Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Fantasy
  • Dobrodružný

Recenze (327)

plakát

Kung-fu nářez (1979) 

Yuen Woo-Ping honí po place Sammo Hunga? To by mohla být zábava... Rok 1978 byl rokem Drunken Mastera a Jackieho Chana, o rok později nastupuje Lam Sai-Wing Sammo Hunga! Hned ze začátku na vás dýchne atmosféra klasiky sedmdesátých let (a nejen proto, že Ping chytře obsadil řadu vedlejších herců ze Školy hada a Drunken Mastera ;) a nadšeně sledujete dobrosrdečného Lam Sai-Winga, který je vždy v nesprávný čas na nesprávném místě. A aby toho nebylo na Wingova záda málo, všichni kolem lžou a kradou, takže Wingovy dobré úmysly zapříčiní rozkol mezi Wong Fei-Hungovou školou (Wong Fei-Hunga hraje legendární (představitel Fei-Hunga již od černobílých počátků HK kinematografie) a jde mu to sakra dobře (viz štětcový souboj)) a školou mistra Ko, jež vyústí v ohromující duel na konci filmu (Wingových "pět zvířat" proti "pěti elementům" mistra Ko). Navíc do města přijíždí Wingův mladší bratr, jenž je však místními lotry dokonale popleten a nepotkat potulného drunken mastera (ano, Ping si tu skutečně ze svých starších filmů hodně půjčuje, ale až uvidíte způsob jakým to činí, rádi mu odpustíte) asi by přišel o peníze, ženu i život. S Yuen Woo-Pingem se prostě nemusíte bát nějaké nudy - mistrně kombinuje humorné situace s výtečnou choreografií a dokáže z tradiční dějové kostry vydupat maximum... Hungův Lam Sai-Wing dovede být statečný i vystrašený, dobrosrdečný i naštvaný, Lee Hoi-Sanův mistr Ko si oproti tomu vystačí jen s "evil" pózou, ale o to přesvědčivější je při exhibici svých bojových umění a aby byla jedna z nejlepších "fázovaných choreografií" skutečně z těch nejlepších, ve podpůrných rolích najdeme ozdoby typu Lam Ching-Yinga (zabiják s vějířem) nebo Yuena Biaoa (spolužák Lam Sai-Winga Chat, nenapravitelný frajírek). A na vrcholu toho všeho sedí ono proklamované finále - Sammo Hung vs Lee Hoi-San. Bez ohledu na to jestli se zakládá na existujících či neexistujících technikách, jde o jeden z nejlepších bojů v tradičním duchu a další rytinu ve zlaté síni klasických bitek... Ono vůbec na konci sedmdesátých let bylo těch rytin hodně, skoro by vydaly na telefonní seznam ;) Devadesátka na konci recenze však nemá stejnou hodnotu pro všechny, protože někteří fandové old-school filmy "nežerou" - souboje v nich nejsou na první pohled tak efektní jako Jackieho akční scény osmdesátých a devadesátých let, humor je dost svérázný a zvukové efekty na úrovni středověku. To může dost lidí odradit, ale pokud těmhle filmům přijdete na chuť, objevíte ty pravé základy žánru... stačí sfouknout prach, který se na nich za ta léta usadil a tyhle klasiky znovu zazáří v plném lesku. Tak foukejte, moji milí... 90%

plakát

Kung prásk: Smrtonosná smrt (2002) 

Tak tohle je zákusek pro opravdové fandy bojových filmů: Americký komik Steve Oedekerk dostal praštěný nápad - vzal klasický hongkongský bojový film Tiger and Crane a nechal se do něj digitálně vkopírovat (a předaboval všechny postavy). Výsledkem je mimořádně ulítlá (a pro fandy těhle filmů), neskutečně srandovní parodie, která si nebere servítky před nikým a před ničím... Oedekerk hraje "Vyvoleného", který putuje světem s cílem pomstít smrt svých rodičů, které zabil tajemný mistr Pain (později přejmenovaný na Betty) sponzorovaný francouzskými mimozemšťany a ochraňovaný kung-fu krávou. Vyvolený najde útočiště u mistra Tanga a jeho sličné dcery a s pomocí podivného boha ze CNN a dívky s jedním prsem dosáhne úrovně mistra Paina (ehm, vlastně Betty)... Zní to šíleně? A to je to jen na papíře! Parodie, která rozhodně nebude sedět všem, ale jisté (uznávám, že minoritní) skupiny obyvatelstva se u ní nezřízeně pobaví (ozkoušeno ;), měla už jednou stanoveno datum české premiéry, ale posléze záhadně zmizela z výhledu (zřejmě kvůli tomu, že americká minority nedostatečně naplnila pokladny kin). Pokud film vyjde na videu, bude to katastrofa, protože většina vtipů je založena na dokonalém dabingu Steva Oedekerka. Pokud si myslíte, že by se vám to mohlo líbit, kupte si to na DVD. A... chraňte velryby ;). 70%

plakát

Kurýr (2002) 

Frank je profík - bývalý voják, příležitostný kurýr, který má své zásady a doveze cokoli kamkoli. Nerozhodí ho kolona policejních vozů v patách, poradí si s malou armádou a naštve se jen ve chvíli, kdy jeho zásilka překračuje povolenou hmotnost. Pravidla jsou ale od toho, aby se porušovala a tak Frank jednoho dne otevře balík. Balík, který se podezřele hýbe a ze kterého se vyklube pohledná čínská dívčina... A problémy začínají - ochomýtající se inspektor francouzské policie, místní mafie zabývající se pašováním lidí a Frank, který neví kam dřív skočit. Ale jak už bylo řečeno, Frank je profík a nic ho nerozhodí. Transporter (Kurýr) je jednou z prvních vlaštovek úspěšné spolupráce Východu se Západem... Už loni jsme mohli vidět divočárny v akční komedii 51st State (ten film u nás vyjde až letos, ale je starší než Kurýr) z Anglie, kterou režíroval asiat Ronny Yu, ale až tahle Bessonovka dovádí kouzelnou fúzi do pověstné dokonalosti. Už v úvodu francouzského filmu v hlavní roli s anglickou hvězdou (Jason Statham) je víc než pádně naznačeno, že mixovat různé styly se vyplatí... Automobilové honičky střižené s pověstnou francouzskou důkladností vám připomenou Taxi, akční scény (hlavně ty bojové) zas vženou slzu do tváře každého fandy. Proč jen tohle nedělá Corey Yuen s Jet Lim v Americe? Z Jasona Stathama se během filmu vyklube ideální akční hrdina, schopný odříkat hlášky s lehkostí Jamese Bonda a překvapivě i ochotný k vynikajícím bojovým výkonům (v některých momentech vůbec není doublovaný, i když bych to čekal). Corey Yuen v roli režiséra akčních scén zkrátka dostal totálně volnou ruku a neodolatelně vypálil cejch HK akčního stylu na francouzskou filmovou zadnici. Ostatně až uvidíte souboj v autobuse (po němž následuje benzínový souboj, což je něco nevídaného (minimálně od dob OUTC 3 ;), úvodní likvidaci domu ve třech krocích nebo okouzlující finále, pochopíte co chci tímhle neobratným přirovnáním říct... Tenhle film zkrátka jede obrovskou rychlostí a neohlíží se na nikoho. Nebýt pár přestávek (většinou na povinnou příběhovou vatu - výslech na policii, vysvětlovačky, sex... ;) ani bychom si nevšimli, že překrásná Hsu Chi má stále s angličtinou problémy... V tomhle filmu se totiž nekecá, tady se jedná a to tím způsobem, že budete neustále balancovat na kraji křesla kam vás ďábelské tempo vyžene. Aniž bych chtěl nějak přechválit, tohle je HK dáreček na který jsme čekali. Bohužel nám ho nenese Jet Li, ale ani Statham není k zahození. 80%

plakát

Kurýr 2 (2005) 

Před třemi roky se proháněl po Francii ve fajnovém BMW a vozil v kufru vřískající (leč pohledné) čínské děvy a likvidoval překupníky. Žil sám, měl svoje pravidla a přišel na chuť francouzské kuchyni. Jenže teď popojíždí po Miami v novém Audi, vozí do školy synátora staré známé a jeho první pravidlo: Nikdy se nezaplést, vzalo za své. Malý Jack je totiž zvídavý a Frankův otcovský instinkt pracuje při servírování hádanek na plné obrátky. Ještě, že už bude končit a vymění roztomilého klučinu za mlčící balíky a kufry. Všechno bude jako dřív... Vidina staronové budoucnosti je však Lucem Bessonem rozšlapána na tisíc malých kousků, jeden italský pošuk se totiž rozhodl zlikvidovat osazenstvo vědeckého kongresu a hodlá to učinit pomocí ďábelsky složitého plánu a vražedného viru. Frank v tom zase lítá - jeho auto překračuje rychlostní limity, do cesty se mu pletou anorektické blondýny se zbraněmi, které jsou větší než předloktí Arnolda Schwarzeneggera a vzduchem létají pěsti, kopy a injekce s fosforeskující hmotou. Miami dvakrát přežilo Mizery, přežije ale Luca Bessona, kterému se scenáristické poučky už definitivně vykouřily z hlavy a chce nás zavlažovat už jen a jen celovečerními videoklipy? Frank Martin je zpátky a s ním i celá parta schovaná za francouzskou vypalovačkou z roku 2002, která přišla jak blesk z čistého nebe. Kdo by si tehdy pomyslel, že Jason Statham dokáže řezat protivníky i zatáčky v euroasijském stylu, s lehkostí a žánrovou čistotou, na jakou už se v Hollywoodu zapomnělo. Nehodlám Kurýra vynášet do nebes, ale sednul mi tehdy jako máloco a tak jsem se těšil na druhý díl a když na něj konečně přišla řada, zapálil jsem svíčky, zatloukl okenice a... zažil velké zklamání. Kurýr 2 je totiž i před nadupané trailery a "důkazy místo slibů" úplně jiný, než jeho starší bratříček. Pokud bychom to měli k něčemu přirovnat - jednička byla francouzským áčkem, dvojka je americkým béčkem, bohužel se vším, co k tomu patří. Máme sice k dispozici vyšší rozpočet a Frank je pořád stejně "macho", jenže tentokrát krom jednoho malého kloučka zachraňuje rovnou půlku Ameriky, musí bojovat s ujetými blondýnami (aneb pro efekt uděláme cokoliv) a nevýraznými záporáky s výrazným přízvukem, kteří mu nesahají ani po kotníky, zvlášť ve chvíli, kdy přijdou o střelné zbraně. Luc Besson nás v tom zkrátka zas jednou koupe a namáčí nám nos do louže plné slepých uliček a... měl bych říct něco o klišé, ale tenhle film je tak hloupý, až to tříská dveřmi. A to říkám jako člověk, který naivní zápletku prvního dílu přivítal, protože tak zbylo víc místa pro akční scény. I dvojka jich nabízí dost, ale jisté nenucenosti prvního dílu nedosahuje ani omylem, přičemž většinou akčních vrcholů filmu jsme viděli už v traileru a klipech. Nebýt melounového duelu s obrovským dredatým hajzlem a malé exhibice s tyčí (tam už bohužel Jasonovy schopnosti slábnou), zřejmě bych Coreymu nevyseknul poklonu, ale upřímně... zaslouží si ji za brilantní exhibici s požární hadicí (není to jen wushu variace jako ve většině "jetovek"), která je hongkongštější, než cokoliv, co od doby prvního Transportera vzniklo. A ve většině fightů jsou malé odkazy na akční scény jedničky. Nádhera, nicméně zkalená ne tak přehledným střihem a příliš zrychlenou realizací - Corey musel scény vymyslet a natočit ve vražedném tempu a to se obávám podepsalo na kvalitě technik i nápadů. Některé díry naštěstí zakryje hudba (někdy až příliš výrazná, Leterrier si dokonce do jedné scény vypůjčil vypalovačku z traileru na Sin City) a raketový střih a pokud přistoupíte na to, že v Kurýrovi 2 přestávají platit veškerá pravidla a hlavní hrdina dokáže i sebešílenější věci praktikovat bez mrknutí oka, s dokonale comicsovou nadsázkou (dvojka v tomhle ohledu HODNĚ přitlačila na pilu) zřejmě se dobře pobavíte a doporučíte snímek kamarádům. Nerad bych na milého Franka nějak zanevřel, rád ho uvidím v dalším díle, ale marná sláva, laťku nastavenou prvním dílem prostě tentokrát podskočil a sequelitida mu svázala ruce - od humoru přes akci až po obsazení. Evidentní rozdíl mezi Kurýrem číslo jedna a dvě je důkazem toho, že natočit efektní akční film dá sakra práci a ne vždycky se to povede dotáhnout do detailů. Leterrier znovu dokázal, že audiovizuálně se vyrovná zámořské produkci, Statham si svůj honorář bezpochyby zasloužil, ale tristní nedostatek scenáristické sebereflexe a zpackané finále mě nutí k tomu, abych odsoudil Kurýra 2 do hlubin průměru. 50%

plakát

Lady Reporter (1989) 

Cynthia Rothrock nemá v našich končinách zrovna dobré jméno, ale je to především proto, že v průběhu devadesátých let zabředla do béčkových a céčkových titulů, které ji předváděly v tom nejhorším světle. Je věčnou škodou, že její první pokusy se shánějí mnohem hůře. Tenkrát jí objevil Corey Yuen a pokusil se z ní udělat "západní královnu východního filmu". Celkem se to povedlo a z tehdejší slávy žije Cynthia dodnes... Psal se rok 1989 a kdesi v Československu se právě cinkalo klíči, když se v Hong Kongu rozhodl Corey natočit nepřímé pokračování svého trháku Righting Wrongs. Opět si došel pro Cynthii a na sousední režisérskou sesličku posadil svého kolegu, špičkového choreografa a příležitostného komika, Manga Hoie. Děj filmu Coreyho příliš nezajímal a narychlo načrtnutý pašerák a penězokaz je tu jen coby tajemná figurka v pozadí, která vysílá další a další oživlé boxovací pytle, na kterých naši hrdinové prezentují své schopnosti. Hlavní hrdinka se jmenuje Cynthia, Billy Chow se v tomhle filmu jmenuje Billy Chow a v životopisu má napsaný osmý technický stupeň v Taekwon-du, ikdyž na plátně předvádí nefalšovaný thajský box. Tady už vás zkrátka nic nemůže překvapit, včetně epizodních roliček známých herců (Wu Ma, Tae Bo), v nichž si Corey drze utahuje z novinářů a médií. Ale zpátky k věci - Cynthia přijíždí do Hong Kongu vyšetřovat pašování zfalšovaných peněz, které se tisknou v redakci jednoho deníku. Přestrojení za reportérku jí však dlouho nevydrží a navíc zločinci unesou otce její kamarádky, ctihodného soudce, který odmítl brát úplatky. Naštěstí Cynthia sežene pomoc, ať už se jedná o obětavého novináře z konkurenční redakce (Mang Hoi) nebo nadrženého policajta (Chin Siu-Ho), který má pifku na Cynthiinu kamarádku. Pokud jste viděli některé starší Coreyho filmy, víte že právě on se velkou měrou podílel na budování "tváře" hongkongských komedií osmdesátých let. Tentokrát jde ale ještě o krůček dál (zřejmě zaúřadoval Mang Hoi v pozici druhého režiséra) a výsledek nelze brát vážně ani na chvilku, protože z jakékoliv serióznější situace se dřív nebo později vyloupne brutální gag, jenž vás naprosto uzemní. Úroveň některých fórů sice není nikterak vysoká, ale film drží pohromadě a uvolněná atmosféra zaměstná vaše oči i bránici, minimálně do chvíle než se za humny objeví nějaká akční scéna. Ani na těch Corey nešetří a opět dokazuje, že choreografie v moderním prostředí mu sedne. Cynthia je divoká jak název filmu káže a i když se na ní zjevně vystřídalo několik doublů, výsledný dojem je super a nebudu příliš přehánět, když Blonde Fury označím za její nejpovedenější film, minimálně co se fyzických výkonů týče. I ostatní drží krok a zajímavá je především kombinace východ-západ, protože krom již zmíněných borců - Billyho Chowa a Chin Siu-Hoa, potkáte i Vincenta Lyna a Jeffreyho Falcona. A věřte, že tihle kluci vědí jak zapůsobit... Tak a máme to za sebou. Corey si může připsat další čárku na tabuli dobrých skutků (poslední dobou mu to tam utěšeně přibývá), Cynthii se zpětně omlouvám, že jsem ji v letech blahé, Intersonicem způsobené, nevědomosti mylně nazval "neohrabanou čůzou" ;) a vy ostatní můžete vyběhnout shánět tuhle pecku do videopůjčoven. Její český název si nepamatuju (ten film má sakra hodně alternativních názvů), ale určitě ho najdete. Sestavu, která se sešla v obsazení nelze minout a navíc byste do smrti litovali, že jste si nechali ujít jeden z tradičních hongkongských depkovyprošťováků. Tenhle film by totiž rozesmál snad i mrtvolu. Tak už utíkejte. Kdo hledá, najde... 60%

plakát

Legenda o Červeném draku (1994) 

Jet Li před kamerou, Wong Jing za kamerou, Corey Yuen zodpovědný za akční scény - to je sestava více než silná. "Legenda o Červeném draku" je dalším z výrazných kung-fu filmů, které se objevily v našich videopůjčovnách. Jet představuje Hung Hei-Kwuna (není bez zajímavosti, že jde o skutečnou historickou postavu, reálný šaolinský mistr Hung Hei-Kwun vytvořil jihočínský styl Hung Gar a podobně jako Wong Fei-Hungovi, i jemu se dostalo patřičné filmové pozornosti), jehož vesnice i rodina byla pobita císařskými vojsky nově nastupující dynastie Čching. Po krátkém úvodu se přesouváme o několik let později, kdy Hung křižuje Čínu se svým jediným přeživším synem (zde ztvárněným baculatým Miu Tsem, kterého možná znáte z My Father is Hero) a pátrá po vrazích své rodiny. Seznamují se s atraktivní zlodějkou Červenou fazolkou (?:-), kterou k mému potěšení hraje hongkongská krasavice Chingmy Yau;-) Do tichého městečka dorazí také císařská armáda hledající jakýsi poklad Shaolinu, jenž lze nalézt jen s mapou vytetovanou po částech na zádech pěti chlapců, se kterými se mezitím Kwun i jeho syn spřátelili. Začíná se tak odvíjet příběh Kwunovy pomsty a možná ještě něco navíc... Jak je na první pohled jasné, základní zápletka není nikterak originální a v podstatě jde o stokrát omleté téma "dynastie Čching versus Shaolinský klášter". Nicméně 70. léta máme již naštěstí za sebou a tak je i v Legendě o Rudém draku špetka invence. Tak především jde již tradičně o podivný čínský humor ("Pomohla bys mi vyprat ty skvrny z tátových spodků?":), který se ve filmu hned několikrát vynoří z hlubin jinak všeprostupující šaolinské odplaty a dále oplývá tento film ohromnou fantazií, která se odráží jak v ději, tak - a to především - v bojových scénách, které jsou kapitolou samy pro sebe... Jak je zřejmé z úvodního odstavce i z titulků filmu samého, akčním režisérem je proslulý Corey Yuen, hongkongský choreograf číslo 2 (prvenství již několik desítek let drží Yuen Wo-Ping:). Kupodivu však v případě Rudého draka zdaleka nejde o tuctové bojové scény, ale opravdu originální akci, která obsahuje jak klasické pěstní souboje, tak i tolik diskutované "lítačky", kterými ovšem Corey s mírou šetřil. Navíc je akce - ostatně jako zbytek filmu - prostoupená šílenými nápady: hlavní záporná postava, kterou v úvodu Jet hodí do ohně, mašíruje ve filmu v jakési rytířské zbroji a k dopravě zásadně používá podivnou plechovou polenici, ve filmu dojde k použití pro klasické filmy možná trošku nezvyklých zbraní, jako jsou například šicí potřeby...:) Navíc, Jet a jeho filmový syn používají rádi dlouhé kopí a opravdu je na co koukat. Co se záporných zážitků z filmu týká, nejde nezmínit právě onu poněkud nadsazenou akční choreografii, která možná nesedí každému. Naštěstí se však v tomto ohledu Rudý drak rozhodně nemůže rovnat známým zástupcům žánru wuxia a stojí někde na půli cesty mezi oběma protipóly. Dále jsem ve filmu narazil hned na několik "úsměvných" podivností (velitel rebelů si čte knihu s drobným čárovým kódem v rohu přebalu, jedna z postav se objeví v sáčku a s kravatou a čtveráckým kloboučkem, z "voskového muzea" (?:) se ve finále na střeše vyklube místní radnice včetně velkých radničních hodin... všechny tyto prvky mi k počátku dynastie Čching moc nesedly:-) , nicméně ty připisuji spíše výše zmíněnému čínskému humoru. V poslední řadě bych rád napsal, že pro diváky, kteří si už možná až příliš zvykli na kantonštinu a angličtinu, může být český dabing trošku nezvyk, nicméně musím uznat, že v češtině zní i hongkongské vtípky míň infantilně než v originálním znění:-) S českým překladem se přirozeně pojí i nejedna vada na kráse, například mandžuskou armádu kdosi překřtil na "manžuovu armádu" a jméno Rudé fazolky (Red Bean) nebylo pro jistotu přeloženo vůbec... New Legend of Shaolin rozhodně není úplně typickým zástupcem svého žánru klasických kung-fu snímků. Možná právě proto se asi nezavděčí všem. Nicméně pokud nebudete nad filmem moc přemýšlet a přihmouříte oko nad profláknutou zápletkou (však je to taky snad poslední exemplář tohoto vyhynulého žánru), je Rudý drak dobrou volbou na jednoduchý a zábavný film... 70%

plakát

Legenda o opilém Mistrovi (1994) 

Hongkongské filmy s čínským lidovým hrdinou Wong Fei-Hungem (Iron Monkey, série Once upon a time in China a série Drunken Master) patří mezi to nejlepší, co v oblasti kung-fu filmů vzniklo. Jak by také ne, když si populární postavu zahrál jak Jet Li (OUATiC), tak Jackie Chan (Drunken master). Mít tyto filmy ve sbírce je ctí, a tak jsem se nemohl dočkat, až uvidím poslední z nich, pokračování legendárního Drunken mastera z roku 1978, Drunken master 2... Příběh začíná cestou Fei-Hunga a jeho otce. Vracejí se z jisté provincie, kde nakoupili zásoby a exotické věci... Díky své prohnanosti ovšem Fei-Hung narazí ve vlaku na zloděje... Vydá se tedy za ním a při souboji si oba nevědomky vymění balíčky. V jednom je kořen ginsengu, v tom druhém nefritová skříňka, kterou ukradl ambasador z čínského muzea. Muž, se kterým Fei-Hung bojoval, byl vládní agent a Fei-Hung spolu s ním brzy odhalí nelegální vývoz čínských cenností ze země. Pokud Fei-Hung nechce, aby se jeho potomci jezdili za svou historii mimo Čínu, bude tím muset něco udělat. Jeho protivníci jsou tvrdí, ale Fei-Hong má ještě eso v rukávu. Ovládá totiž unikátní bojový styl - Opilou pěst. Základní zápletka sice není až tak propracovaná (co také můžete čekat od kung-fu filmu), v Jackieho filmech je ale vždy jen základem pro rozvíjení jednotlivých scén a gagů. A hlavním těžištěm filmu jsou právě bojové scény a všudypřítomný Jackieho humor. Zvláště dialogy jsou neselhávající, nejen díky Jackieho komediálnímu talentu, ale i díky dalším skvělým hercům. Anita Mui v roli jeho matky a Ti Lung (možná ho znáte z Lepšího zítřku) jako jeho otec předvádějí skvělé výkony a dávají tak gagům a humorným scénám patřičný říz. Druhou kapitolou humoru jsou pak samotné souboje. Opilá pěst samozřejmě spočívá v tom, že abyste ji dobře zvládali, musíte být opilí. Opilec necítí bolest a navíc je protivníkem podceňován. Jackie je ale tím obratnější, čím víc toho vypije. A ne vždy je to alkohol... Bojové scény ale nejsou tajtrlikaté poskakování, choreografie je skvělá (a to říkám z pozice člověka, který viděl většinu nejlepších filmů Jackieho Chana i Jeta Liho), exceluje nejen Jackie, ale i vládní agent Fu Wen-Chi v podání režiséra Lau Ka Leunga... nebo hlavní záporák Johnny, který má zatraceně rychlé nohy (a kterého hraje Ken Lo, v reálu bodyguard Jackieho Chana). Navíc film obsahuje dokonalou masovou kung-fu scénu (díky spolupráci s HK asociací kaskadérů), kdy Fei-Hung spolu s Fu Wen-Chim vymlátí celou hospodu, do které se hrnou "stovky" gangsterů. Tato scéna je spolu s exhibicí Opilé pěsti tím nejlepším z filmu. A samozřejmě je tu závěrečná, více než 20 minutová bojová scéna, která obsahuje jedny z nejtěžších kaskadérských kousků (např. koupel v rozžhaveném uhlí, bez triků!). Drunken master 2 je dokonalým mixem humoru a akce, jedním z nejkrystaličtějších, který můžete vidět, navíc okořeněn exotickou příchutí minulosti (i když na některých místech je vidět, že je ukrutně těžké udělat v současnosti film z dávné Číny, což je možná jeden z hlavních důvodů, proč se dvojka vůbec nepodobá jedničce). Milovníci jedničky možná budou překvapeni odlišným rázem druhého dílu, ale Drunken Master 2 je živoucím důkazem toho, že pokračování na to může jít úplně jinak a přitom být stejně kvalitním filmem a kung-fu mezníkem jako první díl. Akční film, humor, kung-fu, Jackie Chan, pokud máte rádi alespoň jeden z uvedených termínů, neměl by vám Drunken master 2 ujít. Přeci jenom, pokud jste neviděli tento film, nemůžete se považovat za odborníka v oblasti akčních a kung-fu filmů. A už vůbec nemůžete být pravověrným fandou Jackieho Chana... 100%

plakát

Legenda o zlaté perle (1987) 

Synonymem pro Indiana Jonese je v hongkongských filmech z dnešního pohledu bezesporu Asian Hawk Jackieho Chana, který v obou dílech Božských relikvií dokázal, že umí být s párem žvýkaček stejně cool jako Harrison Ford s bičem a kloboukem. Ale nebylo to tak vždycky a dá se říct, že Chanovou inspirací byly comicsové sešity s Dr. Wiselym, spisovatelem a dobrodruhem, který všude byl, všechno zná a je akčnější než jakýkoliv jiný pisálek. Taková postava nemůže zůstat stranou filmového průmyslu a Wisely (mnohdy v anglických titulkách přepisovaný nesprávně jako Wesley) se v roce 1985 objevil v celovečeráku Legend of Wisely, kde ho ztvárnil Sam Hui (Aces Go Places). Možná vám vrtá hlavou, kde jste něco podobného slyšeli nebo viděli. Stačí se podívat na český název a řadě z vás se rozsvítí oči. Vždyť je to Legenda o zlaté perle, legendární předrevoluční dobrodrůžo, které spolu s Aces Go Places (Bláznivé mise) zaručily v našich končinách Huiovi nesmrtelnou slávu (ale také smutný osud - spousta lidí si ho v těhle filmech dodnes plete s Jackiem Chanem). V Legendě o zlaté perle je Wisely ukecán svým kamarádem ke krádeži jistého artefaktu (to je holt archeologův denní chlebíček) a z názvu jste mohli usoudit o co se asi jedná. Z ukořistěné perly (stojí to jen kratičkou bitku s mnichy, ostatně souboje, ač jich je ve filmu dost, jsou velice bleskové) se ale neradují dlouho - letadlo se zřítí, kamarád zmizí a Wisely musí přijít na to, co vlastně chtěl s tou maxiperlou dělat. Do cesty se mu při pátrání postaví gangster Pak Kei-Wei a jeho půvabná dcera Sue. Na scéně se objeví i pohřešovaný kamarád a všichni čtyři se vydávají zpátky do Nepálu, aby vrátili perlu dřív než se stane "něco hrozného" - prostě apokalypsa intergalaktických rozměrů, anihilace pyramid a zjevení několika démonů - čekali jste snad něco jiného? Na filmu je vidět každý hongkongský dolar, za který se celý štáb vydal do exotických končin. Podíváme se k pyramidám, na nekonečnou poušť, ale i do starého dobrého Hong Kongu. Sam Hui umí být statečný, vtipný i akční, ale v tom posledním má velké rezervy a většinou ho trumfuje i Ti Lung se svým Wing Chunem. Ani Jones však nemusel umět kung-fu, aby se zaryl do srdcí filmových fanoušků a Legenda o zlaté perle je při osnování nadpřirozených efektů velmi snaživá a stejně si počíná i režisér Teddy Robin při udržování tempa. Je pravda, že těsně před závěrečným rozhřešením mu trochu ujede ruka a film začne být trochu repetivní, ale Huiovi se vždy podaří zachránit situaci tzv. za pět minut dvanáct. A to je nejdůležitější, protože dokud drží pohromadě atmosféra, nebudete remcat nad nedostatky v akčních scénách (Sam Hui není bohužel žádná extratřída) a s otevřenou pusou můžete sledovat, co všechno v Hong Kongu nevymyslí. Tedy alespoň já jsem tak před deseti, dvanácti lety činil. S odstupem času se dost věcí změnilo, ale Legenda o zlaté perle je stále ještě zábavnou a originální, leč zdaleka ne dokonalou podívanou. 60%

plakát

Legenda o Zu (2001) 

Vysoko převysoko nad naším světem (kam ani MIR nedohlédnul) je další svět (s všeříkajícím jménem "Zu"). Zde krom jiných žijí i strážci, kteří chrání náš svět před zlými silami. Jsou to mocní čarodějové a každý z nich ovládá zvláštní síly (něco jako postavy v bojových hrách, každý strážce má takové speciální kombo (supersilný úder), který se musí naučit). Zlo ale tentokrát udeřilo nečekaně silně a navíc je schopno strážce dobra zmást a přetáhnout na svou stranu. Ani velemocný Sammo Hung (jeho postava se jmenuje "Bílé obočí", až ho uvidíte, pochopíte) si neví rady, a tak nezbývá než zkřížit dvě komba a udělat superkombo. Zlo číhající v tajemné jeskyni ale nebude nečinně přihlížet... ehm, posloucháte mě ještě? ;) Legend of Zu je remakem stejnojmenné HK trikové klasiky od Tsuie Harka. Už v roce 1983 se Hark rozhodl natočit svou vizi fantasy světa v asijském stylu, kde postavy metají firebally, máchají všemocnými holemi a mění osudy nás smrtelníků v ultimátním souboji dobra a zla. A už tenkrát se mu povedlo natočit skvělý film (přineseme brzy minirecenzi), s, na svou dobu, převratnými triky, skvělými akčními sekvencemi a slušnými hereckými výkony. Triková bajka se na čas stala etalonem, který se Hark rozhodl po necelých třiceti letech oprášit. Dnešní možnosti počítačových triků se přímo nabízely, a tak každý čekal, jak si Hark poradí při překračování vlastního stínu... Neškolený (rozumějte neškolený v hongkongských filmech) divák si bude prvních třicet minut filmu připadat jako v blázinci... Odevšad se valí spousta nových postav, z nichž některé jen přijdou a umřou, popř. umřou a reinkarnují se do jiných postav... Hark prohazuje realitu s flashbacky jako zkušený skořápkář, aniž by dodatečně vysvětloval. Děj se prostě neohlíží a je jen a jen na vás, jak rychle se v novém světě zorientujete. A že je to potřeba - Zu Warriors nejsou akčním filmem a na příběh se klade velký důraz. Tsui Hark vám sice poskytne dost oddechu při pestrobarevných a trikově excelentně zvládnutých bitvách (ve kterých to skutečně "lítá"), ale na druhou stranu vás nehodlá vracet na správnou kolej, kdykoliv se ztratíte, což je docela riskantní krok, protože některé scény jsou i v hongkongské verzi jen obtížně srozumitelné... Zu Warriors jsou rozhodně zajímavou cestou do hlubin vizionářské duše Tsui Harka - jeho představivost jako by nebrala konce a díky skvělým trikům se před vámi otevře úplně nový svět. Svět, který ale není pro každého... Při tomhle filmu se nevyplatí dobíjet kredit, otevírat popcorn nebo umývat nádobí - vražedné tempo způsobí, že chvilka nepozornosti vás bude stát drahocenný střípek mozaiky, kterou už nedáte dohromady. Americká verze z této "mozaiky" vytrhnula pořádný kus (skoro by se to dalo přirovnat k rozbití hodně těžkým kladivem) a Miramax si pořádně naběhl, když se dočkal rozhorčených reakcí a velmi špatných kritik (takže film, nebo spíš to co z něj zbylo, raději vydá ke konci léta na videotrhu). My se možná dočkáme také (zřejmě jen na videu), ale šance, že by se k nám dostala ona hongkongská verze, je hodně (HODNĚ) mizivá. Škoda... 60%

plakát

Lei ting zhan jing (2000) 

Stanley Tong se v Hong Kongu proslavil jako jeden z nejlepších kaskadérů (díky své drobné postavě dubloval hlavně herečky) a ve své režijní filmografii má takové pecky jako Police Story 3 nebo First Strike (tedy Police Story 4). I on zkoušel své štěstí v Hollywoodu, ale byla mu připíchnuta jen megatrapná komedie s Leslie Nielsen zvaná Pan Magor (vycházela ze stejnojmenného kresleného večerníčku). Po téhle blamáži se Stanley zdravě naštval, sbalil kufry a odjel zpátky do Hong Kongu. Ještě v letadle zřejmě napsal scénář a během tří let dal dohromady nejen potřebné peníze (zřejme nezanedbatelnou částku), ale i vyšperkované obsazení, v němž se našlo místo jak pro nastupující hvězdy, tak pro veterány a nechybělo ani několik překvapení. Jedno nám Tong servíruje hned v úvodu, když jsou novopečení policejní kadeti, Darren (Aaron Kwok) a Alex (Wang Lee-Hom) svědky gangsterského vyřizování účtů. A to prosím přímo uprostřed módní přehlídky, na níž vystupuje Alexova budoucí snoubenka. Hoši to samozřejmě nenechají jen tak a zatímco Alex uhání tajemnou krásku Noriku (naprosto okouzlující Norika Fujiwara, kdykoliv vstoupí do záběru, muži omdlévají ;), Darren si dává rychloběh s letmým startem, aby dohnal číšníka, jenž má ještě teplou mrtvolu na starosti. K jeho smůle se z něj vyloupne korejská akční mašina Won Jin a i když je miláček ze Scorpion Kinga zlikvidován dřív, než se dostane do provozní teploty, jeho přítomnost jistě potěší. Brzy přijde řeč i na šéfa místních gangů, slovůtného Maa, který tráví dny obřezáváním bonsají a podepisováním šeků. Starý šéf zkrátka vyměkl a tak si na vůdčí post brousí zuby Tony, kterému už starý pán dlouho leží v žaludku a spolu s jeho bodyguardem (Ken Lo) už jen čeká, kdy nastane ta správná příležitost prohnat mu meč důležitými orgány. A ta šance je za rohem ve chvíli, kdy se na scéně objeví poslední figurka - americký drogový dealer Coolio (a ano, hraje ho Coolio), který hodlá Čínu zaplavit několika tunami solidního matroše. To se starému pánovi nelíbí a tak bude muset jít z cesty. Stejně jako policejní sbor i se zapálenými nováčky, kteří svou vytrvalostí a naivitou stihnou nadělat pěkných pár průšvihů mezi něž patří divoké honičky, souboje a taky pár nezbytných mrtvol. Tak to mají přece diváci rádi... Podobně zcela jistě uvažoval i Tong, když dal dohromady tak skvělý tým a chtěl z něj vymáčknout to nejlepší. Jeho vlastní scénář mu bohužel zkracuje žíly, kde to jen jde. Pominu taktně naprosto neuváženou a předčasnou likvidaci Won Jina (ten člověk svýma nohama táhne celý film... kde by bez jeho doublování byly obě popové hvězdičky v čele - pokud Aaronovi a Leeovi věříte, že umí sakra dobře kopat, je to především díky dokonalé souhře drátů a několika velice velice povedeným kombinacím ve finále, které Won Jinův rukopis prostě nezapřou), připustím i obsazení Coolia, jenž je ze začátku tím nejotravnějším gangsterem sezóny (není divu, že ho Mark Dacascos nesnáší, ani to nemusel mít napsané ve scénáři ;), ale časem si na to zvyknete. Ostatně to urážení čínské kultury a všeho kolem mu jde, lidově řečeno, pěkně od huby. Největším problémem však zůstává špatné vedení děje... Stanley Tong ve snaze zamířit zpět na americký trh a ukázat pomazaným hollywoodským hlavám jak dělat kvalitní filmy, zdá se trošku přestřelil. Je mi úplně jedno, že všechny postavy se snaží mluvit anglicky jak to jen jde (což přináší poměrně rozpačitý výsledek, protože většina postav umí anglicky velice špatně), ale onu nucenou hollywoodskou fazónu si nese i celý příběh - svádění, policejní výslechy, likvidace uvnitř mafiánské rodiny a opulentní přerody uvnitř postav... to všechno jako by vypadlo z nějakého hodně špatného amerického seriálu a i když se Tong snaží tyhle scény naoko parodovat a hranice mezi neúmyslnou stupiditou a lehkou satirou je v jeho podání mírně rozmazaná, ve výsledku se mu film rozpadá pod rukama. Možná to chtělo víc kvalitního lepidla, kterým jsou rozhodně jakékoliv akční scény. Tady Tong "zamachroval" a dostál své pověsti akčního umělce. Už úvodní "tréninková" scéna je vynikající, pochválit můžeme i akční honičku Lamborghini vs. formule a především finále, které se na první pohled zdá krátké, ale má výjimečnou gradaci. Krom choreografie je nutno vyzdvihnout hlavně kaskadérské kousky, které film v očích fandy hážou o pověstný stupínek výš, protože to co Tong v závěru vyvádí, skutečně nemá obdoby a "okenní souboj" považuji za perlu, kterou je nutno vidět. Bohužel jenom na akci (které tu není zas tak moc) film nestojí a Stanley si tentokrát ukousnul moc velké sousto. Možná kdyby zrušil několik příběhových linií o pomstě za padlé kolegy nebo o korupci pro dobro všech, a vešel se stopáží do hodinky a půl, pak bych možná zamával i sedmdesátkou. Takhle je to za "šede", především díky vychytané akční stránce a vybrané herecké smetánce. Ale bylo to o prsa. A že je má Norika móóóc hezký... ;). 60%