Deverant

Aspen Extrem je stejně povrchní, laciný a prázdný jako jeho postavy, zvláště ta ústřední je natolik bezpáteřní egoistický spratek, že jsem mu přál zůstat pod tou lavinou.

Jen další nepříjemný důsledek podivné choroby jež zachvacuje z neznámých příčin skoro všechny MC's: být i filmovou hvězdou.

Jen Belmondo dokázal zahrát machistické, egomaniacké a svými metodami zcela fašistické policisty takhle sympaticky. Plus výborná hudba se skvělým hráči v čele s Chetem Bakerem.

State of Grace není špatný film, ale až závěrečná přestřelka ho nezpochybnitelně dělá dobrým filmem (tedy tvoří ten nejednoznačný moment mezi zapomenutím a zapamatováním si). Nebýt jí, byly by to možná spíš slabé dvě než silné tři hvězdy.

V Moonrakerovi sebeparodující už tón zcela převládl. Citace všeho možného od Blízkých setkání po Sedm statečných, Jaws je totálně nezničitelný, Drax opravdu vypadá jak černokněžník (až na obleček, jež je variací na oblíbené Blofeldovi totalitářské nevýrazné modely). A podobnost s předcházející bondovkou (výměna mořského dna za vesmír) je opravdu až přílišná.

Sestřih z prvních dvou dílů (většinou z druhého,z prvního je použito asi dvanáct minut) šestidílné série filmů o Lone Wolfovi a jeho synovi jež jsou adaptací známé (v Japonsku) mangy. Vlastně to celé nedává moc smysl, ale body count utěšeně narůstá a výroky jako "They shall pay. With rivers of blood!" jsou opravdu nezapomenutelné.

Sled "zvratů" na závěr působí jako mrskání ryby vytažené na souš, a je natolik idiotský (a je vcelku vedlejší jestli je idiot scénarista, nebo ten považuje za idiota diváka), nesmyslný a samoúčelný, že mě dokázal jen upřímně znechutit. A dávat hvězdy za pěkné zevnějšky ženských postav je slabomyslnost.

Stylizace naprosto mimo vody reál socialismu, detektivem je švihák jezdící veteránem, spousta nadsázky a Jiří Sovák pronášející s posměšným úšlebkem větu "Takovéhlého auto jsme taky měli. Já jsem z buržoazní rodiny, víte."

Slavoj Žižek je určitě jeden z nejzajímavějších filosofů dvou posledních dekád, a navrch akademická pop-star (točí se o něm/s ním filmy a je mu věnován International Journal of Žižek Studies, což se žijícím autorům zpravidla nepoštěstí). The Pervert's Guide to the Cinema je fascinující a notně bizarní jízda filmem jako klíčem k moderně. Ta bizarnost spočívá v tom, s jakou rychlostí Žižek servíruje své myšlenky, což pro nepoučeného diváka (takového, který zná Lacana/Žižkova Lacana jen podle jména) musí být mnohdy matoucí. Žižek se nezřídka vědomě dopouští nadinterpretací, což ale patří k jeho provokujícímu myšlení (stejně jako výroky typu „Ano, jsem leninista.“) a, samozřejmě, i každá taková interpretace je relevantní (nebo zminitelná) prostě z instituce interpretovatelnosti jako takové. A zásadní otázka, která se přes(nebo možná právě skrze něj) Hegela, který nenápadně prolíná celým „výkladem“ a tak posouvá ho jiným směrem, neustále vznáší ve vzduchu je: vykládá Žižek film pomocí psychoanalýzy, nebo psychoanalýzu pomocí filmu?

Film skoro Peckinpehovsého ražení a kvalit: přátelé stojící proti sobě, krajina - v tomto případě marocká poušť - jako prostor dynamického stávání se, žena má pouze instrumentální hodnotu. Navrch Gert Fröbe jako hamižný majitel spedice.