Une année difficile
Ťažký rok
A Difficult Year
VOD (1)
Obsahy(1)
Dva břídilové Albert (Pio Marmaï) a Bruno (Jonathan Cohen) mají za sebou těžký rok. Jsou zadlužení až po uši, nemají kde bydlet a jejich partnerky je opustily. Kvůli chipsům a pivu zdarma se proto klidně přidají ke skupině mladých aktivistů v čele s okouzlující dívkou přezdívanou Kaktus (Noémie Merlant). Mezi transparenty a kouřem z dýmovnic najdou čerství přátelé příležitost k nekalým kšeftíkům a později také lásku a energii k novým začátkům. Prověřené duo Olivier Nakache a Eric Toledano (Nedotknutelní) natočilo nekorektní francouzskou komedii, která si nebere servítky s žádnou generací. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (15)
Nejsilnější pasáž filmu je intro. V tomto duchu to i vypadalo, že tvůrci půjdou dobrou cestou, která nám nadneseně pojedná o zbytečně vyhrocení dnešní době. To je však špička filmu. Zbytek je jen snaha o to dělat humor, což tvůrcům mnohdy nečekaně nejde. Komedie u které se zasměji jen dvakrát je velká bída. Nemluvě o tom, že mnoho motivů si tvůrci jen vypůjčují. Zneužívají ho s jednorázovým posměchem, který nijak nerozvíjí. Suma sumárum dosti podivná selanka, která má hezkou pointu v názvu a prvních dvou minutách. Pak na shledanou. ()
Jsem rád, že to není čistá propagace aktivistů, kteří bojují proti konzumní společnosti. Je to poměrně vyvážené a to skvělou souhrou dvou hlavních dějových linek. Aktivisté, kteří nic nemají, ale mohli by, a zároveň zadlužení sociálové, kteří hledají peníze kde se dá. Po dlouhé době komedie, kterou bych do komedií opravdu zařadil. Humor se mi líbil, nebyl to takový ten americký prvoplánový rychlý splachovák, kdy se zasmějete a jedete dál. Celkový vývoj děje měl dynamiku, spád a divák se stále měl na co těšit. Hlavní duo předvedlo pěkný výkon. Zároveň mě překvapilo, že i přes nějaké ty nadsázky se mnoho diváků zamyslelo nad stavem kde je společnost nyní. Doporučuji. Takových 7/10 ()
Toledano a Nakache jsou zkušení hitmakeři, takže vědí, jak točit s lehkostí, jak si pomáhat hudbou a jak vést herce k výkonům, které se snadno konzumují. Přesto jejich novinka působí dramaturgicky těžkopádně, když má problém se základními motivacemi a logikou chování postav. Samozřejmě si vypomáhá tím, že to je přece jen satira na zmatečnou současnost a její klimatickou a sociální úzkost. Jenže bohužel není úplně jasné, kam a koho Těžký rok vlastně míří. Je to taková klasická komedie-sedativum. Problémy se používají jako kulisy a humor jako příležitost vyhnout se přemýšlení o vážných věcech. Navíc je to humor hodně na první signální, kterému úplně chybí nabroušený, odlehčený, ale trefný humanismus Výjimečných a Nedotknutelných. Oproti oběma filmům navíc Těžký rok působí dokonale odtrženě od reality. Tohle je (s plným vědomím stereotypnosti) líné dílko francouzských padesátníků, kterým se nechce moc přemýšlet nad tím, o čem vlastně točí. Takže si budují takový bezpečný prostor plný klišé a situací, které v důsledku nedávají smysl a vedou jen k midcultově bezbarvému finále. Konzumní pokrytectví se blbě povýšeně paroduje dílem, které je samo o sobě jeho dokonalým produktem. A jsme zas u toho. ()
Film od francouzských tvůrců Erica Toledana a Oliviera Nakacheho se snaží kombinovat pohodovou komedii se satirickou kritikou konzumerismu a ekologického aktivismu. Dílo se snaží vyvolat důležité otázky, ale nedostatečně prokreslené postavy a nedořešené motivace snižují účinek kritiky a tematické hloubky. Navzdory těmto nedostatkům však funguje jako pohodová komedie s přirozeným humorem a sympatickými postavami. Herci předvádějí zábavné výkony a jejich interakce jsou svěží a zábavné. I přes některé nedostatky je film příjemným zážitkem pro jedno odpoledne. ()
Klíčovou otázkou pro mne je: co nám tím autoři chtěli říci? Obávám se, že nevědí ani oni sami. Prostě zasadili stromek a ono už z toho něco vyroste... Náhoda svede dohromady dva lůzry, kteří nezvládají financovat své životy. Oba koukají kde co pro sebe utrhnout (aspoň se najíst) a tak se dostanou do komunity poblázněných ekologických aktivistů. Ten protřelejší sází, že se dá škubat i pod pláštíkem téhle party. Jenže mu nedá spát její "šéfka"... A to je ve hře ještě něco jako "vyšší moc", která nemusí brát rozdané karty v potaz... ()
Reklama