu afektovaný Willy Shakespeare s dominantní matinkou a přes deklarovanou heterosexualitu jasný vzorec seme/uke v postavách dvojky mlčenlivého, mužného a urostlého Curia s upovídaným, dlouhovlasým a subtilním Franciscem. Zvláště když tento v průběhu seriálu udělal pár šťavnatých narážek na Curiovu sexuální askezi (i když ke konci seriálu už to bylo potlačeno). Z méně veselých tam byly zcela zřejmé narážky na dětskou i dospělou prostituci a kariéru přes postel. Kupodivu to ale jako celek fungovalo, místy to bylo zábavné, působivé i dojemné, v tématu povstání proti totalitnímu režimu aktuální i silné. Ale vadil mi tam hlavně ekologicko-náboženský motiv, protože Shakespearova tragédie je silná i bez toho, aby se ještě obalovala do jakési mystiky, zřetelně křesťanské. Byť ta je přítomna i ve hře (sejmutí dědičných hříchů sebeobětováním, najmě když to vedlo ke konci nepřátelství). // 72%

Tohle měla být lesbická verze Romea a Julie, ale nebyla. I když by se každá homosexuální romance dala považovat za variaci na Shakespearovu tragédii (nezapomínám, že nešťastní milenci šli i proti společnosti, která neuznávala romantickou lásku a manželství považovala za ryze účelový svazek). Navíc to byl filipínský film, tedy to připomínalo levnou TV produkci a byla tam jistá kulturní překážka v dětinských emocích, melodramatickém a zdlouhavém (2 a čtvrt hodiny) zpracování. Někomu by mohlo vadit i to, že postavy mluvily různými jazyky (vč. angličtiny s těžkým přízvukem). Afektovaný květinář a mužná lesba se filmem naštěstí jen mihli. Pro mě bylo více šokující, jak vedle sebe existoval motiv nejen lesbického, ale i heterosexuálního mimomanželského poměru na jedné straně a křesťanské víry na straně druhé. Přímočaré emoce a cudnost lesbických scén ale zároveň propůjčovaly vztahu dvou žen krásnou čistotu, v dramatických chvílích (bezradnost nad budoucností, smrt otce, smrtelné ohrožení dcery) byl film nečekaně působivý. A klidně přiznám, že hlavně na Rome (Mylene Dizonová) byl velmi příjemný pohled i pro mě. // 60%