hous.enka

Nebýt té rozjuchané ukřičené animace, hodnotila bych plným počtem, protože tohle je rozhodně animák roku (alespoň co se amerických animáků týče). Rodinný film, který ale rozhodně netlačí na pilu ubrečenými scénami (ty dvě mi přišly vhodné), mě svou myšlenkou okouzlil. Oceňuji zejména snahu zachytit dětskou nostalgii po starých dobrých časech, které by najednou měly skončit. Jo, mně se Inside out zkrátka líbilo.

O (ne)posedlém dítěti jsem viděla lepší snímky, než je June. Tohle je spíš o malé holčičce, které všichni ubližují a chovají se k ní jak k prašivýmu psovi ("Hoď to na June, bude legrace.") Jo, létající nádobí je nepříjemný, ale fakt to dneska někoho může vyděsit? Pochybuju...

Jak asi může dopadnout hodnocení filmu, ve kterém hlavní roli hraje "mladý ambiciózní kontrolor jízdenek", kterému v životě nic nevychází tak, jak by chtěl? Howl je takový zvláštní horor. Líbil se mi začátek, kdy Joe kontroloval všem těm mimoňům lístky. Líbilo se mi, když se vlak zabrdil. Ale jakmile se objevily kopejtka, oj, šlo to rychle z kopce. Na můj vkus to celé nakonec příliš působila jako historka z Černé sanitky, a to sice není špatné, ale svůj klobouk z toho nesním. Howl to neumí s lekačkama a vlastně všichni herci jsou nepříjemní a bylo mi jedno, jak to s nimi dopadne. Bubáci jsou trochu odbytí a animátoři si dali záležet zejména na očích, což je podle mě laciná náhražka kvalitního bubáka. Howl je průměrný horor, který rychle odsejpá, ale mnoho překvapivého nepřináší.

Jeden z nadprůměrných snímků tohoto žánru. Oč větší pitomec byl on, o to větší hrdinka byla ona. Chyběla mi snad jen nějaká flashbackovka k rodince na ranči,ale jinak jsem spokojená.

Klasicky Vánoční film o skřítkovi, který hledá svoje místo v životě. Krásný New York,sympaticka Zooey Deschanel a kupodivu stravitelný Will Ferrell.

Máslo je povedený nezávislý malý film o velkých věcech se skvělými herci. Zápletka je jednoduchá, ale celé to dobře plyne a ač je závěr očekávatelný, přesto je film velmi podařený. Hugh Jackman jako místní playboy, který se nebojí kdykoli skórovat, u mě jasně vede. Jo a mimochodem: nikdy by mě nenapadlo, že se z másla dají sochat automobily, koťátka nebo dokonce celé rodiny.

Francouzské drama o absolutní relativnosti lásky a jejích následcích s Catherine Deneuve v jedné z hlavnch rolí (pozor: zpívá) se snaží o tolik přesáhů, až nakonec přesáhlo sebe sama. Zaprvé je přetažená stopáž, zadruhé děj je natolik propletený a situovaný do tolika časů a prostorů, že v důsledku se celý film rozpadá do několika povídek, které charakterizuje určitý rok a místo (stačí říct: 1968 Praha nebo 2001 Kanada). Nejhezčí pasáže jsou z Francie 60. let, pak už je to celé takové smutné, rozvleklé a symbolistické...

Ben Kingsley je Pan Herec, o tom žádná. Mnohem slabší mi přišla ústřední dvojice, kdy mě o své lásce v prostředí blázince zkrátka nepřesvědčili. Ale jinak to celé funguje spolehlivě a musím říct, že jsem se nachytala od začátku až do konce (ten byl totiž parádní). Prostředí blázince přelomu 19. a 20. století je okouzlující a jednotlivé postavy jsou bláznivé až do morku kostí, takže jsem spokojená. Jde rozhodně o jednu ze zdařilých adaptací povídek E. A. Poea.

Francouzská verze Borata o dvou kamarádech, kteří dostanou za úkol zničit Eiffelovu věž, symbol samotné Francie. Jenže kde je vlastně ta veliká Froncie, o které tolik slyšeli, a co ti divní Froncozi, kteří nebijí své ženy a dokonce s nimi diskutují! Humor je to vlastně srozumitelný, bohužel dost jednoduchý (facky, nadávky...), což za mě film snižuje na úroveň prostých amerických komedií. Přece jen o klasického francouzského humoru jsem čekala něco víc. Na druhou stranu, Vive la France se nebere příliš vážně, takže ve výsledku je to takový slabší průměr.

Herecky atraktivní komedie s prvky dramatu - ach jo, fakt jo - má skvělé herecké obsazení v čele s Danielem Auteilem. Jen škoda tý emerický atmosféry na lodi, kdy vlnka stíhá vlnku a kdy jsem měla pocit, že sleduju slabší díl Simpsnů... Nejvíc se mi líbila postava Daphné, která se hned po nástupu na loď ptá po lékárničce.