progression

Jeden ze starších filmových klenotů. Docela rád jsem si dal tento týden na AMC "opáčko". Tři hodiny v soudní síni (a v zákulisí), které díky skvělým dialogům, utečou jako voda a nenechají vás ani na chvíli vydechnout. Stanley Kramer tyhle "soudní" filmy uměl zatraceně dobře (a nejenom ty soudní). Ve středu pozornosti je samozřejmě Spencer Tracy, ale další (Lancaster, Schell, Widmark i Marlene) se svými hereckými výkony nezůstávají v ničem pozadu. Nezapomenutelných scén je tam mnoho, neuvěřitelné jsou zpočátku "němé" scény Burta Lancastera. Mne kromě nich nejvíce zaujal Tracyho závěrečný monolog a také závěrečný rozhovor s Lancasterem. Podobné "soudní srdcovky" např. "Kdo seje vítr" (překvapivě zase Kramer), "Dvanáct rozhněvaných mužů", z novějších např. "A spravedlnost pro všechny" s Al Pacinem.

Působivé psychologické drama Elia Kazana, ve kterém dominují překrásná Natalie Wood a pro oči divaček perfektní Warren Beatty ani skoro po šedesátli letech neztratilo nic na své působivosti. Dramata, ve kterých ta psychologie převažovala nad romantikou a skvělé vyobrazení rodinných vztahů i společenské situace uměl Elia Kazan vždycky na jedničku a tento nestárnoucí film je toho výstižným příkladem. Já od Kazana preferuji ješte o něco více "Na východ od ráje" (díky epičtějšímu příběhu), ale tento snímek nezůstává o moc pozadu. Při sledování ústřední dvojice se mi párkrát vybavila asociace na částečně podobný film ze stejné doby a se stejnou herečkou, akorát místo Beattyho byl v ústřední roli James Dean ("Rebel bez příčiny"). Je jen ohromná škoda, že jeho filmová kariéra byla tak předčasně utnuta, což v poněkud delším časovém horizontu samozřejmě platí i o Natalii Wood.

Moderní verze legendárního shakespearovského dramatu Romeo a Julie zasazená do prostředí New Yorku (West Side) zpracovaná formou muzikálu, kde Monteky a Kapulety nahradili Tryskáči a Žraloci a původní květnaté dialogy jsou v moderní verzi víceméně nahrazeny větší porcí hudby (legendární skladby Leonarda Bernsteina) a velkým množstvím působivých tanečních scén. Přesto anebo právě proto se toto moderní muzikálové ztvárnění stalo jedním z muzikálových "historických" skvostů a neztratilo ani po letech nic ze své působivosti. Nádherná Nathalie Wood, spontánní a uvěřitelný Richard Beymer a výborné taneční a herecké výkony dalších ústředních představitelů, skvělá choreografie a hodně zajímavé exteriéry vytvářejí zážitek, který ani při opakovaných shlédnutích jen tak nezevšední. A na hudbu Leonarda Bernsteina se asi dá zapomenout jen velice těžko.

Legendární Wilderův film s originálním scénářem, skvělými hereckými výkony a inteligentním humorem. Není to ale zdaleka pouze komedie, ale současně také sonda do společnosti i lidských charakterů. A třeba i proto ani po tolika letech tento půvabný snímek neztratil nic na své působivosti a leckdo se v něm může poznat :-)

Jedno ze soudních dramat, které opravdu nestárne a (stejně jako "Norimberský proces") oprávněně patří do zlatého fondu kinematografie. Stanley Kramer ta soudní dramata uměl zatraceně dobře. Konflikt mezi vědou a ideologií díky strhujícím dialogům v soudní síni a nezapomenutelným hereckým výkonům "mrazí" i v současné době. Spencer Tracy samozřejmě kraluje (to je ale u něj obvyklé), ale ani další (Fredric March, Gene Kelly) nezůstávají v ničem pozadu. Přesto, že děj fiilmu se odehrává skoro před 100 lety, hodně myšlenek, které zazní v soudní síni, zůstává i nadále více než aktuální...

Jeden z prvních Kachyňových filmů, který ani po skoro 60 letech neztratil nic ze své tehdejší působivosti. Kromě významného podílu režiséra i scénaristy jsou podstatným přínosem pro vyznění snímku velice přirození dětští představitelé jak nezapomenutelný Michal Koblic, tak i půvabná Marie Magdolenová v roli Marienky. Ti jsou povětšinou v centru pozornosti (jak bylo častým Kachyňovým zvykem) a příběh odehrávající se na pomezí Dukelské fronty a povětšinou v týlové prádelně s vydatnou pomocí dospělých vojáků - herců (mj. výborný "glosátor" Vladimír Menšík, "kokta" Gustáv Valach i Bohuš Záhorský) spolu s Kachyňovskou poetikou dokáže zaujmout a to nejenom dětské diváky. Dramatické scény se splašenou krávou ještě mnoho let poté nezapomenutelným způsobem komentoval Vladimír Menšík a zajímavé je i to, že tehdejší mladá herecká naděje Michal Koblic se seznámil s Vladimírem Pucholtem a později se jejich životní osudy vyvíjely dost podobným způsobem - oba skončili v Kanadě a stali se z nich výborní lékaři. Můžeme jen spekulovat, co by dokázali se svým hereckým talentem "doma", pokud by "žili ve svobodné zemi" a jejich herecké ambice by převážily nad budoucností lékařskou. Vzhledem k tomu, že "ta svoboda tady" byla hodně pofidérní, je dost pravděpodobné, že by jako budoucí herecké hvězdy byli brzo tehdejšímu režimu poněkud na obtíž ...

Obával jsem se, že po mnoha letech dojem, vzpomínky i hodnocení půjde dolů, ale nestalo se tak. Pořád je to velice působivý film (jeden z nejlepších zabývajících se tématem pracovních táborů). Film (nejenom) o utrpení, vzájemné pomoci i charakterech, výborná kamera, režie i herecké výkony, množství velice výrazných a zapamatovatelných scén (kamenolom, polévka, Ave Maria aj.). Hodně silný film o boji o holé přežití a přesto, že některé scény (i vizuální herecké postavy) balancují na hranici věrohodnosti, tak je to dílo, na které se jen tak lehce nezapomíná.

Legendární americký western, který jen málokdo nezná, málokdo ho viděl méně než třikrát a asi málokdo ho hodnotil záporně. Skvělé herecké výkony, dramatický i poetický vývoj příběhu a skvělá hudba, která toto nezapomenutelné filmové dílo ještě více zhodnocuje. Tak mne ale napadla taková "rouhačská" a hypotetická myšlenka a námět k zamyšlení. Kdyby pár let před tím Akira Kurosawa nezfilmoval geniálním způsobem starou legendu o sedmi samurajích, s největší pravděpodobností by asi nevzniklo ani kultovní Sturgesovo dílo. A jakým způsobem by se v tom případě odvíjely herecké kariéry většiny ústředních hereckých představitelů :-? Jestli mne paměť neklame, tak v té době byl víceméně známý tak akorát Yul Brynner ... No raději to nebudu překombinovávat a poděkuji za skvělé zážitky jak Kurosawovi, tak i Sturgesovi a za skvělé herecké výkony i celé kariéry všem ostatním..

Z hlediska vyššího principu mravního neshlédnutí tohoto geniálního filmu není zločinem, ale každopádně, pokud ještě existují tací, kteří mají u tohoto více než padesát let starého filmu "áčko", tak by to měli hodně rychle napravit. Díky vynikajícímu Františkovi Smolíkovi, ale zdaleka ne jen jemu, patří tento filmový klenot zcela oprávněně do Zlatého fondu československé kinematografie. Mohlo by se zdát, že po tolika letech toto filmové dílo zdánlivě zastaralo a ve valící se záplavě nejnovějších a atraktivních "velkofilmů" ztrácí na aktuálnosti i působivosti, ale myslím, že je tomu přesně naopak. Domnívám se, že právě v této době má toto nezapomenutelné dílo čím dál tím víc co říci, a že s "věkem" naopak jeho hodnota i působivost stále stoupá. Podle vinařského příměru - prostě hodně dobrý ročník !

Neprávem pozapomenutý, ale vynikající film ze staré francouzské školy. Přesto, že se celý děj odehrává v jedné místnosti, díky výborné kameře, dokonalým dialogům, ale především díky perfektním hereckým výkonům všech zúčastněných (sešel se tu opravdu francouzský herecký výkvět z té doby - někteří z nich byli ještě na vzestupu (Ventura, Reggiani) vzniklo dechberoucí drama lásky, dávné viny i trestu. A jako "třešnička na dortu" nezapomenutelná Danielle Darrieux jako Marie Octobre, dost možná v jeji herecké roli životní. Ani ne moc překvapivě, ale vybavil se mi jak film "Deset malých černoušků", tak i "Dvanáct rozhněvaných mužů" - možná díky té stále "houstnoucí" atmosféře, i překvapivým zvratům. Poklona pane Duvivier, při druhém shlédnutí jsem docenil i ty nenápadné detaily, které mi při prvním shlédnutí (loni) unikly.