tahit

Jak jen vyjádřit své pocity? Svým námětem a zpracováním asi nejlepší filmová verze Volání divočiny, prostě opravdu víc londonovská, alespoň mě oslovila víc. A není zcela náhodou, že na prvním místě zde je v hlavní roli především pes Buck a tím vyzdvihuje už tak skvělý příběh. Tak nějak je to i v knize. A ne jako třeba v této verzi, kde hraje pes Buck vyloženě druhé housle. http://www.csfd.cz/film/19957-hlas-divociny/ kdo má rád děj s atmosférou drsného a divokého severu, který zobrazuje zlatou horečku na Yukonu, bude určitě potěšen.

Afrika věčného jara a nádherných přírodních krás se snaží převyprávět osud muže misionáře Davida Livingstona a amerického cestovatele novináře dobrodruha. Je zde pár podmanivých exteriérů, ale pojetí cest i objevů je zde nedostačující. Postrádal jsem hlubší sdělení jejich významu.

Možná by snad mohlo někoho napadnout, proč se seriál vrací k něčemu, co už dávno je definitivně za námi, když většina komunistických organizátorů vražd a násilí už je po smrti. Nebo možná je předem vyprávění pro někoho nedůvěryhodné, protože tempo a styl vyprávění je tak trochu účelový či dokonce kovbojský. Snad ani umělecky o žádný průlom nejde. Přesto přese všechno ve své podstatě čas zobrazovaných dějů leckdy takřka nepravděpodobný je vpravdě ze života a dalo by se říci, že z hlediska doby je dílo jakýmsi svědkem naší minulosti, i když ji má hodně lidí ještě v živé paměti. Na což někteří také dosud zapomínají, o to je potřebnější to připomenout, aby se to nevytratilo z povědomí naší společnosti. Těsně po válce následovalo několik slušných let a zdálo se, že bude fajn, ale s blížícím se rokem čtyřicátým osmým se upevnilo bratrství se Sovětským svazem. Následující léta 1948 až 1952 poúnorových praktik blažených časů komunismu patřila k těm nejtragičtějším v Československu. Dominantním prvkem seriálu je jednoznačně zobrazení šlechetného charakteru apolitického pilota Maděry, který prošel peklem padesátých let dvacátého století. Kolik u nás tady takových podobných Maděrů bylo, to se zřejmě už nikdo nikdy nedozví. Za ně patří tvůrcům můj dík. Snad i někdo namítne, tak to vůbec nebylo. A kdo tedy vehnal do utrpení a zkázy účastníky druhé světové války, kteří bojovali v řadách československých zahraničních armád jak na západní tak na východní frontě? Na to si určitě odpovíte sami, :o) Ještě doplním, že první dvě řady Zdivočelé země jsou řemeslně velmi dobře zvládnuté. Ostatní jsem však zatím ještě neviděl.

V čem spočívá zajímavost snímku, který nás zavádí doprostřed léta šedesátých let na Manhattan? Když ani nevím jistě, zdali literární bestseller autora Lorenza Carcaterry, která byl předlohou k filmu je mistrovská fikce či skutečný osud čtyř kamarádů z dětství. Sdělím své pocity z tohoto zážitku asi takto. Nevedou se zde žádné pseudointelektuální bláboly a přitom rozhovory a rady ctihodného otce Bobbyho (Robert De Niro) vůči Shakesu (Jason Patric) mají nevtíravou pravdu. Děj má kvalitní strukturu a několik zjevných dominant. Ztvárněné pěkné přátelství, osvědčené herce a zvláštní plán pomsty. Co dodat na závěr? Nejspíše si to opravdu autor příběhu z prstu nevycucal.

Jak prosté, vše co nese život. Bezpochyby příběhy o dětství, dospívání a lásce jsou nejkrásnější dramata. Možná právě proto, že jsou vždycky něčím výjimečná. A když má člověk s kým poznat svou cenu a své místo v životě, existence je hned o to veselejší. Když tak nad tím přemýšlím, tak mohu jen říci, opravdu dojemný film.

Co napsat o filmu? Bolek Polívka v něm ukazuje, jak poeticky zvládl formu filmového vyprávění. A výsledkem je krásná opravdovost filmařské kultury.

Co na to říct? Tak pro tento film nejsem asi ta správná cílová skupina. Prvních třicet minut děsná blbost, následně po dalších dvaceti minutách jsem to přerušil a více se nikdy nehodlám k tomu vracet. Příšerný kočkopes, kde logika kulhá na obě nohy.

Když jsem viděl tenkrát film poprvé, bylo to pro mě něco jako zjevení. Snad ještě více jsem si to uvědomil po opětovném zhlédnutí. Velký příběh a nejlepší francouzský historický film s bezvadným hereckým obsazením. Provensálské scenérie dokreslují pochmurnou atmosféru. Utrpení, které útočí na city, kde život a smrt spolu zápasí ve špíně bez pomoci či útěchy v naprosté lhostejnosti těch druhých asi patřilo neodmyslitelně té době. Ale teď mě napadá, že ve vztahu k filmu mě váže osobní zážitek. Při cestování zemí galského kohouta, navštívil jsem lecjaké místa. Je tam toho k vidění hodně. Náhoda mě přivedla do zapadlé vísky zvané Cucuron. Není tohle místo, kde se natáčel tenhle film. Bylo to něco nevídaného, co jsem znal z filmu, opravdu bylo. Strávil jsem tam celý den. Zavítal jsem také do příjemné zahradní kavárny s poetickým náměstíčkem s vodní nádrží a letitými stromy, kde ke kávě dostanete křehký croissant. Co mě však zaujalo, měl jsem pocit, jako by se zastavil čas. A ten duch z filmu je znát dodnes. Kdyby se mě ten den někdo zeptal, co víc si přát, snad jen to, že bych si to rád zopakoval.

Na první pohled je patrné divadelní zpracování, které mi moc v televizi nikdy nesedělo, ale udělám výjimku a musím uznat, že navzdory jevištní výpravě nabízí miniseriál skvělý zážitek. K tomu nepochybně přispívá i výkon Františka Němce, role politického chameleona Josepha Fouché mu padla jako ušitá. Rovněž Jan Hartl v roli Filipa Ferney byl výborný. Ještě snad dodám, že jsou tu dobře zohledněná známá historická fakta.

Bylo poměrně jasné, jak se bude milostný příběh odvíjet a znovu platí, že příběhy od Jane Austen se vždycky trefí do mého vkusu. Neřkuli, že romantická historka Fitzwilliam a Elizabeth provanula myslí jako horká vůně kávy. Není snad třeba dodávat, že té nevěstě to slušelo.