tahit

No prostě paráda! Včetně nádherných zvířat a fantastických záběrů Namibie.

Kate Hudson vypadá báječně, obzvlášť když nahodí ten sladký úsměv. Jak bych tak řekl, láska přichází, i v nejtěžších chvílích, stačí jen otevřít oči. I když na tohle téma existuje řada podobných hollywoodských trháků. V závěru filmu hraje dixielandová kapela nádhernou melodii, které si nelze nepovšimnout. Neworleánský pochod, When the saints go marching in, (u nás známý pod jménem Když svatí pochodují) Už svatí jdou, vidím je jít…… Tak to jsem se pobavil měrou vrchovatou. Co bych dál psal, podívejte se a poslouchejte.

V tomhle pořadu objevuji nové a nové věci, které jsem až dosud o kočkách nevěděl. Když na to přijde, ono i těch koček přijde na povahu. Mám za to, že vědět, co se honí v takové kočičí hlavičce, hravé, inteligentní, problematické, svérázné, šelmovité, mazlivé není rozhodně jednoduché. Jackson je prostě kočkomil s otevřeným srdcem, nepochybně i kočičí duši rozumí. Koneckonců, kočka je jedinečná v tom, že není falešná, to člověk se chová falešně. A celkový dojem? Nemůžu jinak než pochválit, tam je o kočkách všechno!

Měla to být poklidná návštěva kina, ale laciný prolog a nesmyslný děj, který by se možná spíše žánrově hodil do kategorie netušených zážitků či paranormálních jevů. Propánajána, vždyť ti vlci ve filmu nejsou ani skuteční. Navíc jak známo vlk není zdaleka tak krvelačný, jak se o něm traduje. Žel, tuhle vydestilovanou vlčí paranoiu nezachránil v mých očích ani jinak skvělý Liam Neeson.

Na seriál se zkrátka a dobře koukalo a vůbec mě ani chvilku nenudil. Je to hodně poutavý námět. A co víc, výrazně tomu pomohla pozoruhodná Sofia Helin v roli policistky, která se tak lehce nevzdává. V efektním stylu jinak uvažuje, jinak postupuje, disponuje neobvyklým způsobem vyjadřování, to si prostě nešlo neoblíbit. A svým melancholickým vizuálem chladné skandinávské atmosféry a promyšlenou zápletkou mě severské detektivky začínají bavit.

Příjemný film, který pohodově charakterizuje vztah vnímavého savce k člověku. Do jisté míry by se dalo říct, že se od delfínů máme stále co učit, co se týče fair play. Ale teď vážně, není bez zajímavostí, že se s nimi stále snaží člověk navázat kontakt. Jaksi automaticky předpokládám, že je delfín moudrý, a určitě na sebe všechno hned přeci lidem nevytroubí:-)

Vcelku po zhruba první půlhodině je jasné, co se bude dál dít. Předvídatelný thriller tentokráte napěchovaný epidemií smrtících virů. Co tedy stojí opravdu za řeč, je jenom účast zvučných jmen hereckých hvězd hollywoodského nebe a působivé postkatastrofické davové scény. Vše ostatní není nijak objevné, protože jde pouze o profláknuté žánrové klišé. Takže nezbývá než dodat, že jalový děj není žádnou velkou devizou filmu.

Při zhlédnutí mě zajímalo, co to vlastně ti Francouzi dneska točí. Z kraje to nezačíná špatně, kromě toho, že o charakteristické atributy z akčních filmů tu opravdu není nouze. Sem a tam děj sklouzává k hloupostem, ale na druhou stranu akční filmy na reálnost z pohledu logiky zajisté moc nehledí. Nicméně zábavnost snímku kompenzuje obsazením hlavní hrdina Adrien (Albert Dupontel), který odvádí slušné řemeslo a hezká komisařka Alice Taglioni (Claire Linné). Leč ve výsledku mohu napsat, že tohle všechno podobně jsem už dříve viděl v jiných filmech.

Obraz každodenního života Pagnolovy rodné Provence, má své neopakovatelné kouzlo, jako milá pohlednice z dávných časů. Tu a tam zazní drobný sentiment kýčovitosti, (i to může mít svůj půvab), jak dívka svodům první lásky podlehla, a ona pak na svět dítě přivedla. Za sebe mohu uvést jen tolik, že iluze zfilmovaných příběhů od Marcela Pagnola mě vždycky potěší svým vybroušeným poetickým realismem. Pane Pagnole, díky, vždy mě umíte nadchnout.

Fakt je, že příběh se smutnou příchutí má svojí působivost, což je mi hodně sympatické. Tak to se mi líbilo. Nicméně nepochybuji, že život volně žijících tygrů bude ještě chmurnější. Co dodat? Jednoznačně top ve své kategorii dokumentů.