Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (544)

plakát

Housle a sen (1947) 

Velice působivý film natočený krátce po válce neztratil ani po letech nic ze svého nesporného kouzla. Životopisný film o vynikajícím českém houslovém virtuosovi a skladateli Josefu Slavíkovi, bohužel neoprávněně pozapomenutému. Jeho cesta za uznáním byla nesmírně obtížná (v tehdejší době to měl chudý čech bez šlechtického původu i když s nesporným talentem neuvěřitelně těžké). A když se konečně dočkal uznání a chystal se "dobýt svět", zemřel předčasně v 27 letech. Vkusně natočený snímek, který určitě ocení nejenom milovníci vážné hudby (obzvláště houslové) obsahuje nejpodstatnější houslové úryvky dokazující jeho nespornou a famózní virtuozitu. "Celý svět se chvěje když vy hrajete" (Nicolo Paganini). Lyrické pojetí celkového vyprávění (na pomezí snu i skutečnosti) bylo nesporně zajímavé, ale přiznám se, že bych uvítal trošku méně těch snů obzvláště v druhé části (Krškův režisérský rukopis se nezapřel) a o něco více té reality. Pak bych se nerozpakoval ještě jednu hvězdičku přihodit.

plakát

Nejlepší léta našeho života (1946) 

Legendární filmový skvost Williama Wylera. Příběh tří válečných veteránů, kteří po přežití hrůz války zatíženi válečnými traumaty se za pomoci svých bližních snaží "vrátit do normálního života". Dechberoucí příběh, který nezapomenutelným způsobem střídá situace realistické, dojemné i úsměvné je současně i drsnou obžalobou válečných hrůz a jejich následků. Skvělé herecké výkony představitelů hlavních hrdinů - Fredric March, Dana Andrews a Harold Russell (ten jako válečný veterán a neherec dostal zcela zaslouženě Oskara také) i výkony dalších ústředních postav daly vzniknout jednomu z nejlepších (proti)válečných filmů všech dob a klenotu světové kinematografie. Přesto, že od doby, kdy jsem film (opakovaně) viděl už uteklo hodně vody, ten mimořádný dojem z tohoto díla se mi zaryl pořádně hluboko do mysli, možná navždy. Docela rád bych si po letech tento filmový skvost znovu zopakoval, ale zatím jsem na něj nenarazil. Je dost možné, že po letech hluboký dojem trošku vyprchá, ale třeba také ne ... Podobný novější film o postválečných traumatech je např. "Návrat domů" s Jon Voigtem a Jane Fondovou, ale Wylerův film jej (podle mého názoru) silně převyšuje. dodatek 21.10.2019 Tak se STV pochlapila a uvedla po mnoha letech tento filmový bonbónek, který mne už před lety moc zaujal. A kupodivu i po letech se dojem nezeslabil, prostě Wylerův film zraje jak víno. I když stopáž je opravdu na hraně, vnímavý divák se ani na chvíli nenudí a sleduje tuto jednu z nejlepších obžalob války natočenou velmi zajímavým a originálním způsobem (bez stříleček zato s nezapomenutelným psychologickým přesahem "Co poté ?" u hlavních hrdinů i jejich okolí.

plakát

Cesta do hlubin študákovy duše (1939) 

Nezapomenutelná předválečná školská komedie, která ani po letech neztrátila nic ze svého kouzla stejně jako podobná "Škola základ života". Jaroslav Žák ty figurky studentů i kantorů popsal naprosto věrohodně a filmové zpracování díky hereckým výkonům nijak nepokulhává. A kdo by si rád nezavzpomínal na to nejlepší z vlastních studentských let ať už opustil školní lavice před pár lety, pár desetiletími, či dokonce pamatuje Žákovy vrstevníky.

plakát

Čaroděj ze země Oz (1939) 

Tenhle starý filmový skvost stejně jako "Alenka v říši divů" také notně předběhl dobu a i v konkurenci novodobých Harry Potterů a Pánů prstenů má stále (s přihlédnutím na tehdejší dobu i technické možnosti) mladé generaci (nejenom :-) co říci, a dost pravděpodobně to tak bude i za 100 let ... Ústřední melodie "Somewhere Over the Rainbow" v podání Judy Garland je nezapomenutelná a tehdejší "kousky" Strašáka, Plecháče i Lva také. Píseň (myslím) zazněla poprvé v tomto filmu, ale při vší úctě k interpretaci Judy Garland, já mám tuto píseň už mnoho let "v hlavě zarytou" v (pro mne) absolutně nejlepší interpretaci Evy Cassidy. Film je opravdu nezapomenutelný, ale jako správný československý patriot musím podotknout, že Karel Zeman je Karel Zeman a "odchováni" jsme byli hlavně jím. A některým to zůstalo až do "šedin" :-)