Tetsuo

Dosti vyšumělá alegorie.

Znalce láká a pak odradí banalitou.

Když do žánrově perfektně zvládnuté psychologické kriminálky pojmete dobově módní téma homosexuality a vylíčíte ji v apokalyptických barvách, nedivte se, že vás jako režiséra obviní z honu na čarodějnice. Friedkin si to u mě tímhle filmem pěkně posral. Nehledě na to, že do jindy statické struktury detektiv-případ vnesl dynamiku vzájemného ovlivňování a proměny. Undergroundovou homosexuální scénu prezentuje jako předpeklí a Al Pacinova postava do konce úplně vyprázdní a stane se z ní nikoli nádoba hříchu, ale prázdná nádoba pro hřích. V něčem je to úchvatné, ale pořád tu zůstává neprominutelně amorální exploatace. Jestli nějaký film může fungovat jako homofobní propaganda, pak toto je zářný exemplář. Ani ne tak hnus samotným obsahem, jako spíš záměrem vůbec točit takovéhle téma.

Pro milovníky Prousta vyložená nutnost. :-)

Skvělý koncept, hodně hypu, překvapivě obsazená Angelina Jolie, která celému intermediálnímu kultu dává nový rozměr, a film o ničem; ke všemu blbě nastříhaný. __________________ S odstupem několika let jsem přišel na to, v čem spočívá podivnost střihu: film se snaží, aby většina záběrů mohla být použita samostatně jako propagační fotografie, ovšem nikoli statická momentka pózování, ale jako highlight "zachycení nejatraktivnějších situací v pohybu". V důsledku toho si ale ony atraktivní situace nemůžeme moc užít, protože se před námi nerozvíjejí delší dobu, jednotlivé záběry nenavazují přesně a reálné vyvrcholení akce nenastává. Jen se za sebou sekají relativně atraktivní záběry z ostrých úhlů. _____________ K ději: pobavilo mě, že pro konspirační teoretiky je tento film příkladem, jak je manipulováno vědomím veřejnosti. Dílo údajně vzniklo, aby do hlav lidí zaselo, že existují jacísi pouze fiktivní ilumináti, a tím se zastřel zájem o existenci skutečných iluminátů, kteří řídí svět. Jinými slovy: plán iluminátů byl, aby si lidé říkali, že ilumináti ve skutečnosti neexistují, a tím je jejich moc posílena, protože se stávají neviditelnými. IMHO dokonalý příklad konspiračního mindfucku.

Nostalgie nemusí implikovat nutně Tarkovského :-)

Mírně nadprůměrná televizní inscenace, u níž není jasné, zda se zde nakonec oklikou nestvrzuje patriarchální řád (v němž se žena podřizuje muži) nebo, jestli se toto schéma naopak jemně a rafinovaně neironizuje.

Zpětným pohledem bráno velmi důležitý film o Česku první poloviny 90. let. Sice nevypadá, že se odehrává v Česku, ale ...

Možná by stálo i za to se zamyslet nad tím, jak je ten film vystavěný a jestli to dává smysl. http://respekt.ihned.cz/delnici-kultury/c1-62099620-marna-madlova-detska-hra-na-formana

Náhled na tento film mi silně ovlivnila četba dávné recenze Jiřího Cieslara z 80. let, která vyšla i v jeho sborníku Concettino ohlédnutí. Dotyčný text citlivě a precizně rozebírá, že Prodloužený čas je jedním z nejfalešnějších, rádoby ušlechtilých normalizačních filmů, který vlastně lidem v té době vytvářel iluzi toho, že za daných podmínek je možné žít noblesně a nad věcí. Cieslar zvlášť vzpomíná, že kdyby jeho jako studenta učil takový profesor, byl by studenty nikoli milován, ale považován za naprosto nepřijatelného pozéra. Dnešní obliba tohoto filmu je smutným dokladem ztráty paměti a úpadku měřítek.:)