Crocuta

Spíš než jen o bělošském rasismu je tento snímek o mnohem obecnějším jevu, který provází lidstvo už od biblických dob dodnes - o psychologii davu, stupňující se agresi a touze beztrestně se vyřádit a vybít si frustraci na bezbranných. Ti mají tentokrát tmavou barvu pleti. Konkrétní zápletka zakládající se na skutečných událostech, jako by vystoupila z některé knihy Erskina Caldwella, který uměl mistrně popsat idylické, trochu nudné sobotní odpoledne, zpestřené lynčováním negra co měl tu smůlu, že byl ve špatnou dobu na špatném místě...

Na rozdíl od různých téměř profesionálních kamenovačů současného českého filmu nevidím v "Bastardech" ani neumělou nápodobu cizích vzorů, ani kalkul tvůrců s pseudoatraktivitou námětu nebo dokonce pouhou záminku pro product placement. Tento snímek mi připadá jako pokus o nepřikrášlené zobrazení naší současnosti - sice notně stylizované, ale přesto daleko méně pokrytecké než je v kraji zvykem. (Například co se týče verbálního projevu žáků vyšších tříd základních škol, film je naprosto realistický - a to se v reálu zdaleka netýká jen žáků "zvláštní školy"). Herecké výkony mi ani zdaleka nepřipadají špatné a Tomáš Magnusek s kterým jsem se zde setkal poprvé je vyložený sympaťák, 3,5*.

I po shlédnutí "Centuriona" se nic nemění na tom, že filmy Neila Marshalla mne nikdy nezklamou a vždycky pobaví. Tentokrát se jedná o slušnou - dejme tomu že historickou - honičku skvěle nasnímanou severskou krajinou a plnou digitální krve. Střih akčních scén je naštěstí docela přehledný, herci charismatičtí a jediné co mě osobně moc nesedělo byly romantické chvilky s "čarodějnicí", které snímku trochu ubraly na tempu. Škoda jen, že jsme se nedočkali souboje Makra s vlky a dvakrát škoda Etain, které jsem chtě nechtě musel celou dobu fandit a která vzhledem ke krušnému dětství měla na tu svoji zavilou nasranost plné právo.

Sleduji se zvráceným potěšením a smíchy se popadám za břicho! V hlavní úloze údajná celebrita, jejíž projev je směsicí hulvátství, buranství a ješitnosti, nabízí svým potenciálním zaměstnancům výhru v dolarech, protože ji to přijde levněji, než kdyby jim zaplatila jako každému jinému na Slovensku v eurech - a ta banda patolízalů se předhání v servilitě a snaze upozornit na sebe. Hlášky typu "je to piča", "pchá sa do riti",kterými Mojsejová nešetří, ovšem sedí padni komu padni - není divu při tom lidském materiálu, který má k dispozici. Korunu všemu nasazuje veledůležitý afektovaný kadeřník, který se ve své roli vševědoucího dozorce a pohůnka vysloveně vyžívá a s potěšením kárá a soudí chudáky vydané na milost jeho aroganci. Vřele doporučuji každému, kdo hodlá zkoumat kam až může sahat ochota nechat se ponižovat a dělat ze sebe idiota pro vidinu nijak závratného výdělku a vlastní zviditelnění!

"Viděl jsem ďábla" sice nedosahuje stylové vytříbenosti a všestranné propracovanosti Parkovy mstitelské trilogie, ale jako naturalisticky pojaté panoptikum krvavého běsnění a vyšinutých psychopatických zrůd obstojí i přes poněkud přepálenou stopáž více než dobře. Hlavní záporák je navíc se svojí absolutní bezcitností a cynismem postavou, na jakou jinde jen tak nenarazíte.

Záplava lidské bolesti, všeprostupující marasmus a ponurá, depresivní atmosféra prosvětlená jen nepatrným paprskem naděje. Takový je "MR 73", působivý snímek navazující na tradici francouzských společenskokritických kriminálek. Daniel Auteuil je tradičně vynikající, v roli šité na míru se zde objevil Philippe Nahon, představitel Řezníka z filmů Gaspara Noého.

Zase jedna taková typicky čechovská, špionážně-diverzantská konina, tentokrát povětšinou zahalená do tmy tmoucí a s názvem, který si bere do huby Františka Halase. Nad vodami oné přehrady, jejíž hladina celý film rámcuje, drží tuto historku herectví Karla Högera, jemuž ten jeho padouch sedí až nečekaně dobře, stejně jako Bekovi primitiv Metud. On ani ten Pántik není špatný a tak tento snímek alespoň typově a herecky trumfl tématicky příbuznou bohapustou stalinskou frašku "Expres z Norimberka", kterou nás Vladimír Čech oblažil o pár let dříve. "Kohoutovi" ovšem schází její chtěný i bezděčný humor a na koukatelnosti mu nepřidala delší stopáž ani kamera ponořená tak často v černočerné temnotě. A náhlý, jakoby uťatý konec to věru nijak nevylepšil...

Animace docela pěkná, příběh o poznání slabší. Car, místo aby něco dělal, jen neustále objímá sloupy jak Zeman stromy a všechno za něj musí vyřešit bohatýr Svätohor. Ještě že proti němu stojí naprostý dement "drak" Gorynič, který je tak neschopný, že mu nejsou k ničemu ani jeho zázračné rukavice a jeho údajná lstivost se projevuje tak slabomyslným jednáním, že se Svätohor s jeho "porážkou" ani moc nenadře.

Kotek a Jašków jsou pro své role jako stvoření, ostatní herecké výkony byly více či méně zdařilé, přesvědčivé však o poznání méně. Vylíčení vězeňského prostředí se sice nevyvarovalo několika drobných faktických nedostatků, podáno je ovšem - nutno přiznat - neobyčejně sugestivně.

Scénář se povedl, sázka na neokoukané herecké tváře vyšla a spolu s důrazem na dobový detail a působivou hudbu nabízejí "Pouta" věrohodný náhled do nitra jedince s nalomenou psychikou a na patologický vliv jež má na jeho osobnost práce (rovněž patologická) oním jedincem vykonávaná. V této rovině lze připomenout určitou tématickou příbuznost s nedostižným "Spalovačem mrtvol", konec mi pro změnu evokoval Herzogova "Woyzecka", jemuž se ostatně Antonín Rusnák postupně přibližuje i svojí rozvrácenou myslí.