Marfysu

V jedné ze scén, když se Lavi (Jakub Štáfek) probudí se třemi holkami v posteli, je v jednom záběru u levého okraje obrazu vidět kamera na stativu.

Ve scéně ke konci, kde se hrabě Orlok (Max Schreck) přisaje na spící Ellen (Greta Schröder), a následně, když od ní vstává, je vidět jeho odraz v zrcadle. Jako upír by v něm ale neměl být vidět.

V noci vpádu vojsk Varšavské smlouvy vzal kameraman filmu Stanislav Milota kameru a film, určený k natáčení tohoto snímku, a pořídil drtivou většinu záběrů 21. srpna, které tehdy obletěly svět, a bez nichž by se dnes žádný dokument o 21. srpnu 1968 neobešel. Barrandovský ředitel, který už tušil, že se blíží konec jeho funkce, jim bez okolků vydal nový film, takže mohl být Spalovač mrtvol dotočen.

Závěrečné titulky neběží zezdola nahoru, ale shora dolů, což je přinejmenším neobvyklé.

Efektu rozpouštějících se obličejů nacistů bylo dosaženo tak, že byly vyrobeny obličeje ze želatiny (pod ním lebka a oči – z pevnějšího materiálu), které pak byly zahřívány propanovými hořáky asi pět minut. Nakonec záběr zrychlili, aby vypadal tak, jak vypadá.

Poté, co je Cheryl (Ellen Sandweiss) znásilněna větvemi a utíká zpět do chaty, musí si odemknout klíčemi, které jsou položené na futru nad ní. Proč by nechávali jediné klíče, které mají, venku za zamčenými dveřmi? A jak jí tedy otevřeli zevnitř, když klíče má ona?!

I přesto, že nám pan Hitchcock hned na začátku sdělil, že je tento příběh pravdivý, následuje o chvíli později v titulcích poznámka, že: „Tento příběh, všechna jména, postavy a události jsou vymyšlené.“