D.Moore

Je to stupidní, ale popravdě jsem nic jiného ani nečekal. Spíš bych se rád víc bavil, což se ale také nepodařilo. Šílenomaxovský úvod byl spíše trapně béčkový a ačkoliv se s příchodem do Úlu blýsklo na trochu hororovější časy (uzavřené prostředí Resident Evilu svědčí), ve finále to byl zase jen a jen brak s příšerně nepřehledným střihem akčních scén. Nad logickými chybami nemá smysl se zastavovat (Být já padouch, prostě bych nechal zapnutý ten větrák a vidělo by se...), je to prostě mizerná videohra, kterou si ale ani nemůžete zahrát. Poslední kapitola? Kéž by.

Je mi líto, ale prakticky až do konce jsem se nedokázal naladit na tu správnou vlnu, abych si Favoritku užil. Všechny tři herečky sice hrají skvěle (grimasy Emmy Stone versus kamenná tvář Rachel Weisz), jenže k čemu to je, když jsem co chvíli v údivu krčil obočí nad tím, jaká bizarnost se na plátně právě odehrává, a říkal jsem si, co je se mnou špatně, že mě ten překvapivě laciný humor nerozesmívá jako zbytek (respektive část zbytku) sálu. Působivě podivná kamera mi připomněla filmy Juraje Herze (hlavně rybí oko je jako ze Spalovače mrtvol), nicméně zážitek příliš nevylepšila. Už asi po hodině se mi film zdál příliš dlouhý a ačkoliv mě zajímalo, co se stane dál, vlastně se nestalo nic, co bych nečekal. Škoda.

Velmi solidní film, který ale určitě neměl být, a tak ani není akční, ačkoliv v něm takové scény jsou - ne ovšem proto, aby ohromily choreografií či surovostí, ale výhradně proto, aby někam posunuly postavy. Všimněte si, že po každé přestřelce / bitce / potyčce se hlavní postavy o trochu změní. Postupně se tak sbližují, divákovi přirůstají k srdci a vůbec nevadí, že hrdinčino "tajemství" není nijak překvapivé a ani zápletka nepřetéká originalitou, protože Noomi Rapace zkrátka hraje na sto procent a věříte jí všechen vztek i každou slzu. A o to, myslím, právě šlo.

Nářez. Komiksovou předlohu to nezapře, stylizace je příjemná, ale nepřehnaná a do konce filmu mě neomrzela. Neomrzelo mě ani všechno to neustálé zabíjení, protože se z něj nikdy nestala rutina a pořád se dělo něco zajímavého a nápaditého... Například likvidace hlavního padoucha. Černý humor se tady mísí s vážnější sondou do duše téměř penzionovaného čističe, ale mísí se přirozeně a není to ani chvilku trapné - hlavně tedy díky fantastickému tahounovi Madsi Mikkelsenovi. Srovnání s Johnem Wickem se Polar asi nevyhne, ale mně mnohem více připomněl klasické akčňáky s rozporuplnými hlavními postavami, ve kterých hrál třeba Charles Bronson a které také rozhodně nebyly jen tupými střílečkami.___P.S. Vanessu Hudgens jsem do závěrečných titulků nepoznal.

Ten nápad sám o sobě není špatný, ale jeho provedení je - stejně jako u Rozpolceného - většinou nechtěně směšné. Líbilo se mi, že film chtěl s komiksovými stereotypy pracovat stejně jako (skvělý) Vyvolený, že to na rozdíl od předchozího snímku nebylo jen sólo přehrávajícího Jamese McAvoye a že jsem zase v kině viděl Bruce Willise. Jenže pořád v tom něco skřípalo. Především tedy ve vězení... A potom před ním. Úvod přitom vypadal vcelku slibně.

Bohužel mě to jen čím dál víc nudilo... Kdysi jsem se pokoušel Scotta Pilgrima číst, ale už předloha se mi zdála dost k ničemu a určená lidem zhruba o sto let mladším než jsem já, no a musím říct, že adaptace je v tomto ohledu velmi věrná. Nápadů tu jsou sice metráky, protože Edgar Wright je jak známo velký hračička, nicméně děj mě někdy od poloviny vlastně ani trochu nezajímal a měl jsem pocit, že mě ty laviny všech možných cool záležitostí především otupují a dusí.

Viděl jsem kratší verzi, nadchla mě už úvodním dlouhým záběrem a nadšení mi vydrželo až do vypjatého finále. Zdálo se mi, že v tom filmu je všechno správně (dokonce i namaskovaný Charlton Heston), a líbilo se mi, jak si neustále vynucoval moji plnou pozornost a jak mě za to postupně odměňoval.

Někdo chtěl napsat příběh "jako od Toma Clancyho", ale nepovedlo se mu to. Krvavý příliv má jalový nepřekvapivý scénář, nicméně je dobře natočený a hraje v něm jako vždy perfektní Gene Hackman, kvůli kterému to celé stojí za vidění. Dušínovská postava Denzela Washingtona mě totiž nijak neohromila a o hudbě Hanse Zimmera bych mohl napsat totéž, protože (tentokrát) není ničím výjimečná. Lehký ponorkový nadprůměr - asi jako U-571.

Bessie Love jako bezmála akční hrdinka, která s puškou brání rodinu před nájezdem banditů? Je to super, jaksepatří dramatické a ani trochu směšné.

Od K-19 tady tak dobrý ponorkový film nebyl. Je to stoprocentně působivé tíživé drama... Obzvlášť v momentech, kdy dává námořníkům a jejich rodinám třeba jen malou naději na to, že všechno může přece jenom dobře dopadnout. A vy si to přejete s nimi. Nicméně asi každý divák ví, jak to ve skutečnosti bylo, a právě proto jsou ty scény tak silné. Přiznávám, že jsem od Kursku příliš nečekal, ale nakonec jsem v kině nehnutě seděl, trnul napětím a při závěrečných titulcích se cítil dost mizerně. Natočeno je to skvěle (režie a kamera využívají klaustrofobické prostředí na maximum a například výprava pro kyslík bude nezapomenutelná), hudba Alexandra Desplata zase nezklamala a pro mě neznámí herci - jištění esy typu Colina Firtha či Maxe von Sydow - podávají velmi uvěřitelné výkony.