Slepejsek

Nemohu si pomoci, ale tak trošku mi to přijde jako "troškovsky" promrhaný dobrý námět. Bolehlav, ve kterém spousta nápadů bohužel přichází vniveč a korunu křeči nasazuje naroubovaná politická satira. Nebo spíš bolestřev?

Ústřední námět (hra na URNu) slibuje černou komedii těžkého kalibru. Pokud by se jí autoři drželi, mohla to být i plomba roku. Jakoby nekoordinované scény ze soukromí jednotlivých hrdinů to mohly jenom podtrhnout. Důvodem proč to ve finále nefunguje je naprosto vykastrovaná kriminální linie, která celý film rozvrací.

Na můj vkus trochu moc prvoplánových lekaček na úkor psychologického mrazení. Některé lekačky sem při tom zas až tak úplně nepasují. Lépe šlo rozhodně propracovat "souboj" duší - tady jsou některá místa víc úsměvná než dramatická (např. boj o jméno vetřelce). Film hodně drží Taylor Schilling (v roli Sarah), naopak zcela bezradný mi přijde malý Jackson Robert Scott, který svůj dvojatý zjev nedokáže nijak promítnout do ostatních poloh své postavy. Podtrženo sečteno - slušné béčko.

Vzhledem k tomu, že je únor, mám pocit, že je tu nový filmový termínus technikus - letní komedie = trochu povědomá (přijela pouť), trochu jako ze života (Bareš v dílně či hospodě), trochu blbá (když Artur promluví anebo sledujete rodinné účtování zámecké honorace). Trochu se zasmějete, trochu pousmějete, trochu poučíte (česky ala Hollywood). Hlavně nezapomeňte vypnout mozek a ono to příjemně prošumí kolem a nic to nezanechá...

Řádně fousaté schéma se autoři pokusili oživit moderním dechem. Bohužel mám pocit, že se v té zápletce sami ztratili. To, co má fungovat jako napětí mezi "starým" a "novým" prostě nedokáže zabrat. Scénář (a herci) to neumí prodat. Není divu, když kromě charisma Matthew MacConaugheyho tu nikdo a nic nehraje (absolutní propadák je Anne Hathaway). Pointa je naznačena příliš brzo, takže půl filmu ztrácí napětí. Škoda, dalo se z toho dostat mnohem víc.

Tak tedy zase jedna pohádka pro holky o princích na bílých koních a o tom, že když nejedou sami od sebe, je možné si je přitesat z pařezů zvaných MUŽI. Realitě vztahů celkem dost vzdáleno, humor vystavěný spíš na zažitých stereotypech (které ovšem nemusí mít s realitou nic společného), herecké výkony nepřekračující scénářem požadovanou mez. Neurazí pokud to nebudete brát vážně) ale ani nepotěší (pokud se nenecháte opít podbízivostí ala naivní nejmladší syn)…

3/4 filmu se ztrácí ve tmě a stínu - tajemno to nevytvoří a navíc se tam někde ztrácí i foglarovský duch. Když k tomu přidám toporně dřevěné herce a cca polovinu dialogů, včetně scén jako honění Bohouše v zahradě za klubovnou, je mi skoro do breku. Film drží nad vodou základní dějová osa (ta je bohudík natolik silná, že ani filmaři ji nedokázali rozmělnit) a retroscény s Janem Tleskačem (tady naopak před autory smekám).

O nějakém ději či hercích tady nemá smysl mluvit. V tomto případě je to naprosto nepodstatná vedlejší kolej. To, proč snímek vznikl, je jen a pouze vizuální realizace bizarního světa budoucnosti pojízdných měst a imobilistických rebelů (chamtivého západu a humanitárního východu - jako bych cítil zastydlou pubertu šedesátých let postříkanou rasovými gendery současnosti - dobře si prohlédněte obsazení generálního štábu imobilistů). Nenechte se rušit tím CO SE DĚJE a mějte oči uši a všechny ostatní smysly jen pro to KDE SE TO DĚJE. Nemůžete tak o nic přijít a naopak možná zaregistrujete detaily, které by jinak skončily v propadlišti filmových dějin. Pro celkové hodnocení je ale vizuál (byť sebebizarnější) málo - s přimhouřeným okem 40%.

Slibné téma, které se bohužel rozplynulo v prázdných frázích. O zrůdnosti alkoholismu a zrádnosti alkoholu se tu hodně mluví, ale málo skutečně ukazuje. Mým dominantním pocitem při odchodu z kina byl dojem, že jsem právě zhlédl amatérskou školní agitku. Z příběhu hlavního hrdiny chybí to nejpodstatnější - jaký vliv vlastně měl alkohol na jeho rodinu. Co ho do léčebny přivedlo poprvé. Co jeho ženě tak moc vadilo? Podobně je tomu i u všech ostatních alkáčů - všichni jsou tu vylíčeni tak, že se dobrali k nějakému velkému životnímu zklamání a to je nakoplo tak, že začali chlastat jak duhy. Tahle otázka padne i na jednom sezení - "kdy jsi začal pít?". Myslím, že to je zcela špatně postaveno. Pít začali všichni svojí první skleničkou v životě. Nemyslím, že závislost vzniká na tom, že se člověk párkrát ožere na plech. Myslím, že to začíná na pár skleničkách, na pár víc skleničkách, až najednou bez skleničky den nejde dát. A s ní nakonec taky ne. Stejně naivně a idylicky je líčen pobyt v léčebně. Žádné konflikty, žádné příznaky absťáku, žádné fyzické ani psychické problémy, všichni jsou naprosto vyrovnaní a v pohodě. S výjimkou příjmů a pochcanýho prkýnka. Vedle Josefa nejvíc bije do očí nezvládnutý příběh Ironmana. U něj se sice hodně opakuje čím byl, ale o jeho sestupu na dno se nedozvíme skoro nic. Půl filmu pak otravuje svými chytrými řečmi, aby ve je ve finále rozmetal na cáry. Přitom nezodpovězenou otázkou zůstává proč nedoběhl. Bylo jeho zdraví už natolik podlomené, že to prostě tělo nedalo? Při jeho posedlém běhání v léčebně? Neměli to v tom případě doktoři poznat a říci mu, že tudy cesta nevede? Nebo prostě jenom psychicky neunesl, že už maraton nedá? Ale to znamená, že jeho předchozí moudra nebyla žádným poselstvím ani těžce nabytou zkušeností, ale jenom vylhanými oblbovacími frázemi, protože jeho dno bylo v tu chvíli ještě před ním? Tu nejhorší službu ale dělá filmu až pseudomystický odchod Milana - taková ofsajdová výhybka ke grotesce... Smutné. Smutnější o to více, že autor předlohy a spoluautor scénáře vycházel ze svých osobních zkušeností.

Pokud se spokojíte s královninou muzikou, budete spokojeni až nadšeni (závěrečný Live Aid je opravdu skvělý). Pokud chcete film, budete zklamáni, že to nejzajímavější (mám na mysli to, co stojí mezi fyzickou změnou z vlasatého mladíka s nadměrným předkusem a sebevědomím do osamělého muže s knírkem a TÍM) je vypuštěno a odbyto pár větičkami a náznaky (divák, který o Mercurym nic neví, tady jenom zírá, co se to děje). A pokud čekáte něco jako životopis (ať už Královny či jejího frontmana), budete možná dokonce rozhořčeni, protože realita se tu ohýbá a upravuje tak, aby vytvořila hezký, emotivně chytlavý, scénář. Osobně mi nesedí ani Rami Malek - jako mladý Bulsara ještě ano - ale jako hvězda už ne, a to ani psychicky (i vzhledem k výše zmíněné absenci klíčových let) ani fyzicky (tohle prostě není Mercury, jen balónek, na který někdo namaloval jeho rysy). Film by spravedlivě byl tak na 50%, ale zůstávám níž i vzhledem k tomu, jak tu nad ním všichni slintají blahem.