Tezuka

Ano, v době, kdy na ZOH nemohli startovat profesionální hokejisté z NHL, byl tohle opravdu zázrak. De facto tým seskládaný z univerzitních hráčů dokázal v tak krátké době vyzrát natolik, že ve finálové skupině porazil i největší legendu historie mezinárodního hokeje - tým SSSR, který vyhrál 4 olympijská zlata v řadě. Byli to právě Američani, kteří Sovětům dvakrát stopli jejich možnou hegemonii v druhé polovině 20. století - v roce 1960 ve Squaw Valley (i když zde byla před SSSR i Kanada) a právě v roce 1980 v Lake Placid. Tyto turnaje je však potřeba brát i s rezervou, jelikož se ještě nevyužíval systém vyřazování play off, takže vyhrál ten tým, který ve finálové skupině, kde byly asi 4 týmy, získal nejvíce bodů. Tenhle zastaralý systém dramaticky snižoval kvalitu turnaje, protože každý hokejový divák vám řekne, že největší nasazení a emoce jsou ve vyřazovácích. Jelikož hokej považuji za nejlepší sport na světě a film se mi celkově líbil, hodnotím plným počtem. Nějakou výhradu bych však měl. Například zápas s Čechoslováky odbyli frází: "Čechoslováky jsme úplně převálcovali", což možná bylo pravda, ale jako druhý nejlepší tým na světě jsme si zasloužili trochu více pozornosti. Vždyť i Rumuni tu dostali trochu času na ledě :D Všechna pozornost směřovala k zápasu se SSSR, kde z trenéra Tichonova udělali podivnou bestii, která jen překvapeně koulela očima jako "wtf, co se to děje, tohle nebylo v plánu" a z nejlepšího sovětského forwarda století Charlamova udělali usměvavého kluka, který se při každém buly na soupeře usmíval. Člověk to musí brát s jistou dávkou rezervy, protože je to americký výtvor. Naše Nagano je pro mě tisíckrát cennější výhra, protože to byl turnaj legend, kde jsme porazili na ledě to nejlepší, co hokejová historie zplodila a ještě v Japonsku. Nicméně Kurt Russell jako kouč působil skvěle a možná by to mohl jít zkusit letos na mistrovství. Když jsem viděl jak dokázal svoje hráče pozvednout i nasrat, tak by určitě mohli pomýšlet na zlato :D

Filmy jako Vražedná pole jsou skvělá záležitost. Celý děj se odehrává podle skutečné události skupiny novinářů, kteří si prošli terorem v Kambodži, když se v roce 1975 dostal komunistický diktátor Pol Pot k moci. Velmi se mi líbí, že se zde nic nevykresluje ve prospěch USA, protože právě USA byli ti, kteří v celé Indočíně napáchali nejvíce zla a Sydney to právem zdůraznil. To by asi nebylo možné, kdyby se film točil v USA, protože ti mají tendenci se vykreslovat jako hrdinové a ochránci demokracie na planetě. Smutné na tom všem je to, že za pouhé 4 roky tenhle režim zlikvidoval cca 1/3 populace tehdejší Kambodži, než jej v roce 1979 svrhl Vietnam. Ale smutnější je, že Pol Pot nebyl za svoje zločiny nikdy souzen a do roku 1998 dělal dál problémy v džungli západní Kambodži za podpory USA. Ano slyšíte správně, za podpory USA!! Nechci tu nějak politikařit, ale už mám plné zuby toho, jak se všechno zlo přičítá na vrub východu a západ ze všeho vyvstane jako hrdina. Pokud má svět fungovat v míru, tak zde musí panovat rovnováha a objektivita, jinak bude tendence historii opakovat, a to by nikdo asi nechtěl zažít. Velká pochvala patří i Haingovi Ngorovi, který si zahrál kambodžského novináře a shodou okolností si sám opravdu tímto terorem prošel, když jako kambodžský doktor gynekolog musel před Rudými Khmery skrývat svoje vzdělání, aby nebyl popraven. Nemohl tak později ani provést císařský řez svojí ženě, které po porodu zemřela, což ho muselo doživotně poznamenat. Přesto všechno se rozhodl tuhle roli natočit a zahrál to velice věrohodně.

Nemůžu říci, že bych byl zklamaný. Po všech těch průměrných recenzích jsem ani nečekal takovou pecku jakou je třeba Kimi no Na wa, avšak i Uchiage hanabi mě dokázalo svým způsobem chytit za srdce. Uznávám, že je zde mnoho nevyužitého potenciálu, který by se dal zajímavě rozvíjet, a z konce jsme asi všichni rozpačití, protože si můžeme jen domýšlet, co se asi tak stalo. Přesto mě dva logické scénáře napadají. Příběh byl zajímavý svojí myšlenkou "moshi ore ga" ("kdybych býval"), kdy hlavní protagonista Norimichi lituje toho, že neučil určité rozhodnutí když se něco špatně semlelo, aby mohl zůstat s Nazunou, kterou miluje. Prostřednictvím malé svítivé skleněné kuličky, kterou Nazuna předtím našla v moři, dokázal nějakým způsobem měnit čas a prostor, takže se např. vrátil do blízké minulosti a změnil svoje rozhodnutí. V kuličce byl nápis "if", takže stačilo vyslovit přání a hodit. Možná je tento film tak geniální, že ho většina lidí ani správně nepochopí, a to mu sráží rating, kdo ví. Přesto vše se mi toto movie líbilo, a to zejména po grafické a hudební stránce. Celkový dojem trochu kazil dabing, který mi přišel poněkud neohrabaný, hlavně u chlapců. Avšak nikdy bych se k tomuto filmu nedostal nebýt přenádherného cover songu od japonské zpěvačky DAOKO, který zazněl úplně na konci. Na youtube si právem vysloužil 230 mil. zhlédnutí a 1 milon lajků. Posuďte sami. https://www.youtube.com/watch?v=-tKVN2mAKRI&list=RD-tKVN2mAKRI&start_radio=1

Na Haikyū budu vzpomínat s opravdovou láskou, protože je to neskutečně uvolněnující, když se zrovna nehraje, ale když se naopak hraje, je to nervydrásající drama, u kterého mi stojí všechny chlupy. Zápas proti Shiratorizawě s Ushikawou byl doposud to nejlepší, co zde bylo odehráno, s neskutečnou dávkou emocí, taktik, vůle a nezlomnosti, zejména ze strany Karasuna. Velmi silně mě zasáhla smrt Tanaky Kazunariho, jež daboval od první série kouče Ukaie, který zemřel v roce 2016, těsně před dodabováním 3. série, přesněji posledních 2 dílů. Jeho dabing byl vynikající a strašně mě mrzí, že zemřel teprve ve věku 49 let. Pokud bude 4. série, což by měla, protože série dále pokračuje, tak doufám, že ho nadabuje někdo, kdo má alespoň trochu podobný hlas jako on. Málokdy si zamilujete všechny postavy, ale tady to jinak nejde. Prostě každý, kdo se tam objeví, je úžasný. Z ostatních mužstev se mi moc líbil hlavně Oikawa jako kapitán Aoby Johsei - mimochodem skvěle dabovaný, hlavně to jeho slavné Čibi-čan (Mrňousek), když mluvil o malém Hinatovi a jeho humorné projevy, když něco ve hře zkazil xD

Občas hodnocení Čechů nechápu. Jasně, není to sice žádný megalomanský biják, ale když si vezmu např. Smrtonosnou past 1, která má 89 %, tak si troufám tvrdit, že v akčním hledisku i efektech tento film jasně dominuje . Možná kdyby tohle vzniklo taky v roce 1988, také by to mělo 90 %, ale zkrátka jazýček divákův je čím dál více rozmlsanější s tím, jak jde technologie dopředu. To je asi přirozené, každopádně já byl velmi spokojen a ani na moment jsem se nenudil, což o Smrtonosné pasti říci nemohu, proto dávám zaslouženě 4 hvězdy. Byla by to pro Hong Kong určitě výzva postavit nejvyšší budovu světa a Perla byla opravdu originální a působivá.

Musím uznat, že takovou kovbojku jsem od toho nečekal, ale to, že se všichni postřílí jsem naopak čekal, i když šerif s negrem ke konci ještě dodělávali. Co se mi na posledních Tarantinovkách líbí jsou ty geniální zápletky a zvraty, které zamíchají kartami natolik, že to zbortí veškeré vaše představy o vývoji děje, které jste si postupně utvářeli. A hele, on je tam ještě chlápek pod podlahou.. A náhodou je to brácha té holky, co má být pověšena v Redrocku za vraždu. A všichni ti milí chlápci v galanterii jsou také gangsteři, co zde vystřílejí celý personál, aby mohli posléze uvítat hosty, co se potřebují skrýt před blizzardem. Zjistil jsem, že celé dvě hodiny jsem sledoval jen to, co Tarantino chtěl abych viděl, aby mi mohl v zápětí bodnout kudlu do zad a říci mi: "Hledal jsi pravdu v tom, co jsi slyšel a viděl, ale nehledal jsi pravdu, která je skrytá za rouškou falešných úsměvů a vymyšlených lží, protože pravda dokáže být někdy tak bizarní a komplikovaná, že si ji ani nedokážeme domyslet". Skvěle vymyšlená byla i retrospektivní vložka, díky které si divák dokázal složit celou skládanku, jejíž první dílky dosud nebyly odtajněny, a proto byl děj takovou atraktivní detektivkou. Nicméně přes všechna pozitiva je Tarantino fakt úchylnej maniak, protože některé scény a dialogy jsou fakt nechutný prasečiny, které už jsou hodně přes čáru zdravého filmového dojmu, a za to mu snižuji hodnocení.

Haikyu wa saiko!! Marně hledám přívlastek, kterým by se dala popsat dokonalost tohohle anime, ale to se zkrátka slovy nedá popsat. Dokážou to sdělit jedině vlastní smysly a prožitky, které mi totálně braly dech. Parádně se na to kouká, protože atmosféra je vždy pro diváka silně emočně nastavena. Kromě toho je seriál protkán enormní pavučinou humoru, protože vzájemná interakce takových rozdílných charakterů k tomu úplně vybízí a autoři toho dokáží využít na maximum. Zápas proti Aobě Johsei zabral prakticky celých 5 epizod, takže si to divák mohl vychutnat celé bod od bodu a to je prostě nervydrásající. Jsem vděčný, že jsem tohle za živa mohl vidět a vzhůru do 3. série, která je zatím poslední. Doufám, že se kluci přes Shiratorizawu dostanou a bude další série už celonárodní. Vzhůru Karasuno! Vzhůru Miyagi-ken!

Přesně tento typ pohádek mám nejraději. Temný nádech, mystičnost a trocha melancholie s výpravou prostého kováře nádhernou krajinou do zakletého království. O statečném kováři a Nebojsa jsou moje doposud nejoblíbenější pohádky a tato se tomuto žánru velmi blíží, i když v mnoha aspektech oproti těmto legendárním osmdesátkám zaostává a ve finále to bylo až moc jednoduché. Přesto vše hodnotím kladně, jelikož kromě příjemné výpravy přibyla i krásná hudba a skvěle zpracovaná kostymérie. Mnohem lepší než kouzelník Žito. Více tohoto žánru do budoucnosti.

Dechberoucí podíváná, a to říkám jako člověk, co volejbalem opovrhoval, když jsem jej musel hrát místo fotbalu na střední. Když se to opravdu umí a sejde se taková dobrá parta, tak to musí být pořádná řežba. Co je pro mě smutné je to, že reálný sport už mě málokdy takhle chytí za srdce, protože dnešní generace nemá tu duši sportovce a hráče na krev. Zejména ve fotbale je to vidět, jak je to přetaktizovaný, přesimulovaný a přeplacený. Snad jen ten hokej a tenis mě dokáže ještě udělat radost. Nicméně chci pochválit zpracování zápasu, které zde bylo velmi věrohodně a napínavě uděláno. Cítil jsem, že tu frustraci prožívám s nimi, měl jsem na Hinatu vztek, že trefil blok, ale zároveň jsem věděl, že udělal maximum co mohl a nelze mu to vyčítat. Doufám, že v pokračování na jarním turnaji si spraví chuť, takže vzhůru do 2. série. Mimochodem, skvělá hudba jak v backgroundech, tak v openingu. Osama vs Dai Osama rivendži hadžimaru!

Sakutu mohu bezpečně označit za nejpřímočařejší postavu, kterou jsem kdy v japonské kultuře viděl. Prostě borec co dokáže používat lechtivých narážek a sám je dokáže i s chladnou hlavou a úsměvem na rtech vracet. Rád dostává holky kolem do trapných situací a vůbec mu to nevadí, taky proč by mělo :D Sakurajima Mai se k němu charakterově dokonale hodí a moc mě baví tuhle dvojici sledovat. Nenechte se zmást obrázkem, ty králičí uši se vyskytují jen v prvním díle asi pár sekund a vůbec nemají s dějem nic společného. Přiznávám se, že mě to také zprvu od sledování odradilo a začal jsem se na to dívat až po skvělých recenzích.