hous.enka

Jamesi Wane, já tě prostě miluju. Příběh, zvrat a lekačky - to umíš prostě skvěle. Jen už by to chtělo nějaký posun od prokletých domů, protože přece jen: hrací strojek, bubák za dveřmi, ve skříni, na křesle, u lednice... to vše už jsem viděla. Na druhou stranu musím říct, že to pořád spolehlivě funguje a já miluju ten pocit, kdy jsem zasunutá v kino sedačce a křečovitě žmoulám prsty. Za ten pocit a kouzlo Jamese Wana, které stále trvá, dávám čtyři hvězdičky.

Absence karikatur z Kapitolu a role Philipa Seymour Hoffmana mi ve druhém filmu sedly. Jennifer je pořád stejně hrozná a nezbývá než se s tím smířit. Jinak pořád platí to, co jsem psala k jedničce: děj se pěkně rozvíjí, vtípky jsou stejné jako v knize, film mnoho nového nepřináší. Mně se na Katniss líbí hlavně ta vůle něco změnit, i když víte, že je všechno naprosto v háji - a to najdete jak v knize, tak ve filmu. Za čtyři hvězdy.

Naprostá úchylárna v podární Susan Sarandon a Tima Curryho (a ansámblu Festivalu otrlého diváka - za wow efekt vám dávám hvězdu navíci, moji milí FODi!), kterou musíte ochutnat, zažít, zazpívat a protancovat nebo prostě ji aspoň vidět. Muzikální čísla byla naprosto parádní a já to rozhodně uvidím v kině ještě několikrát - až teda Janet z FOD porodí :-)

Ústřední herecké duo i malá Angourie Rice á la Goslingova dcera byli naprosto skvělí. Ač Gosling a Crowe prezentují trochu jiný druh humoru - a přiznávám, že víc mi sedí ten Russellův - spolu tvoří skvělou dvojku, kterou byste v kinech rozhodně neměli minout. Správní chlapi si na nic nehrajou, správní chlapi drží při sobě, správní chlapi vás chytnou a nepustí. Konečně americká komedie bez fekálního humoru a bez trapného přehrávání! Aleluja! Za mě jsou Správní chlapi rozhodně top letní komedií tohoto roku. PS: Kim Basinger to naprosto přehnala s plastikama a už by toho předvádění se měla nechat, brrr. Nebo hrát v nějakých zombie komediích nebo tak.

S Tintinem mám ten problém, že se v těch filmech všichni chovají, jako by frčeli na nějaké droze. Jsou veselí, hyperaktivní a i v tomhle filmu neustále někdo před někým utíká. Zaujaly mě tedy zejména akční pasáže a akce v Opeře.

Hunger games neurazí, nenadchne, ale knižní předloha mi sedla rozhodně víc. Už kvůli absenci Jennifer a pitoresknímu Kapitolu, protože ta filmová barevná verze mi připomíbala hloupou snahu o barokní divadlo. Aréna je ve filmu též osekaná, ale zase byly dobré střihy do dílny tvůrců arény. Uvidím, s čím přijde další část. Jo a filmový Peeta je naprosto příšerný.

Ač na severských detektivkách nijak zvlášť neujíždím (a to ani knižních, ani filmových), musím uznat, že Vzkaz v láhvi měl něco do sebe. Ať už to byl přímořský vzduch, větrné elektrárny, řepková pole nebo nemocnice s rozsáhlým parkingem. Chvílemi jsem ale měla pocit, že se režisér v tom prostředí realizuje, neb někdy ty záběry byly zbytečně dlouhé. Jakmile dojde k únosu dětí, detektivka se dostává do takových těch klasických vyjetých kolejí moderní detektivky (ač nečtu severskou, nebráním se francouzské nebo americké kriminální četbě), kterých se drží až do úplného finále. Rozhodně nejde o překvapivé rozuzlení a nečekaný zvrat. Vzkaz v láhvi je ale velmi dobře odvedené řemeslo a nemám problém ho za pár let vidět znovu.

Čekala jsem víc než jen vztahovku mladých manželů, do jejichž se vetřou další ehm jedinci. Zvědavých úchyláků je bohužel všude víc jak dost a potenciál myšlenky zůstal nevyužit. Krom prvního úderu kladiva (muhehe) a posledního záběru celého filmu. Mimochodem manžel byl stejně slizkej jak ústřední majonézovej úchyl.

Roztomilý čtyřnohý Filuta a věčně v alkoholu naložený kapitán jsou jasnými důvody, proč byste aspoň pár tintinovských filmů měli vidět. Bohužel postava samotného Tintina už toho v kontextu dneška mnoho nenabízí. Nicméně Hergému byl vlastní milý a nenásilný humor a já v jeho kresbách stále vidim mého milovaného Jeana Effela.

Musím říct, že slova jako lesbický aktivismus mě trochu odrazují. Nejspíš to bude tím, že se za podobným označením skrývají lidé jako postava Steva Carella v tomto filmu. Na druhou stranu politika je jen jedním z několika témat, kterými se Freeheld zabývá. Chemie mezi Julianne a Ellen je mizerná, nicméně ke konci snímku jsem jejim postavám fandila. Obě mám jako herečky ráda, ale tady mi vlastně moc nesedly. Asi moc tlačily na pilu, nevím.