Housle a sen

V dramatických momentech dosti patetické, až úsměvné přehrávání. Všichni v hlavních rolích kromě Vášové. Koutky cukají. Kohout tradičně nepříjemný. Spoustu zbytečně natahovaných scén. Hodně rádoby chytrých proslovů. Celkově slabé výkony ode všech. Bohatá výprava. Obrovský globus v pracovně katolického kněze, který se s ním doslova laská. Dokonce si s ním i pěkně zatočí. Nápisem IHS na sutaně nám následně sdělí, koho ve skutečnosti uctívá. IHS = Isis, Horus, Set. 50 % (23.01.2021)

Československé drama vyprávějící o českém houslistovi Josefu Slavíkovi (1806-1833), přičemž děj filmu se věnuje pouze poslednímu roku umělcova krátkého života. Současníka N. Paganiniho a F. Chopina ztvárnil J. Spal. Italského virtuosa, který se ve snímku krátce objevil a projevil českému kolegovi úctu, si zahrál K. Dostal, zatímco v menší roli polského klavíristy, jehož pojilo ke Slavíkovi nejprve přátelství a poté nenávist, se objevil V. Voska. Ve snímku se často objevují Slavíkovy pochybnosti o svém nadání spojené částečně s nedůstojným postavením Čechů v tehdejší rakouské monarchii a jinak je natočen v dosti lyrickém stylu, zahrnující i milostné tužby umělcovi k Anně Zásmucké (V. Fialová). Tato zámožná volnomyšlenkářská žena dodala horečkou zmítanému houslistovi potřebné sebevědomí, zázemí a klid, avšak její srdce bylo nestálé a tlouklo i pro jiné slavné umělce, a tento milostný neúspěch zdravotně Slavíkovi notně ublížil. V roli Slavíkova důvěrníka a moudrého kněze se objevil F. Smolík a další objekt Slavíkovy touhy představovala šlechtična L. Zemková, jejíž otec však nerad pozoroval tuto nerovnou známost a hrubě veřejně urazil Slavíkovo umění. Ze zoufalství dokonce v jedem okamžik zvolí návrat do rodného domu ke svému početnému příbuzenstvu, avšak tam je jeho přítomnost obalená závojem smutku přijímána rozpačitě. Přestože po hudební stránce se mladému houslistovi nebývale dařilo, po zdravotní stránce to už bylo horší. Ačkoli nebyla podána informace o charakteru jeho choroby, předpokládám, že jeho předčasné úmrtí zapříčinilo přecházení horečky a vyčerpání organismu spojené s duševními otřesy milostného charakteru a dle sdělení filmu jeho tělo skonalo cestou na koncertní vystoupení do Budapešti. Dílo V. Kršky obsahuje poměrně dost lyrických scén snového charakteru zahaleného oparem nejasných myšlenkových pochodů hlavního hrdiny a může tak v některých částech působit nudně. První setkání s hereckým umem pana Spala nedopadlo úplně nejhůře, avšak Houslím a snu nemohu udělit více než dvě hvězdy. (03.03.2023)

Nádherně natočený film, plný krásných záběrů. Rozhodně to není typický životopisný snímek, většina děje se opravdu odehrává v hlavě hlavní postavy a často připomíná noční můry. A mojí noční můrou se asi stanou zdejší filmoví fanoušci - dát tomuhle klenotu naší kinematografie průměrné hodnocení, to je vážně asi jen zlý sen... (14.12.2013)

Bylo jistě záslužné natočit takovýto životopisný film, stejně tak je přínosné jej i dnes občas připomínat, protože je dobré vědět, že už kdysi jsme měli houslistu evropského formátu a povědomí o Josefu Slavíkovi se dnes udržuje asi jen v Hořovicích. Snaha po lyrické podobě filmu však vede k přehnaně emocionálním hereckým výkonům, které ve finále podporují zažitou představu, že co umělec, to magor (což se týká mimo jiné Karla Dostala jako Paganiniho a Václava Vosky v roli Chopina). Jaromíra Spala jinak byla celkem škoda pro českou kotlinu, protože ve světě by se svou vizáží stal jistě filmovou hvězdou. Těžko říct, jestli koncepce filmu podlehla všeobecné ideologizaci kinematografie, protože - i když možná nechtěně - to vypadá, že jedinou správnou múzou pro umělce je prosté venkovské děvče, zatímco mecenášské sklony bohaté šlechtičny jsou motivovány hlavně jejími chlípnými pudy (Vlasta Fabianová). (16.08.2010)

Poetický životopis o českém virtuozovi, který se především vyzamenal řešením technických problémů a jako první zahrál to, co až dosud nešlo a co se dnes běžně hraje. (Party v jeho skladbách si japonské či evropské houlistky odskočí zahrát "mezi kojením"). Škoda, že se z jeho díla mnoho nedochovalo, možná už tam tkví "problémy s tvorbou", které Krška pozvedl na hlavní motiv svého filmu o něm. A pokud to tak není, stejně na to má licenci. (22.01.2020)