DrBuznička

Navzdory tomu, že po většinu času filmu sledujeme hlavní postavu v blízkém záběru, není divákovi umožněno se s ní příliš identifikovat. Je to dáno tím, že nám záměrně nejsou dovysvětleny útržky informaci, které by objasňovaly Saulovu minulost, z toho důvodu nemůžeme chápat ani jeho motivaci, a jeho lhostejnost ke svému okolí taktéž není něco, co by divák automaticky přijal za své. Nerozumím potom tomu, proč je na film našroubovaná patetická narativní linka o snaze "řádně pohřbít svého syna", když mi je naprosto odepřeno s hlavní postavou soucítit a porozumět její snaze. Saulův syn tak nabízí spíše odosobněný prožitek pekelné mašinerie než empatický příběh vzdoru a jasného cíle. Ale přitom jakoby se snažil o obojí.

Spíše zpravodajská relace než dokument s výpovědní hodnotou, která by obstála v čase. Před třemi lety aktuální, dnes již bez jakéhokoli společenského a názorového přesahu. Navíc dílo diváky otravuje narcistní a trapnou sebeprezentací obou autorů, která je tak nějak v jejich dílech samozřejmá, ale v tomto případě hodně nepříjemná.

Gaspar Noe operuje s naprosto originální a podmanivou vizualitou, ale zcela selhává, když chce svým filmem sdělovat nějaké složitější - nedejbože filosofické - myšlenky. V Irreversible si proto dopomáhá přiznaným kýčem, V Enter the Void zase neuvěřitelnou doslovností, aniž by si uvědomoval, že tím ještě více odvádí pozornost od ideového obsahu k efektnímu povrchu. Když potom v Irreversible věnuje skoro celý záběr (zvláště vzhledem k tomu, že film vytváří iluzi, že je složen pouze z 13. obrazů) plakátu ke Kubrickově Vesmírné Oddysee s taglinem "Ultimate Trip", je mi z Noeho zbožného přání spíše do smíchu: Jeho Irreversible dosahuje minimálních myšlenkových přesahů, které by ho přibližovali ke Kubrickově genialitě. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že Bellucci nefunguje jako charismatická postava, ale spíš jen jako vnadná figurína, a že by film po všech směrech mnohem lépe fungoval, kdyby byl vyprávěn lineárně.

Kim Ki-duk přišel o veškeré zbytky své soudnosti. Amatérský film (nulový rozpočet, amatérští neherci, jednočlenný štáb) se všemi neduhy a pejorativními konotacemi, které toto sousloví nabízí. Nechápu co xxmartinxx míní onou hrou s digitálním obrazem a zvukem: Film jednoduše není smíchaný a je natáčen na automatickou expozici.

Wow! Tak něco tak příšernýho jsem už dlouho neviděl. Jak psala Morien: Je to ten typ filmu na který náhodou narazíte s kamarády o půl noci na Prima Cool a náramně se pobavíte nad tím jaká to je hrozná sračka.

Nová upgradovaná verze generátoru náhodných střihů. Přesně takhle si představuju něco, co vám v blízké budoucnosti budou plivat automatické střihové programy, které video udělají za vás. Prostě jen zanalyzují množství materiálu, vyhodnotí, že 90% jsou nesouvislé klipovité zpomalené hlouposti, nabídne vám možnost postříhat videoklip, vy zadáte "fusion with documentary", program si těch pár žvástů co respondenti nablábolí připraví do tématických bloků, zadáte možnost bez jumpcutů tzn. že program mezi jednotlivé výpovědi rozhází několik super rychlých a zcela bezvýznamoých střihů, zadáte jednu skladbu (program zatím neumí pracovat s hudební dramaturgií natolik, aby kombinoval více motivů), necháte počítač pracovat a přepočítávat, a můžete vesele hodit nohy za hlavu, stáhnout kalhoty a nechat se bezprizorním střihačem-člověkem análně uspokojit. (Hudbu k tomu máte adekvátní.)

Když už se Godard loučí s jazykem, mohl by aspoň chvíli držet hubu. (Nedokážu hodnotit, protože jeho filmy jdou úplně mimo mě.)

Zdá se, že pro někoho není jednoduché rozpoznat rozdíl mezi režijním konceptem a tím když režisér celou věc naprosto odflákne a tváří se, že jde o "stylizaci" či "záměr". Abrahám očividně zneužil to, o čem Vladimír mluvil jako o prostoru pro "vlastní autorské vyjádření" a prošlo mu to. Proboha, vždyť veškerá footage se dala natočit během několika málo hodin! Co to je potom za dokumentární sociologickou sondu o kterou se Kmeny snaží? Naprosto nulová režijní invence, kdy prostě postavím motorkáře před kameru a položím všem stejný naskriptovaný set otázek. Do toho přihodím nějakou tu vatáž, kterou se mi poštěstí nasbírat po cestě. Jízdy po pózujících motorkářích jsou fetišizací Ničeho! A celý je díl je taky jen vyprázděný, nic neříkající obrázek natočený v hezkém světle! ... A ještě bych zapomněl zmínit výborný random střihový generator během rozhovorů.

Film natočený úsporným snímáním alá televizní seriál stojí na hraně těžkého amatérismu a dokonalé komedie. Navzdory totální nadsázce lze však s postavami soucítit a prožít si katarzní závěr.

Vynikající audiovizuální ilustrace pro Ejzenštejnovu knihu esejů "Kamerou, tužkou, PÉREM." Satisfakce pro všechny studenty střihové skladby za trápení způsobené snahou pochopit intelektuální a jiné Ejzenštejnovy montáže. Pokud Martin Čihák neopustí sál po 10. minutě, kde Ejza rozpráví se svým pérem, dočkáme se zvolání "Britové nechali Ejzenštejna znásilnit před našima očima! A to DOSLOVA!" Každopádně film elegantně kombinuje to nízké a živočišné s oním duševně vznosným a vysokým; a připomíná že největší ze sovětských montážníků, obdivovatel Mickeyho Mause a Charlieho Chaplina, dobře věděl, že film je také především zábava.