Faye

.....„Znáte ten pocit, kdy ať děláte co děláte nebo ať jdete kam jdete, nikam nezapadáte? Nevím jaké slovo pro to použít. Odcizení, odcizenost...neslučitelnost? Ne, to není přesné. Ale musí pro to být pojmenování, protože já se tak cítím pořád. Jmenuji se Akeelah Andersonová a je mi 11 let.“ Tak začíná film o holčičce s absencemi ve škole, bez disciplíny a nijak oslňujícím prospěchem, která ráda hraje scrabble a ve škole vyniká jen v hláskování. Příběh její cesty na nejprestižnější soutěž ve spellingu. Což je na naše zvyklosti poněkud zvláštní disciplína a domnívám se, že z pohledu diváka (pokud není z řad pyšných rodičů) i poněkud nezáživná. Ale zřejmě za velkou louží je tomu právě naopak, protože nejprve Akeelah věří jen ředitel školy a její trenér a postupně ji na národní soutěž připravuje celá čtvrť a samozřejmě jí fandí a hláskuje s ní každý u televize.. v barech, ve školách, doma. Výborná Keke Palmer v roli děvčátka, které dokáže spelovat spoustu podivných slov o kterých jsem často ani neslyšela (což je ovšem smutné). 3,5*

Hraný dokument, pevně věřím, že víc „hraný“, protože to co ukazuje je otřesné. Vzpomínková výpověď britských muslimů, jejichž cesta na svatbu v Pákistánu skončila na kubánské základně Camp Delta Guantanamo. Jejich výlet začal koncem září 2001 v době, kdy americká a britská vojska začínala bombardovat Afganistan. V městečku Kunduz, se jim při náletu ztratil kamarád. Krátce nato byla trojice zajata vojáky Talibanu (asi), byli nacpáni do uzavřeného kontejneru, ve kterém bylo světlo a vzduch jen díky prostřílenému plechu. Střelba ze samopalů měla zklidnit křičící a vyděšené lidi. Kdo přežil mezi mrtvolami cestu v plechové „rakvi“, skončil ve vězení. Naše trojice měla „štěstí“ jako britští občané se z vězení dostali „pod ochranu“ amerických vojáků ...... a byli s pytlem na hlavě přemístěni na Guantanamo, kde si teprve mohli užívat tu pravou pohostinnost. Vše samozřejmě, jak oficiálně potvrdili nejvyšší představitelé americké vlády, v souladu s Ženevskými konvencemi. A dál už se raději nebudu vyjadřovat, přesvědčte se sami.

.... „ Chceš říct, že nějaký černoši budou budoucností basketballu? Dokážeš si to představit?“ A z toho jsem měla velkou obavu, bála jsem se, že film bude hlavně o rasismu, o rasismu a o rasismu. A musím konstatovat, že dramatickým okamžikům na dané téma se samozřejmě nevyhnul. Jsou tady i vypjaté situace plné patetických slov, ale naštěstí je to hlavně o touze vítězit. Normální kluci, které trenér posbíral po všemožných dvorcích a všichni tak ( včetně trenéra) dostali možnost vyhrávat a vůbec nebylo důležité, že ta šance se vyskytla kdesi ve Vidlákově v Texasu. Cesta ke slávě je podaná s jistou lehkostí, vtipem a nechybí ani skvělá hudba. Takže ve výsledku dokáže zaujmout i člověka, který si basketball ještě nikdy v TV nepustil a ani to nemá v plánu, což jsem např. já :- ).

Andrea je začínající novinářka a než nastoupí do nejprestižnějších novin, jak má v plánu. Tak zatím beze strachu nakráčí do časopisu Runway (nikdy ho nečetla) k obávané ( nikdy o ní neslyšela) a despotické, ale i nejmocnější dámě módního průmyslu Mirandě. I když trochu jí mohlo varovat to, co vypuklo ve všech kancelářích po oznámení, že šéfová přijíždí. A přestože je pro svět módy špatně oblečená a tlustá, získává místo jako jedna z asistentek Tímto okamžikem se stává holkou pro všechno po 24 hodin denně a to v poklusu. Co by za to jiní dali. Po krušných začátcích se začíná přizpůsobovat jak šatníku, tak tempu i rozmarům. Nemožné ihned, zázraky do tří dnů (kdepak to by bylo moc snadné) taky ihned. A naučí se odpovídat i na úkoly „potřebuji pro dvojčata nového Harryho Pottera“ ( samozřejmě se jedná o dosud nepublikovaný rukopis) slovy „ Žádný problém“. A posléze dokáže vytušit i to, co se z úsečných rozkazů nedozví. Rozhodně cenná škola. A pro mě víc než příjemně strávený čas s hudbou např. Madonny, Alanis Morissette atd., ale hlavně ve společnosti velmi náročné Mirandy ( pracovat bych u ní tedy nechtěla). A Meryl tahle role odměřené metrnice sedla jako ušitá, stejně jako desítky modelů, které vystřídala. Což mi bohužel připomnělo i to, že já opravdu nemám co na sebe :- (.

Hady mám ráda, být v letadle pavouci (brrr), tak si film odpustím, ale takhle jsem se nemohla dočkat. Je to sice poněkud zvláštní, že se o tom zmiňuji u žánru horor, ale čekala jsem víc legrace, přesto nejsem vůbec zklamaná. Úvod, kdy hbití zabijáci prozkoumávají terén, je vážně parádní. Počůraný had, který se blíže ( dalo by se říci intimně) seznamuje se zdrojem mokra (onen muž zřejmě o orální kontakt nestojí a tak se zuřivě brání). Žena, co zažívá blažené pocity z něčeho hebkého pod svými šaty a zatím netuší, že si na prsou hřeje zmiji (zmije to tedy není pšt.) atd. atd. A co se obsazení týče, musím pochválit snad všechna pestrobarevná háďátka. Ať už ty v rolích zmijovitých a chřestýšovitých (usuzuji tedy podle placatých hlaviček a štěrbinovitých očiček, protože zbarvení je poněkud matoucí), která jsou odzbrojujícím způsobem zábavná ( jejich nepravděpodobné reakce přisuzuji záměru režiséra, nikoliv špatným hereckým výkonům). Pochvalu zaslouží i impozantní kobry a jako vždy elegantní, i když jedu prosté, korálovky. Ostatní herci :- ))) jsou podružní, snad jen ta Julianna.Margulies má, od odchodu z ER, kolem sebe konečně zase lidi v ohrožení života. A prča to fakt (Fuck) je, pokud ovšem nemáte fobii z hadů. Potom nedoporučuji !!!

Dan Dunne je bílý učitel na černošské škole, který se snaží své žáky motivovat a rozvíjet jejich osobnost…. „Pokud pomůžu jedinému studentovi….. pokud ovlivním jediného člověka… „. Ve třídě přesvědčivý kantor, mimo školu samotář se závislostí na drogách. A právě jeho tajemství stálo na počátku zvláštního vztahu mezi ním a jeho žákyní. A přestože Ryan Gosling byl výborný a i film se vymyká běžné šabloně, ode mě víc jak 3* nedostanou, vláčné tempo bez výraznějších zvratů mně prostě tentokrát nesedělo.

.... „Mám lidi na psaní projevů, píšou pro mě celou kariéru a poradci mi říkají jaké mám zaujmout stanovisko. Už si ani nepamatuji, proč jsem chtěl začít s politikou. Myslím, že to chtěla má matka. Ukázat mému tátovi, že to může dokázat každý idiot.“ Tak tahle sebekritika „amerického prezidenta“ nakonec rozhodla, že jsem přidala 1*, jinak jsem naprosto nepochopila „co tím chtěl básník říct.“

Nápad je to báječný. Pošoupnou si vlastní život podle potřeby. Dopředu, dozadu, něco přeskočit, zpomalit, zrychlit (trochu problém vidím v tom, že chlapa napadne zrychlit zrovna, když by měl kliknout na zpomalit), vypnout zvuk atd. Do menu bych raději nelezla „ někdy je lepší nechat si určité vzpomínky jenom v hlavě“. Námět je to vážně bezvadný, ale s celkovým hodnocením jsem tak trochu na vážkách ..... ovšem pokud vezmu ovladač a zrychlím některé šťastně dojemné okamžiky americké rodinky, přeskočím několik „humorných“ vtípků, tak tu 4 zmáčknu. Click.

Zopakovala jsem si ( pro jistotu) i „Ledové ostří“ a je to opravdu hodně podobné, outsider si poprvé obuje krasobruslařské brusle ( tady se dokonce poprvé postaví na led) a zanedlouho se ocitne na olympiádě a bojuje o zlato. A po vyjasnění …. má mě rád, nemá mě rád; má mě ráda, nemá mě ráda. Zazvoní zvonec a pohádky se zlatým kovem je konec. Doufám, že jsem toho moc neprozradila : -)). Velkým překvapením pro mě bylo, že ta protivná Káča (tedy Kate) z jedničky se změnila na tak sympatickou a chápající matku a trenérku. Manželství dokáže vskutku divy. 2,5*

Dokument, který nevěří oficiální verzi týkající se tragických událostí 11. září. 2001 a předkládá svoji vlastní. A přestože já sama nejsem příznivcem konspiračních teorií, určitě stojí za pozornost. V každém případě je v lecčems velmi znepokojující a to je to jediné co k tomu mohu říct já. Názor si každý musí udělat vlastní. Takže si z něj půjčím jen pár vět …… „Netvrdím, že znám pravdu o tom co se ten den stalo. Pouze pátrám po někom, kdo měl motiv, příležitost, kdo měl vybavení, kdo měl tu vůli. Strávil jsem dost času uvnitř Bílého domu, během kampaní a poznal jsem dobře lidi, kteří se o tyhle věci starali, abych věděl, že zveřejněná verze událostí ve skutečnosti není nikdy taková, jak se doopravdy udála.“