Slepejsek

Chtělo se mi říci skoro klasická teenagerská vyvražďovačka (akorát že mimo záběr poněkud zhulená a tím pádem místy víc pařba než napínák). Počet mrtvých zůstává konstantní díky použití časové smyčky, takže otázka nezní kolik ale kolikrát musí hlavní pipina umřít, aby dospěla ke kostrbatě didaktickému polepšení... Až pak mi došlo, že mnohem spíš to bude taková jednolevelová počítačová hra, která v partě a při dostatku trávy a energeťáků je schopná vydržet právě tak hodinu a půl, aby nezačala nudit...

Poklidná komedie, u které se nevyplatí přemýšlet. Nic originálního, všechno jsou staré obehrané situace, místy umělé a místy vyčpělé stereotypy zasazené do staronového sněhu. Nikoho neporazí, ale na druhou stranu ani neurazí. Jen tak prošumí kolem vás jako rychlejší lyžař na sjezdovce. A je celkem jedno, že jste si ani nevšimli, jakou barvu měl jeho kulich. Teda pokud to byl kulich...

Pokud mám věřit tomu, že kniha je "mrazivě děsivá" (nečetl jsem), pak film nic takového nenabízí. To, co by mohlo strach způsobit je zavčasu típnuto a zůstává jen nevyužitým náznakem. Navíc se nemohu zbavit pocitu některých časových schválností a poněkud přihlouplého policejního sboru. Film táhne Fassbender - ale to se asi od hlavní postavy dá čekat. Místy jsem měl pocit, jako bych viděl jiného - "drsného" eastwoodova - Harryho, místy jsem měl pocit, že jde víc o jeho psýchu než o nějaké vyšetřování (indicie jsou divákovi nabízeny mlčky, někdy mimochodem, se stejným důrazem jako ty falešné nebo naprosto nepodstatné všední banality). Finále vyznívá víc chtěně než logicky.

Jelikož jsem do kina vyrazil střízlivý, tak v podstatě od únosu z nemocnice kostrbatá nuda, která mi nepřišla ani vtipná ani zábavná, jen vytočená na maximální obrátky - ber kde ber - a doplněná "bolestivým" zvukem tak, aby divák zaručeně neusnul. Nekonečné čekání na pointu únosu - ale roztahané jsou už některé scény před zmiňovaným únosem (útěk z loupeže či dohady přítelkyně s matkou o kreditku a vlastně o cokoli), stejně jako po něm. Absurdní mi nepřišel ani tak Connie jako spíš postavy kolem něj (černošská babička a její naprosto flegmatická vnučka). Ještěže aspoň policajti nespali a udělali tomu všemu rázný konec.

U mne bohužel rozpaky. Muzika = klasika. O tom žádná. A film má dobrý zvuk. Tím ale jeho pozitiva končí. Bohužel zoufale statická kamera (místy jsem měl pocit, že ji má v ruce hluchoslepý), totálně chcíplý scénář - ani náznak vykročení z otřepané šablony (koncertní set se stahováním zvuku pro rozhovorové vložky) - promarněná šance sáhnout po nějakých historických dokumentech či souvislostech (a že se toho u sabbathů nabízí! všechna muzika - viz playlist - je do roku 1973 - s výjimkou Dirty Women - co leta pozdější? divoké rozchody, personální fluktuace, desky-nahrávky-koncerty-zákulisí?); legenda se vychvaluje sama (trochu smradu v sále) místo aby to za ni učinili dědicové... Takhle tu máme "mejdan" univerzitního profesora odcházejícího po přednášce na zasloužený odpočinek.

Hromádka klišé (cokoli tam začne, okamžitě víte, jak se to bude vyvíjet a jak to skončí) a přesto (nebo právě proto?) celkem osvěžující... Jednak jsou to trochu jiná klišé než všude okolo (detektivky a vztahovky) a jednak můžete totálně vypnout mozek, nic neřešit, na nic nemyslet, jenom relaxovat s neagresivní kulisou...

Velmi velmi řídký odvar z jedničky. Až do vydání knihy naprosto marný film (asi jako když z vtipu na dvě věty uděláte 500-stránkovou bichli). Křečovitý Krajčo, který nedokáže jednu scénu zvládnout v přirozené poloze. Děsně se to vleče - pocitově minimálně dvojnásobný čas. Nebýt toho pozitivního poselství, tak rovnou do koše...

Pominu-li naivní scénář a totálně nezvládnutou (de facto žádnou) psychologii postav (všichni jsou jen loutky, které si odříkají, co mají zadáno) (nepřehlédnutelný je především anděl smíření Jana Budaře), zbývá zásadní otázka: Proč to všechno zrovna na Silvestra? A proč zrovna Silvestra 92? Jak souvisí dělení republiky s rodinným účtováním s STB?

Hlavní problém filmu spočívá v tom, že neví, čím by chtěl být. A tak je tu od všeho kousek a dohromady od ničeho nic. Jakoby Havlík jen načrtnul téma a všechno se vymýšlelo až na place. A tak se tu Troška (uřvané hospodské hádky) mísí s lacinou parodií (až na výjimky celá linie tajné agentky), sem tam intelektuálský vtípek (jako když si Ramba na pohřeb manžela vezme tričko NIRVÁNA) s dětskou vyprávěnkou (většina vystoupení toporného Filipa Březiny) či trapno (meziplanetární sex) se slzami vystřiženými ze Spielberga (návrat mimozemšťana domů). Chtělo to asi větší nadhled a nesnažit se být za každou cenu vtipný (i hořký úšklebek nad tragikomickou situací je někdy víc než pilou lechtaná bránice).

Klíčovou otázkou pro mne je: co nám tím autoři chtěli říci? Obávám se, že nevědí ani oni sami. Prostě zasadili stromek a ono už z toho něco vyroste... Náhoda svede dohromady dva lůzry, kteří nezvládají financovat své životy. Oba koukají kde co pro sebe utrhnout (aspoň se najíst) a tak se dostanou do komunity poblázněných ekologických aktivistů. Ten protřelejší sází, že se dá škubat i pod pláštíkem téhle party. Jenže mu nedá spát její "šéfka"... A to je ve hře ještě něco jako "vyšší moc", která nemusí brát rozdané karty v potaz...