D.Moore

Úplně to první, co jsem kdysi dávno v pravěku od pánů Montypythonů viděl.... A od té doby to s nimi táhnu pořád dál a nepřestávám jim děkovat, že mi dělají z pekla život. Přes to všechno nemůžu Život Briana bohužel smysluplně okomentovat, natož vybrat své nejoblíbenější scény - musel bych sem přepsat celý scénář.

Svatý Grál drží s Brianem s přehledem krok. Těžko vybrat nejlepší skeč, přetěžko, neboť co vteřina, to smrtící fór. Ale kdybych přesto měl... Byla by to jízda koňmo bez koní, zato s kokosovými skořápkami? Nebo svoz mrtvých? Rytíři, kteří říkají Ni? Králík zabiják? Tim? Statečný sir Robin? Lancelot, který se nechává unést? Obránci francouzského hradu? Ne, nejde to. Grál je skvělý celý.___P.S. Dnes u příležitosti 40. výročí viděno v kině a... No, co vám budu povídat, prostě a jednoduše hodina a půl nepřetržitého hysterického smíchu až pláče.

To se nedá nijak komentovat, to se musí vidět. A slyšet. A procítit. A pak vidět znovu... A znovu... Geniální věc.

Rozjezd.... Ale jaký! Když si Monco kove plát pod pončo a učí se zmrzačenýma rukama znovu střílet, běhá mi mráz po zádech - a mohou za to všichni tři pánové Eastwood, Leone a Morricone. Dík, chlapi. Závěrečný duel, který je v jedné chvíli úžasně nasnímaný jako souboj bot, to muselo být ve své době takové "něco", že všem režisérům westernů stoprocentně lezly oči z důlků. Dobře jim tak. Alespoň měli šanci připravit se na to, co přijde za pár let.

Jednu z hlavních zápletek Tenkrát na západě "Někdo jde někomu po krku, ale až na konci se dozvíme, proč vlastně" použil Leone už tady. Mohlo by se zdát, že Clintův Monco hraje v Pro pár dolarů navíc druhé housle... Ale to on zkrátka neumí a je skvělý a pozornost na sebe strhává jako vždy.__P.S.: Tradičně dobrý je samozřejmě i Van Cleef, ale jako záporáka ho mám ještě raději.__P.P.S. Doproučuji poslechnout si za sebou soundtracky z Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc a Hodný, zlý a ošklivý. To, jak Morricone svoji hudbu postupem času rozvíjí a dotváří, jak proplétá jednotlivé motivy a dělá z nich nezapomenutelné dílo, si zaslouží neskutečný obdiv.

Herecký koncert Clinta Eastwooda a Eliho Wallacha... K nim si přidejte Van Cleefova záporáka, hajzla první kategorie, a máte téměř jasno. Kterou scénu z tohohle westernu všech westernů vybrat jako nej? Pro mě je to jednoznačně Tucovo pobíhání mezi hroby provázené skladbou Ecstasy of gold.... Něco takového nemohl natočit (a zkomponovat) člověk, ale bůh. Nejlepší western všech dob a po Lawrenci z Arábie snad i druhý nejlepší film všech dob.__P.S. v žánrech tady citelně chybí "komedie".

Jen o chloupek horší než Leoneho nejlepší kusy a (distributory i diváky) neprávem opomíjený klenot. Tyhle kapsy jsou kromě dynamitu plné především nezapomenutelných scén (úvod v dostavníku, banka v Mesa Verde, most, jeskyně, dechberoucí flashbacky), napětí i typického humoru, a precizní režie jednoho mistra spolu s hudbou mistra dalšího a sehranými Steigerem a Coburnem z nich dělají perfektní podívanou. Při některých monumentálních záběrech a davových scénách si člověk řekne, jak skvěle by asi vypadal Leoneho Leningrad, kdyby vznikl.

Z takového filmu zkrátka nejde vybrat a vyzdvihnout jedna konkrétní věc, která by si to zasloužila, protože je třeba ho vidět celý a několikrát, aby člověk uvěřil, že i western může mít rozměry shakespearovského dramatu! (Tolik moje hodnotící souvětí)__P.S. ze 14. 5. 2013 - konečně jsem Tenkrát na Západě viděl v kině... A zase nemám, co dodat. Snad jen, že Cheyenne je pravděpodobně ten největší kabrňák ze všech spaghetti westernových postav.

Lawrence sfoukne hořící sirku... A je to. Po geniálním střihu, který se vyrovná tomu z Kubrickovy 2001, následuje jednoduše to nejlepší, co jsem kdy viděl. Za padesát let Lawrence z Arábie ještě žádný film nepřekonal. A nepřekoná. Režie, kamera, hudba, herci, celá atmosféra, která z toho skvostu stříká na všechny světové strany, scény s přechodem pouště Nefud, záchranou Gasima, ničením vlaku, lodí "plující" pouští...Takhle se točí životopisy, takhle se točí epika, takhle vznikají klenoty.__P.S. Dnes, 4. 7. 2012, jsem se konečně dočkal Lawrence na velkém plátně. Díky ti, karlovarský festivale.

Stoprocentně realistický (proti)válečný film samozřejmě nikdy vzniknout nemůže - ale jestli se ptáte po nějakém, který je devětadevadesátiprocentní, řekl bych, že je to právě tenhle. Ten závěr, ten závěr!