elle

Tento film je důkazem, že modernizovaná adaptace klasického románu může dopadkout skvěle . Nemá smysl příliš srovnávat s jinými, četnými adaptacemi, vedle Olivera Twista, snad nejadaptovanějšího Dickensova románu. Příběh má trochu nereálné, nepravděpodobně pohádkové prvnky, ale ty jsou složité adaptovat vždy, zejména když jsou notoricky známé. Příběh převedený do nedávné současnosti až překvapivě organicky funguje. Snad je to tím, že v dnešní době podivinství všeho druhu jen kvete a ulítlé, nereálné postavy můžou v dnešní době dostat věrohodnou formu. Film je vizuálně podmanivý, takže motiv posedlosti Estellou dostává velmi působivého, něžného vyjádření. Gwyneth Paltrow mi snad ještě nikdy nepřipadala tak půvabná a přiznám se, že postava, která mě vždy spíše rozčilovala, mě poprvé dostala prostě svou poetičností.

Je na csfd několik filmů, na které se dívám, když se rozhoduji zda recenzent je nebo není moje krevní skupina. Například o filmu je možné říct, že je zábavný, nudný, napínavý apod., ale každý pod tím má schované něco jiného. Než odkopnu nějaký film jako nudný a že nestojí na to se něj kouknout na základě recenzí zde, mrknu se jak ten někdo případně ododnotil Vesnici (a ještě 2 další). Kdo tento film odkopnul jako nudný, podivný, nepovedený horor a dal pod touto emocionální tíhou méně než 3, tak toho sice můžu brát vážně, ale nemůžu si od něj nechat doporučit film. Film s tak podmanivou atmosférou, který si klade "moje" otázky a ačkoliv na ně nedokázal najít přesvědčivou odpověď, hezky o nich vypráví...ten není odpad. Film pro mě objevil min. 2 nové herce, 2 mi ukázal ve velmi příjemném světle a některé mi vrátil mezi oblíbence. Přiznávám, že já jsem se spíše nudila u Šestého smyslu, protože ač jsem neznala předem pointu, došlo mi to celkem hodně zkraje a Bruce pro mě není natolik zajímavý herec (a vůči dětským star mám ?), aby mi posunul film mezi opravdové zážitky - přesto je to dobrý film. U Vesnice se můžu dívat znova a znova a pořád dost dobré. Hnusné české předčasné kritiky (viz Pošustová) prozradily co mohly - minimálně pointu, což podle mne vedlo k drastickému podhodnocení u lidí, kteří potřebují timing, když chtějí prožívat svůj strach a chvění. Já horory nemusím, ale když je dobrý příběh, tak horor snesu. Já tedy nadhodnocuji a naprosto cíleně - díky.

Tato adaptace Jany Eyrové stojí za podívání už proto, že je pouze 62 minut dlouhá. Jednak je to zajímavý úkol sehrát jakýkoliv dramatický příběh v tak krátkám čase a pak tím zas tolik času neztratíte, i když se líbit nebude. Každopádně jedná se spíše o romantický příběh částečně inspirovaný postavami z knihy. Uvidíme zde oslnivě krásnou guvernantku Janu (prototyp blonďaté krásky 30. let) a galantního, zdvořilého pana Rochestera. Už taková charakteristika naznačuje, že se točil spíše příběh lásky hrdé plavovlásky a jejího bohatého, životem zklamaného zaměstnavatele. Jana je sebevědomá kráska, která se chová jako ta, která je na obdiv zvyklá (má také celkem slušnou garderóbu), což je okamžitě vidět ve scéně, kdy se nová guvernantka představuje pánovi domu, on jí ochotně nabízí čaj a oni spolu uhlazeně konverzují s elegantně ohnutými malíčky nad půvabnými oušky šálků s čajem. Nejde jen o to, že mi herečka připadá hezká, její půvab je často komentován, například i mnohem ošklivější a starší Blanche. Uhlazené hrany příběhu vidíme i v tom, že tvůrci nenechali Rochestera pokusit se o bigamii, nýbrž on "řádně" vyřídil anulaci manželství, pouze papíry ztvrzující neplatnost manželství se zdražely. Šílená manželka je spíše trochu pomatená/zmatená paní, která se zjeví celkem řádně ustrojena a ptá se, zda se bude vdávat ona a kde je její manžel. Prostě z toho vychází taková trochu kýčovitá kostýmní romance, kterou si můžete celkem užít jako takovou nebo se bavit, co se to stalo s Vaší oblíbenou knížkou. Samotná herečka v titulní roli hraje celkem mile a sympaticky a ačkoliv je její projev vzdálen tomu, jak by se chovala její literární předloha, sympatie vzbuzuje. Pro ty znalé knihy: je tam částečně Janino dětství, ale dětská herečka mi přišla dost protivná, Helena není, slečna Templová působí přísně a nesympaticky. Další postavy tam nejsou nebo jsou ku potřebě zkratky jiného ražení - což výrazně nemusí vadit. Nejvíce jistě vadí zcela jiné pojetí povahy Jany.

Gándhí je možná nejlepší biografický film, který kdy byl natočen. Natočit životopisný portrét této délky o osobnosti, která se těší téměř auře svatosti, rozhodně není snadné. Přitom Ben Kingley a jeho Mohandase Gándhí je lidsky nedokonalý manžel a v mnohém krátkozraký politik a zároveň bezesporu obdivuhodný člověk nezdolného ducha. Tempo filmu je indické (aspoň jak si to představuji) a místy je prodchnuto emočně velmi silnými, patetickými (v dobrém slova smyslu) scénami.

Přiznávám se, že si to až tak nepamatuji, ale mělo to zajímavé momenty. Bylo to dost zajímavé na to, podívat se na to do konce, ale ne zas tak, abych se k tomu vracela. Zejména nejde o adaptaci románu Robinsona Crusoe, ale má to (pokud si pamatuji je to v příběhu jasně řečeno) být příběh o muži jehož příběh inspiroval slavnou knihu. Tedy příběh podle skutečné události. Nakolik je to věrným zachycení příběhu onoho námořníka nevím, ale pochybovala bych o tom, protože příběh, který Defoa inspiroval, byů o Alexandru Selkirkovi, který byl na ostrově vysazen a strávil tam 4-5 let. Nicméně nápad s reáným příběhem, dal tvůrcům značnou tvůřčí svobodu.

Úžasný dokument, který mě i napodruhé připadal stejně zajímavý, ačkoliv jsem si téměř všechny důležité momenty pamatovala. Portrét tří "starých" žen na pozadí (i doslovném) historie 20. století. Síla vyprávění těchto osobností je i v tom, že je jim zdánlivě ponechána volnost vyprávění, které není zeslabováno vypravěčem, ale je tam cítit citlivý režijní záměr, který jejich vyprávění sjednocuje a tím umocňuje. Celou dobu jsem si říkala, budu někdy takhle mladá? Opravdu mi připadaly jako 3 mladé ženy zakleté do starých těl.

Zlatá číše se mi překvapivě velmi líbila, ač jsem podle reakcí mnoho nečekala. Tento román od Jamese jsem nečetla, takže můžu jen předpokládat slabiny či sílu této adaptace. Jednak Maggie je jedna z mála rolí, kdy se mi líbila Kate Beckinsale. Nick Nolte jako Adam Verver byl vysvětlen jen napůl. Maggie a Adam Ververové však v jejich podání předvedli - buď svou či autorovou či režijní zásluhou - jednu z nejzajímavější dvojicí otec-dcera. Rozhodně to ve mně vzbudilo silný zájem si knihu přečíst, protože příběh zrání a vývoje křišťálově čisté Maggie v ženu, která se dívá ošklivé skutečnosti do očí a vydrží to, mi uhranul. Jeremy Northam mohl být využit více a ač ho mám ráda, jeho roli klidně mohl hrát někdo jiný. Jeho vzhah s Umou Thurman mi připadal málo uvěřitelný. Neměli mezi sebou tu správnou chemii? Tím se dostávám k Umě Thurmanové, která tam podle mě být neměla vůbec, protože to není herečka do kostýmních filmů. Když se o ní (Charlottě) a princi Amerigovi mluvilo jako o omračujícím páru, tak jsem měla chuť převinout zpět, abych viděla, v čem to jejich kouzlo spočívalo. Uma možná září v Bill Killovi, ale není to osudová žena. Ona se vždy hodila do rolí uzavřených outsiderek. Jeremy NOrtham působí vinou líčení, vousů i svým hereckým projevem velmi nejistě a usedle, takže tomu mnoho nepomáhá. Nicméně celkem vzato příběh to byl silný a okamžitě se mi utkvěl. Kostými povětšinou velmi hezké. A závěr poskytl i kýžený morální výprask.

Susanne Neve ja Isabel Archerová v slavném (u nás nedávno konečně přeloženém) románu Henryho Jamese. Televizní zpracování má všechny nedostatky statických televizních inscenací 60. let. Nicméně se jedná o velmi povedenou adaptaci, která vyplňuje mnohé přehlédnuté v efektnější filmové adaptaci z. 90. let. Osobně dávám v roli Isabel přednost Kidmanové (dává více prostoru Isabeliným temnějším stránkám a vypadá více na hledačku svobody a nezávislosti) a i všichni její spoluhráči jsou skvěle vybraní (taky se mi líbila taková všeobecná britská bledost a chladnost barev Campionové), ale Ralph Richada Chamberlaina opravdu stojí za to. Isabel Archerová přijíždí na pozvání bohatých příbuzných do Anglie a protože nemá po smrti otce peníze a je chytrá a hezká, všeobecně se očekává, že se tato zajímavá Američanka uchýlí do náruče některého z vhodných nápadníků, kteří se o ni chtějí postarat. Protože Isabel od života očekává něco víc než se podle očekávání vdát, k překvapení všech odmítá hned dvě nabídky. Její bratranec Ralph se rozhodne, že bude zajímavé vědět, co tato dívka udělá se svým životem, když bude finančně zcela nezávislá, a tak přesvědčí svého umírajícího otce, aby ji spolu s ním udělal dědičkou velkého majetku. Toto jeho rozhodnutí nesmírně ovlivní Isabelin život, tak jak to Ralph nečekal a Isabel neplánovala. Ralph Richarda Chamberlaina je stěžejní i smutnou postavou příběhu a pro mě zatím nejlepší role v které jsem ho viděla.

Chvílemi bych hodnotila film i na čtyři (když jsem se na to dívala jako na anonymní komedii), ale Ivory nemá poslední dobou šťastnou ruku. Oblíbené téma jeho dobových snímků a la Henry James, kdy se střetávají kultury Evropy a Ameriky (Bostoňaky, Evropané, Soumrak dne apod) případně Anglie a Itálie (Pokoj s vyhlídkou), se zde nemůže uplatnit a když tak trochu násilně. Schéma těch příběhů bývala podobná. Zašlá sláva Evropy, která zaspala dobu, ale měla takový ospalý zapšklý půvab a rafinovanost a Amerika měla peníze a zcela okouzlující dravost či nevinnost. Naše doba je globalizovaná, takže nelze říci, že by běžný člověk z Evropy měl styl, konzervativní přístup k životu a byl mile osvěžen americkou bezprostředností a chutí žít nebo tím snobsky zhrdl. Proto byl Ivory nucen vytvořit trochu neživotnou konstrukci lepší šlechtictvím zavánějící francouzské rodiny (něco, co se moc dneska nezná a spíše mizí), která stále řeší bonton a jí v těch nejlepších restauracích (a nedokáže otevřeně mluvit o penězích, o které chce rozvádějící se Roxy oškubat) a dvou američanek (které ten starosvětský šarm zároveň baští a dělají si z toho legraci). Prostě, co by hozené do kostýmu konce 19. století působilo jako zajímavé společenské drama, v součastnosti a s trochou té americké filmové zručnosti působí jako nepovedený pokus o romantickou komedii. Komedie to právě nebyla. (Na to se tam řešila dost velká dramata včetně sebevraždy i vraždy. )Stejně jako nejsou komediemi Ivoryho Howards End a Soumrak dne. Autenticita příběhů z přelomu 19. a 20. století byla v tom, že tam se opravdu střetávala společenská elita Evropy a Ameriky, protože pouze bohatí Američané cestovali a to tak, že strávili třeba třetinu života v Evropě, kde se případně usadili a založili rodinu, proto se jednalo o srovnávání kultur a v tom byla ta síla, která ještě dnes zcela jasně vypovídá o té době jako takové. Film je ovšem skvěle obsazen a některé jednotlivé výstupy mě nadchly a chvílemi jsem tam našla příjemnou atmosféru, aby potom v jedenoznačnosti stylu zmize. Přesto Ivoryho miluju a doufám, že snad přístě...

Detektivka podle Agathy Christie posunutá do 80. let 20. století se Stephanii Zimbalist v hlavní roli. Je to televizní "zábavná" detektivka ala televizní tvorbu To je vražda napsala a podobné. Zajímavou ji činí účast např. právě Stephanie Zimbalist, která si zde střihla roli ne nepodobnou té v Remingtonu Steelovi, jen její protihráč je méně zajímavý než Brosnan. Nicméně schéma podobné. Lehce bláznivý děj je udržován v napětí ne ani tak tím, zda hrdinka rozlouskne záhadu, ale spíše tím, zda záhadný "muž v hnědém obleku" a ona se konečně políbí. Odpočinková zábava, která si na nic nehraje. JInak mám pocit, že Stephanie Zimbalist je jedna z mála, které podle mě slušela otřesná móda, která frčela v 80. letech. Lehký nadprůměr ve svém žánru a tři hvězdy za to jak skvělá komediantka Stephanie Zimbalist je.