tahit

První dojem byl, že to bude tuctová romanťárna, ale po zkouknutí několika dílů to vzalo rychle za své. Protože ještě nikdy mi čas neutíkal tak rychle, jako u tohohle. No, je mi jasné, že to bylo něco víc, než jen věčné omílané téma vztahu scházení a rozcházení, mezi mužem a ženou. Bylo to svým způsobem hodně autentické, nefalšované, zkrátka extáze nadějí…

Období vánoc a nového roku je doba, kdy mám chuť podívat se na starší vánoční filmy. Tak tohle nemělo chybu. Fantastický zážitek, který člověka vrhne do starých časů viktoriánské Anglie. Večer u toho krásně plynul. Zážitek odezněl, ale teď se usmívám. Přesně jak jsem čekal, poutavý, přímočarý, sváteční, lehce ponurý. Co taky v adventu jiného?

Když probírám seznam filmů, které si znovu rád pustím, patří k nim nepochybně Perný den, který mi dokáže zlepšit den. Mimochodem dodnes mojí nejoblíbenější kapelou zůstávají Beatles, zbláznil jsem do nich hned s prvním poslechem. Mně se otevřel nový směr. To byl důvod, proč jsem začal hrát na kytaru a bylo to moc fajn. Žil jsem muzikou. Jenomže tohle všechno už je pryč a nemůže se vrátit. Takhle nějak to cítím...

Povedený filmový kousek z německé provenience, jenž líčí bizarní život uprchlické rodiny po druhé světové válce, která žije v jakési staré zrekonstruované pevnosti společně s dalšími uprchlíky. Bavil jsem od prvních minut. Snad právě proto, že to mělo notnou porci groteskního humoru s rázovitými figurkami. Potěšila i plejáda bezvadných herců, takže velká spokojenost.

Nostalgický zářez se vším všudy. Prostě milá vzpomínka na retro VHS časy. Jednoduše originální a unikátní.

Účel světí prostředky, ponurý zámek, krásné ženy, všudypřítomná mlha a věhlasný Scotland Yard. A nejen to, dalo se u toho báječně vypnout a přestat přemýšlet.

Krása africké divočiny je velmi blízká mému srdci. Bylo to úžasné a smutné zároveň.

Opravdu asi jeden z mála akčních filmů, který mám tak nějak rád. Já nevím pokolikáté už jsem viděl, ale v paměti ho mám neustále. Některé věci nelze u toho zapomenout. Bylo to jednou o prázdninách na rockové taneční zábavě v hospodě. Venku příjemně svítilo sluníčko. Zábava už jela na plno. V té době jsem byl blázen do jedné místní krásné holky. Vzadu za barem se na filmy koukalo z VHS kazet, a tam tenhle film zrovna běžel. Byla tam. V ošoupaných džínách a khaki tričku. A já si sedl zrovna vedle ní a bylo mi fajn. Jen tak letmo si mě prohlédla. Ze sálu zněla tichounce Stairway To Heaven. Ani jsem si neuvědomoval, že koukám na televizi. Nemohu říct, že mě film nebavil, ale tohle ve mě zkrátka vždycky vyvolá krásné vzpomínky. Bylo nám spolu nějaký čas dobře…

Zajímavý, ale ze své zkušenosti vím, ještě lepší vidět na živo. Jak jsem už zažil několikrát. Byl to takový milý relax, jak strávit na pařížském blešáku příjemný den. Jen tak chodit s otevřenýma očima. Zkrátka fajn, poučné a zábavné.

Tohle hodně potěšilo. Snad také proto, že jsem nocoval pod širákem a poznal ranní vstávání po studené noci. Mlhavá rána s krůpějí rosy. Namodralou oblohu a hřejivě přicházející slunce v zelené symfonii lesů a hájů. Planoucí západy a temnou oblohu posetou stříbrnými hvězdami. A mnoho nekonečných nocí s kytarou u ohně. Něco, co už vícekrát nepřijde. Troufám si tvrdit, že velebící pořad, který zobrazuje trampský fenomén, patří výjimečně k tomu lepšímu, co v ČT občas dávají. Tramping, přečká nebo nepřečká tahle česká rarita? Nedělám si iluze, ale, kdoví…