Tezuka

Kaze ga tsuyoku fuiteiru (Vítr silně fouká) jsem začal sledovat prakticky výhradně kvůli tomu, že se mi strašně líbil ten název anime. Doslova se z toho pro mě stala fráze, kterou si rád opakuji. Nicméně že to bude tak skvělé jsem netušil. Kakeru, Haiji, dvojčata a vůbec všichni včetně toho slimáka Akaneho jsou úžasná parta 10 borců, kteří utvoří běžecký tým a jejich cílem je probojovat se až na legendární japonský štafetový ultramaraton Hakone Ekiden, který se běží z Tokya až do městečka Hakone, které leží na hranici Kanagawy a Shizuoky v horách. Když ty kluky vidím běhat, derou se mi až slzy do oči, protože jsem s partou kamarádů, se kterými jsem od malička hrál fotbal, často chodil běhat přespoláky kolem naší vesnice a přes všechno vypětí to byl jeden z nejkrásnějších pocitů vůbec. Později jsem běhal už sólově šestikiláky lesem a strašně jsem to miloval. Škoda, že už je to všechno píseň minulosti, ale tohle anime mě do toho všeho opravdu vrací, a proto víc takových projektů. Myslím si, že tyhle témata by dokázaly motivovat i mladé generace ke sportům, protože mě to dokáže vždy strašně nadzvednout. Za tohle všechno už bych dával jasných 5, ale kdybych mohl dát 6, tak to dám jako bonus za ending songy od Taichi Mukaie zvané Reset a Michi, které se pravděpodobně brzy stanou mými nejposlouchanějšími písničkami, protože čím víc je poslouchám, tím závislejší na nich jsem :D

Yoru no Shanghai je jedinečný film, protože se v něm kříží dva úplně odlišné jazyky - japonsky mluvící návrhář Mizushima (Masahiro Motoki) a čínská taxikářka Xi Lin (Wei Zhao). Leckdo by si řekl, že čínština a japonština musí být to samé, ale to je sakra velký omyl a tady je to nádherně demonstrované. Japonština je krásně fonetická a srozumitelná, zatímco čínština je kombinace asi 50 zvířecích zvuků, takže i když se budete snažit jak chcete, nebudete rozumět ani prd, a stejně tak se cítil i Mizushima. Bylo obdivuhodné jak se s touhle jazykovou bariérou dokázali vypořádat. Musím říct, že mě jako člověka, co už dokáže dobře rozumět japonštině, to strašně bavilo a nemohl jsem se prakticky přestat smát. Oba to jsou fantastičtí herci, s Wei Zhao už jsem se setkal ve skvělém Shaolin Socceru a Masashira Motokiho jsem viděl jako pohřebního ritualistu ve skvělém japonském dramatu Okuribito. Doufám, že tohle není poslední takové dílo, protože jazykové interakce jsou nejlepší zábava a má to vážně skvělou uvolněnou atmosféru.

Pro fanoušky Queen musí být tento film obrovským zadostiučiněním, protože se jedná o velmi dobře zpracovanou biografii celé hudební kariéry této světoznámé kapely a především Freddieho Mercuryho. Za sebe můžu říct, že nepatřím mezi skalní fanoušky Queen, i přesto že mi jsou 80s strašně blízké. Přesto je však mnoho jejich písniček mým uším velmi dobře známo a jednu dokonce mám na aktivním playlistu. Šel jsem do toho tedy s tím, že o té kapele skoro vůbec nic nevím a pravděpodobně mě to tak neosloví, jako ty, co se v jejich hudbě vyžívají. Jak jsem do toho kina šel se skromným očekáváním, tak nadšeně jsem odcházel, protože z toho co jsem viděl mi až přecházely oči. Nejenom, že tam co chvíli zazněla nějaká skvělá hláška, ale ty obrovské koncerty na stadionech a v arénách s originálním Mercuryho zpěvem byly naprosto úchvatný. Druhá věc, neznal jsem ani herce v hlavní roli, ale Rami Malek to zahrál tak suverénně a věrohodně, že jsem mu to všechno věřil. Je pravda, že Sasha Baron Cohen má co do podoby Freddiemu blíže, ale zas na druhou stranu už není nejmladší a těžko byste ze čtyřicátníka udělali dvacetiletého. Z mladšího udělat staršího je o poznání jednoduší. Celé dění vyvrcholí největším koncertem všech dob, který se odehrál v roce 1985 na podporu hladomoru v Africe pod jmenovkou Live Aid, a to byla pecka. Dokonce jsem si mohl poslechnout právě svoji oblíbenou Radio Ga Ga. I když Bohemian Rhapsody patří mezi top jejich songy, nikdy jsem ji nějak nepřišel na chuť, ale zkrátka to není můj styl a chybí mi tam ten můj drive. Freddie bohužel doplatil na svoji homosexuální promiskuitu a zemřel předčasně ve 45 letech. Při představě, že by dnes mohl ještě žít a zpívat, je to určitě bolestné, ale jedno mu upřít nemůžeme. To co tu po sobě zanechal za 45 let, je víc než by kdokoliv jiný dokázal za celý život.

Pro tyhle cesty napříč kontinenty mám strašnou slabost. Honza Révai s Lišákem se rozhodli projet na motorkách ze Santiaga de Chile až do sousední Bolívie a zpět do Chile skrz Peru. Při tom je ještě doplnila zkušená motorkářka a hlavně jediná členka výpravy, která uměla zdatně španělsky a pan Egon Kulhánek, který se mi do tohoto konceptu vůbec nezamlouval, jelikož výpravu často brzdil a omezoval. Za sebe jsem byl hrozně nadšen z toho co kluci natočili. Úplně mi to zase změnilo vnímání světa. Projeli celou řadu nádherných přírodních divů světa počínajíc pouští Atacama, náhorní plošinou Altiplano i Andami. V mojí oblíbené Bolívii zase navštívili úchvatně zbarvenou Lagunu Colorado a Lagunu Verde, dále největší a nejúchvatnější solnou pláň světa Salar de Uyuni, na které i přenocovali ve stanu; hornické město Potosí, nejvýše položené hlavní město světa La Paz a z La Pazu projeli po nejnebezpečnější silnici světa známé jako Camino de la muerte (oficiáně Camino a Los Yungas) do Coroica a odtud se vydali k největšímu jezeru Jižní Ameriky a nejvýše položenému jezeru s pravidelnou komerční lodní dopravou na světě, známému jako Titicaca, které leží na hranici Bolívie a Peru. Po tom všem se vydali zpět do Chile skrz Peru, projeli městy Arica, Antofagasta a Iquique kde to všechno skončilo. I když mě občas Lišák lezl na nervy a plácal mnoho geografických nepravd i nesmyslů, tak jsem si opravdu užil záběry a tu neuvěřitelnou energii, kterou jste do toho vložili. Těším se až si pustím sérii Kavkaz a uvidím krásy Gruzie :))

Sugoi. Hontoni sugoi!! První verze, která byla dotvořena bez předlohy mangy, nebyla také špatná, ale tenhle originál je úplně něco diametrálně odlišného. Původní verze už od začátku jasně vytyčila mantinely a pravidla, na kterých bude celá série stavět, ale zde nebyla absolutně možno predikovat, jak se bude děj vyvíjet, a objevila se zde celá řada nových postav jak z řad hommonculi, tak i z řad lidí, a dokonce se nám rozšířilo zdejší pojetí světa o další národy. Napětí se postupně stupňuje s tím, jak dochází ke stále většímu množství interakcí mezi jednotlivými frakcemi. Nečekejte od toho žádnou hru na vojáčky, protože tady se slovem smrt (shinu) a zabij (korosu) rozhodně nešetří a krve (chi) je tu více než při vylodění v Normandii. Co by mohl člověk říci k nejlépe hodnocenému anime všech dob? Asi to zkrátím jen na "arigato". Japonsko mě nikdy nepřestane udivovat a nikdy mě nezklame svými počiny. Viděl jsem již mnoho různých anime a v každém jsem se dokázal najít a s nějakou postavou souznít. V tomhle případě jsem si zamiloval asi úplně všechny postavy, které se tu objevily včetně těch tzv. "záporáckých", i když ve výsledku musel alespoň některé člověk hodnotit jako pozitivní. Opět musím vynést do nebes japonský dabing, a to v hlavní roli skvělé ženy Romi Park a Rie Kugimiya, které dabovaly bratry Edwarda a Alphonse. Je neuvěřitelné jak dokáží pracovat s hlasem, protože byste těžko poznali, že to nedabuje chlap. Kromě skvělého zážitku ze sledování jsem si odnesl i novou slovní zásobu japonských frází a slovíček, a to zejména z oblasti armády a válek, na kterých byla série postavena. Subarashī bōkendeshita.

Skvělá a věrohodná reprodukce Napoleonova nejtěžšího a nejodvážnějšího tažení směrem na Moskvu. Mohl jsem si tak alespoň utřídit svoje stávající poznatky a některé přidat. Vůbec jsem netušil, že Napoleon čekal měsíc v Kremlu na to, až mu ruský car Alexandr I. pošle návrh na smír. Stejně jako Hitler to však ani tento malý velikán nestihl včas a při návratu zpět k Němenu jeho Grande Armée zažila nejhorší noční můru v podobě ruské zimy, nájezdů kozáků a nakonec i dramatu ve svých vlastních řadách. Mám k tomuto dokumentárnímu filmu jen jednu výhradu. Bože proč má každý herec co hraje Napoleona hnědé oči!!! To mi neříkejte, že ve Francii nemají někoho s kulatým obličejem a modrýma či modrozelenýma očima. Dobře by se na něj hodil jistojistě bývalý poslanec Vít Bárta.

Hagane no renkinjutsu-shi jsem se dlouho vyhýbal, protože jsem si myslel, že to musí být nesmysl, když to má v názvu alchymii. Při představě, že jsem se tak nehorázně spletl mě až pálí u srdce, protože je to pekelná podívaná skvělé sestavy postav, plná naturalistických, dramatických, ale na druhou stranu i humorných a srdcervoucích prvků. Je zajímavé, že tohle anime předběhlo i mangu, proto předloze odpovídá jen cca 13 dílů. Zbytek si autoři museli sami domyslet, a musím říct, že to nebylo vymyšleno vůbec zle, ba naopak. Manga byla nakonec dopsána, a proto v roce 2009 vznikl remake s názvem Fullmetal Alchemist Brotherhood s 64 epizodami, který je v současnosti na animelistu hodnocen jako nejlepší anime všech dob (9,25/10) a na csfd zde má 90 %, což je nejvyšší hodnocení co se anime týče. Jsem rád, že jsem napřed viděl i tuto původní verzi, abych si ještě více vychutnal tu největší bombu. Tanoshimi!! *)

Mariah Carey ft. Whitney Houston - When You Believe. Nádherný pěvecký počin. Ačkoliv už v zázraky ani bohy nevěřím, tak při jejím poslechu chci v něco pozitivního věřit. "There can be miracles when you believe"...

V současné době je trest smrti stále platný ve 31 státech USA od Washingtonu u Pacifiku přes Missouri na středozápadě až k Pennsylvánii a Vermontu, který je takovou enklávou mezi státy Nové Anglie, jež od tohoto trestu upustily. Prakticky ani dnes se tamější tábory neshodnou, jestli je tento způsob trestu vhodný nebo ne a jestli náklady na jeho provedení jsou úměrné k efektivitě odstrašujícího prostředku, který by měl představovat. Já osobně bych hledal zlatou střední cestu. V případě, že se jedná o úmyslnou vraždu, která je přímými důkazy nezpochybnitelně doložena, měl by člověk platit životem za život. V Japonsku je trest smrti také legální, ale zpravidla k němu dochází až při opakované vraždě. Nicméně tento film je o tom dokázat předem sehranou smrtelnou scénou, že tomuto trestu podléhají i lidé, u kterých neexistují dostatečně prokazatelné důkazy, že danou věc skutečně spáchali a dochází tak k nevratným justičním omylům. Na závěr zacituji scénku skvělého Kevina Spaceyho: "Celej život se snažíme zastavit smrt. Jíme, myslíme, milujeme, věříme, bojujeme, zabíjíme. Co vlastně víme o smrti? Že se nikdo nevrátil. V životě ale přichází chvíle, moment, kdy duše přežije své touhy, posedlosti, kdy zvyky přetrvají sny a kdy vaše ztráty......smrt bude úlevou."

K tématice drog a narkotik mám asi tak daleko jako Slunce ke středu Mléčné dráhy a jsem rád, že tomu tak je. Po zkušenosti s absolutně pitomým Requiemem za sen jsem měl obavu, že Trainspotting mě po 5 minutách uspí a já se ráno vzbudím s vybitou baterií. Miluji, když se pletu. Trainspotting je skvělá skotská pecka, která mi nedala spát, a já se fakt dobře bavil. Stopáž filmu není zbytečně dlouhá a děj plyne svižným tempem plným všelijakých sraček, srand, zlodějen, podrazů atp. takže mi nedopřál ani vteřinku uvolnění. Pět hvězdiček dávám už jen za Ewana McGregora, který patří mezi moje top herce z britských ostrovů a svoji roli Marka Rentona zahrál tak jako by to byl jeho životní příběh. Mj. obdivuji jeho dokumenty "Na mašině kolem světa" kde s kamarádem Charliem objeli svět vodorovně i svisle. Nedivím se, že tento film byl zařazen na 10. místo v top 100 britských filmech 20. století, a to prvních 9 bylo z 30. a 40. let, tudíž se jedná o nejlepší novodobý britský film. A aby toho nebylo málo, geniální byly i některé soundtracky. Úvodní part songu Underworld - Born Slippy už z hlavy asi nedostanu jak moc se mi líbil. Myslím si, že tohle je asi první a poslední film, kde mě bavilo sledovat zfetovance :D