Tetsuo

Nutno vidět. Nutno zapomenout. Milion nelogičností daných časovými paradoxy, přepisováním scénáře i touhou zavděčit se všem. Velmi řídká atmosféra a napětí.

Děj filmu vypadá na důkaz velké Gaimanovy vyčerpanosti. X-tá variace na Alenku v říši divů, ale zoufale překombinovaná, se snahou působit originálně, ale výsledek přitom zůstává velmi konzervativní. Technický skvost, který působí, jako když se rodič násilně snaží vymyslet dětem před spaní novou pohádku. Po přečtení předlohy je ale jasné, že problém je v adaptátorovi Selickovi, který děj přehlcuje bizarními stylistickými nápady.

Strašně nešťastně přesazeno z televize na plátno. Ale jinak vlastně dobrá středověká detektivka. Jako knížka nebo rozhlasová hra to musí být úplně bájo.

Takové poctivé, chlapské, frajerské, ale moc jsem se toho nedozvěděl. Snesl bych dalších 20 minut hutnějších informací. V zásadě je celá optika na tu dobu strašně přednastavená. Kdyby člověk nevěděl, o co disidentům šlo, tak to z filmu nepozná. Je to hlavně taková hra na četníky a lupiče, nebo spíš exhibice klackování.

Velice dobře pochopené základy sitcomového žánru, každý díl má vybroušenou strukturu a několik running jokes. Dobré skloubení amerických a českých prvků. Herci - kus od kusu. (Mám - nejen diváckou slabost - pro Kristýnu Leichtovou, která tady hraje takovou Danu z Kroku za krokem; Ozzák je námět na sociologický rozbor; Matonoha má velké výkyvy.) Lámu si hlavu nad výpravností produkce - nakolik má celý seriál působit lacině. Rozhodně to má celé stoupající úroveň a hodnocení většiny lidí, co nedali více než tři díly, je dost zavádějící. Comeback je první český sitcom, který má kultovní potenciál.

Nevím, jestli chtěl Woody Allen oslavit Španělsko, nespoutané umělce a svobodomyslný přístup k životu, anebo ukázat, jak Američané (Američanky) nemají sebemenší šanci přiblížit se cizí kultuře a vnímají ji pořád turisticky. Bohužel film sám působí jako turistická pohlednice. Takže: dobří herci, pár zábavných scén, trocha erotického napětí a hodně snobismu, který, jak se zdá, není moc terčem kritiky. Woody vás zve na dovolenou a svou zdravou skepsi zapomněl doma.

Mám Švankmajera dost rád, ale tenhle film mě svojí délkou otravoval. Surrealistické filmy fungují do 20 minut, viz Buňuelův Andaluský pes. Jistěže by se dalo mluvit o tom, jakým stylem je tento film natočen a jestli mu je vůbec třeba přidávat nějaký -ismus, ale mezi ranými autorovými filmy mě tento zkrátka bavil nejméně.

Velmi divadelní a přepjatý snímek. Dokonce si myslím, že celý ten projekt je v principu nesmyslný. Mendes se po Americké kráse pouští do znovuobjevování dějin amerického předměstí a v roce 2009 není schopný přijít s ničím objevnějším, než co už bylo ve filmech z 50. a 60. let (Kočka na rozpálené plechové střeše, Kdo se bojí Virginie Woolfové). ____________________ Nehledě na to, že oba hrdinové Nouzového východu těžko mohou demonstrovat zničující vliv předměstského prostředí, jelikož hlavní problém je v nich - ona je magor a on je nýmand, akorát o sobě mají přehnané mínění. Čili celá zápletka filmu "chceme se vymanit z pout konformismu a nakonec si tím zničíme vztah" těžko může vyvolávat nějaký upřímný soucit. ____________ Chápu, že někoho vezme za srdce deziluzivní pohled na rozpadající se manželství, ale mně nejde překousnout, že oba dva si vymýšlejí nesmysly a za své neštěstí si můžou sami. Překvapuje i to, jak hrdinové pořád mluví o tom, že je omezují děti, které se ve dvouhodinové stopáži mihnou na dvě minuty. To působí až absurdně. ___________ Jinak jistě hezká kamera, výprava a kostýmy a velmi snaživí herci. Otázka je, zda obsazení DiCapria se stále dětskou tváří byl nějaký tah pro to, aby věta postavy Winsletové "Jsi to nejúžasnější na světě - muž" vyzněla z diváckého odstupu ironicky. Asi ne.:)

Přesně ten typ hřejivého filmu, který nemám rád, natočený Danny Boylem, přesně tím stylem, který mám rád. Jinak - změny oproti knižní předloze činí ze snímku něco mnohem přitažlivějšího a oscarového, bohužel se tím definitivně potlačuje možnost, aby Britové natočili film, který bude opravdu o Indii, a ne o britských post-koloniálních představách o Indii. I u kulturních mišmašů a crossoverů totiž je možné určit, který element a úhel pohledu převládá. Zde jednoznačně ten západní. Nicméně ve výsledku jde o vcelku plodné spojení poetiky bengálské (sociálně-realistické) a hindské (bollywoodské) kinematografie. Samotný děj je podáván velmi mechanicky.

Řekněme nejlepší porevoluční česká filmová pohádka. Což je asi takové hodnocení jako nejlepší turecký akční film po smrti vůdce Ataturka. V zásadě jsou tu všechny ingredience, které si spojujeme s žánrem "české pohádky" a nic tu nepřebývá. Ale je k zamyšlení, jestli celý ten žánr už není vlastně mrtvý. Teď už se hraje jenom o to, jestli film do kina překonává televizi. Což je hodně malá ambice.