progression

Hodně zajímavý životopisný film o začátcích Edsona Arantese do Nascimenta celosvětově známého jako Pelé. Jeho krušné začátky v dětství i strmá a skoro neuvěřitelná sportovní kariéra v šestnácti až sedmnácti letech. Fotbalové záběry byly hodně zajímavé (i když někdy ne až tak úplně objektivní). Postavy Peléových rodičů nepostrádaly zajímavost a co bylo ve filmu znázorněno velice výstižně : vrcholový sport není zdaleka jen o talentu, dřině i technických dovednostech, ale daleko více o "hlavě" i sebedůvěře. To bylo pěkně ukázáno jak v dětském období, tak i v representačních počátcích (a nejenom u Pelého). Skutečného Pelého jsem si ve filmu samozřejmě všimnul, i když se tam jen mihnul (podobně jako to dělával Hitchcock ve svých filmech) a na svůj věk zdaleka nevypadal. Každopádně je celý film moc příjemné pokoukání, i když po pravdě řečeno čekal jsem ještě více, taková legenda by si určitě zasloužila ještě něco lepšího, realističtějšího i obsažnějšího a jeho fanoušci samozřejmě také.

Skvělý koncert neméně skvělé písničkářky Radúzy s doprovodem Plzeňského symfonického orchestru z roku 2016. Nenapodobitelné autorské písničky Radúzy tentokrát v nových aranžích a instrumentacích (i na nich se významně podílela) přinesly skvělý zážitek pro všechny v sále i diváky u obrazovek (díky ČTArt). Přes všechny superlativy jediná malá vada na kráse - nebyl to záznam koncertu, ale bohužel jen sestřih, takže se malinko "ztratila" jak atmosféra koncertu (kterou je Radúza pověstná) i "návaznosti" a kontrasty mezi jednotlivými skladbami. Přesto úžasný zážitek, i když se přiznám, že já jsem vždy preferoval Radúzu jako "solitérku", která si svým nezapomenutelným a neopakovatelným podáním pokaždé podmanila celý sál bez ohledu na věkový rozptyl posluchačů (obvykle 4 - 80 let). Na druhou stranu vývoj je vývoj, je krásné objevovat stále nové a nové a také určitě ta "one woman show" obzvláště v jejím nenapodobitelném podání musela být skoro vždy nesmírně vyčerpávající. Takže tímto současně přeji Radúze opětovný návrat na koncertní pódia po delší přestávce (což už se stalo) a hlavně pevné zdravíčko, životní pohodu a spoustu zážitků a inspirací pro její budoucí písničky.

Životopisné filmy více než můžu a tenhle patří opravdu k těm lepším. Přiznám se bez mučení, že před shlédnutím filmu jsem příběh třech geniálních afroameričanek neznal. O to více mne zaujal. Tři hlavní představitelky byly přesvědčivé, Kevin Costner si zahrál dalšího zajímavého "klaďase", zajímavá byla i postava astronauta Glenna. Konflikt rasových i genderových předsudků byl znázorněn poměrně věrohodně, v tehdejší době to speciálně ve státě Virginia nebylo nijak vyjímečné. Trošku mi vadila jen nevěrohodnost některých scén s počítači a Fortranem, ale chápu, že scénář se dělal s ohledem na výsledný umělecký dojem pro většinového diváka i zesílení vyznění předsudků, které film znázorňuje. Ale přece jen, když si hrdinka prostuduje příručku Fortranu a pak "školí" počítačové experty NASA, tak mi to přišlo trošku na hraně ... Na druhou stranu je pravda, že v tehdejší počítačové době kromě Fortranu na vědecké výpočty moc jiných možností nebylo. Traduje se pravdivá historka z té doby, že při výpočtech ve Fortranu došlo k drobnému překlepu děrovačky "čárka vs. tečka" (v cyklu programu). Drahá vesmírná sonda se "víceméně" ztratila z plánované dráhy a na příčinu se přišlo až posléze při analýze příčin proč se ztratila ? Každopádně celkové vyznění filmu i témat, které popisuje vyšlo velice dobře a určitě film zaujal či zaujme hodně diváků, nejenom mé maličkosti ...

Výborný film, který se pokouší zmapovat události před i po tragédii ve Smolensku. Předešlý režisérův film o Gdaňských událostech nasadil laťku hodně vysoko. Tento film trošku zaostává, přesto že jde o skutečně zajímavé, kontraverzní a "třeskuté" téma. Ale opravdu stojí za shlédnutí. Dost mne překvapuje velice nízké hodnocení, ale samozřejmě netuším kolik z těch odpadových hodnocení je z dílny trollů, kteří dost pravděpodobně film neviděli ... Každopádně je moc dobře, že režisér Krauze tento film, který se dotýká všech Poláků (ale nejenom jich) mohl natočit, bohužel to byl režisérův film poslední. Film mapuje události bezprostředně po tragédii, ale i ty další v průběhu času a zaměřuje se i na události předcházející (hodně mne zaujal např. popis schůzky v Gruzii roku 2008 - ta asi báťušku Putlera moc nepotěšila :-)  Samozřejmě že filmový scénař obsahuje i různé úpravy, ale myslím, že velká většina filmu je založena na "faktech", i když svědci podezřele ubývali, ubývají a budou ubývat, Každopádně pravda s nejvyšší pravděpodobností vyjde najevo, i když asi ne pro tu naši generaci, ale až pro tu příští (přespříští), stejně jako tomu bylo v případě Katyně, gulagů, hladomorů atd. Prostě ta "mírotvorná" velmoc v čele s Kremelským panoptikem je opravdu zemí neomezených možností a to už více než 100 let. Asi bych malinko poupravil to mnohokrát zprofanované spojení "diktatura proletariátu" na "diktaturu Kremlu" :-(  Přiznám se, že postava investigativní novinářky mne moc neseděla. Ona ta hranice směrem k "paparazziům" je dost úzká. Na druhou stranu Novináři (s velkým N) jsou opravdu hlídacím psem demokracie. Nebýt jich mohlo by to dopadat jako podle mediálního bonmotu "A teď uslyšíte nejnovější zprávy. Poslouchejte co chceme, abyste si mysleli !!! " ...  Ve filmu byla hodně zajímavá postava vdovy po generálovi. Tak by mne trošku zajímalo, jaký byl její další osud. Každopádně film skýtá mnoho pohledů i námětů k zamyšlení. Ale to od začátku skýtala i samotná událost (i bez natočení filmu). Toho smradu se ihned po události začlo linout docela dost a volné pokračování (Kremelského) scénáře můžeme teď sledovat denně v přímém přenosu ...

Autentický příběh z roku 2009, který Clint Eastwood natočil strhujícím způsobem. Nejenom o tom, že hranice mezi hrdinstvím a "neodpovědností" či nedodržením služebních teoretických předpisů je velice úzká i o tom, že musí být ohromné trauma v dané situaci, kdy jde o vteřiny, vybrat to "nejlepší" řešení. Ale možná ještě hlubší trauma pro kapitána nastává až poté, kdy je nutné toto řešení obhájit a místy začíná i pochybovat pod tlakem "technických" důkazů, zda to řešení bylo opravdu nejlepší. To všechno převedl do filmu Clint Eastwood nezapomenutelným způsobem, ale výsledek by byl možná slabší nebýt toho, že v úloze kapitána "Sullyho" exceluje Tom Hanks, kterému věříte absolutně všechno a přitom jakoby ani nehrál, ale tím nadmíru zkušeným pilotem opravdu byl. Volba Aarona Eckharta jako "jeho parťáka" byla rovněž trefou do černého, zrovna tak jako výběr Laury Linney do role hrdinovy manželky. Celý příběh, který originálně prostřídává samotné záběry z dramatického přistání, technických rekonstrukcí z trenažérů, vypjatých situací ze "soudní" síně, osobní traumata a pochyby hlavního hrdiny až do dramatického finále a udržuje vás po celou dobu v maximální pozornosti i napětí. Je pravdou, že takto působivou látku by asi dokázali velmi dobře ztvárnit i jiní režiséři, ale "lidské faktory" Toma Hankse a Clinta Eastwooda právě přidávají tomuto filmu maximální působivost a mému hodnocení ty hvězdy navíc a právě proto je takové jako je a jsem přesvědčen, že zaslouženě. Kdyby si hrdinové situaci "zopákli v červenci", možná, že by to bylo "krapánek přivětivější", ale určitě ne zdaleka tak působivé :-)

Nejenom Belgičani dokážou natočit originální film s vozíčkářskou tématikou (Hasta La Vista), vytáhli se i Maďaři, kteří to pojali zase trošku jinak - důmyslný mix dramatu, absurdní komedie, gangsterské střílečky i "rozpitvávání" traumat z dětství i těch současných. Perfektně vybrané typy ústřední trojice (obzvláště ten voňavkový šikulka neměl chybu) i toho "psího" gaunera a originálně a důstojně vypointovaný závěr. Jen se "trošku obávám" toho, jestli odteďka nebudu chtít vozíčkářům nakukovat do igelitek :-)

Na tento film jsem se díky zajímavému tématu z horolezeckého prostředí a podle skutečného příběhu z doby Protektorátu dost těšil, ale výsledkem bylo dost velké zklamání. Pár zajímavých horských scenérií (z Tater i Skaláku včetně krásného Věžáku a Vidláku), sympaťák Vávra Hradílek, který ač neherec se svého nevodáckého úkolu zhostil velice dobře, ve druhé polovině snímku "kraloval" Jan Budař i díky roli záporňáka s několika málo světlými záblesky, ale to je tak asi všechno. Nevím, jakou měrou za to může dvojice režisérů, kteří možná místo "synchronnosti" natáčeli spíše "asynchronně" (pokud si přímo nedělali vzájemně naschvály) a pokud to podobně pokračovalo i ve střižně, výsledkem místo nadprůměrného a zajímavého příběhu bylo to, co nakonec vzniklo ... Některé scény postrádaly smysl i logiku, některé (možná i dovysvětlující) asi zůstaly někde ve střižně. Jednu hvězdičku navíc Radce Vrankové alias Radůze za nádhernou ústřední píseň i další hudbu, ale celkově jsem od tohohle filmu čekal daleko více.

Přiznám se, že s nedostatkem informací a podle názvu Verdikt, jsem si myslel, že si zopakuji strhující Cayatteho soudní drama. No zmýlil jsem se, ale nelitoval jsem. Němci poslední dobou točí hodně nadprůměrných i originálních snímků a toto je jeden z nich.Hodně zajímavé soudní drama nejenom o volbě "menšího zla", etických i (ústavně)právních otázkách, politických (ne)rozhodnutích i "přehazování" odpovědností. Hodně zajímavý projekt televize ARD spojený s hlasováním diváků. Výborní především Martina Gedeck a Burghart Klausner, i když nejvíce vyniknout mohli až v závěrečných řečích, ty průběžné je třeba brát s rezervou nejenom proto, že podle plánu projektu měli "celý problém" co nejpodrobněji "vysvětlit" divákům. Ale zvolené téma je opravdu hodně aktuální a myslím si, že tvůrci se ho zhostili na výbornou a diváci měli a mají o čem přemýšlet. Spousta dialogů i monologů ve filmu byla velice zajímavá (i k hlubšímu zamyšlení), ale "Dvanáct rozhněvaných mužů" u mne vede silně na body, i když v době jeho natáčení bylo téma terorismu ještě "na houbách". Stejně si ale myslím, že přeložený název "Verdikt" je přesnější, zatímco "Teror" spíše matoucí.

Velice zajímavý dokument o revivalové skupině, která ač její členové jsou o dvě generace mladší a k "novému repertoáru" je přivedli víceméně rodiče. Jejich velká muzikálnost (geny ?), skvělé vokály a hlavně maximální nadšení pro to co dělají, je přivedlo až na "výsluní" revivalové hudby a možná (vzhledem k fenoménu Beatles) ještě o něco výše. Dokument střídá dvě časové roviny - historii kapely od úplných počátků včetně hodně zajímavých nahrávek i záběrů a v druhé rovině přípravy na jeden ze současných koncertů. Kapela upoutává v první řadě výborně sladěnými vokály (vždyť Beatles v rané tvorbě "prorazili" v první řadě kvůli skvěle sladěným vokálům). částečnou podobností některých členů vzhledem k originálům i třeba obráceným gardem baskytaristy. Díky nesporným hudebním kvalitám, nadšení a samozřejmě i "trošce štěstíčka" při zprostředkování první návštěvy za oceán, kde na festivalu naplno zabodovali, dosáhli met, o kterých se jim na počátku kariéry určitě ani nesnilo. Po letech a v silnější konkurenci prvenství obhájili a hodně moc zaujali i v jiných místech - včetně kolébky Beatles Liverpoolu, Londýně a v mnoha dalších. Já samozřejmě také dávám přednost originálu, ale vzhledem k tomu, že koncertní kariéra Beatles skončila dost brzy, další období bylo spíše studiové (ale vznikly opravdu skvělé desky), a po smrti Johna (a posléze Georgeho) bylo jasné, že už žádný "návrat" nebude, beru tento hodně kvalitní revival jako "pokračování" koncertní štafety do budoucnosti a pro mladší generace. Beatles byli samozřejmě jedineční a neopakovatelní a předběhli dobu, ale doba jde dále a vzpomínky zůstávají. A je moc dobře, že nám je Backwards stále připomínají a navíc opravdu kvalitně.

Výborný Jarchovského scénář podle skutečného příběhu z doby normalizace. Hodně trpké zrcadlo lidských povah a osudů sice z doby vzdálenější, ale uvedené téma je pořádně nadčasové. Film nejenom o tom, že "si musíme "pomáhat", jak to může dopadnout, když se ta tenká hranice ústupků (nenávratně) překročí a jak se dá elegantně a víceméně beztrestně s lidmi manipulovat, obzvláště má-li manipulátor tu správnou "knížku" resp. patří-li mezi ty momentálně "rovnější". Skvělá Zuzana Mauréry v hlavní roli, z takové učitelky a "vychovatelky" nové generace opravdu "mrazí". Výborně napsané dialogy, obzvláště ty odehrávající se na třídních schůzkách. Nejhorší na tom je ale to, že ty situace jsou ze života a (podle mého názoru) se nevztahují zdaleka jen na prostředí školní a tím pádem z toho "mrazení" mohou být spíše pořádné omrzliny.