Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Dobrodružný

Recenze (8)

plakát

Kingsman: Zlatý kruh (2017) 

Po osvěžujícím prvním díle, který sice nemusím adorovat zrovna do nebes, ale vcelku mě bavil, přichází od Vaughna poněkud sešup směrem dolů. Filmu ubližuje přehnaná délka, která jde poznat hlavně ve druhé polovině, ačkoliv akce slušně odsýpá a nová záporačka v podání Julianne Moore je i vcelku fajn - jen škoda že toho sama v nadupaném finálním střetu moc nepředvede a prostě jen obligátně natáhne bačkory. Vedlejších postav je zbytečně moc ( Elton John = WTF??!! ), potěší tak jen návrat Colina Firtha, který celý film vytahuje o třídu výš. Ale jo, pár fórků je vážně vydařených (domov důchodců s lanovkou), jinak se jedná se o příjemnou oddechovku, nad kterou je raději lépe moc nepřemýšlet a jen se nechat ukolébat bláznivými nápady a stylizovaným násilím. Přesto ale budete postrádat nějakou silnější zapamatovatelnou scénu z jedničky, laťka byla holt nastavena až proklatě vysoko. Mohlo to být lepší, ale ani tak se o průšvih nejedná. Trojku bych si klidně dal.

plakát

To (2017) 

Jsem moc rád, že to dopadlo takto fajnově, ačkoliv k dokonalosti tomu přece jen něco chybí. Takto dostanete skvěle zrežírovaný, bezchybně obsazený a technicky precizně natočený horůrek, který sice mohl klidně přitlačit ještě více na pilu, a nebát se sám sebe. Film se zaměřuje spíše na lidskou stránku dětské duše a přátelství korunovanou výborným humorem (Finn Wolfhard je neskutečný borec), hororová stránka jako by byla trochu do počtu, vaří se už ze stokrát viděného, lekačky až na jednu výjimku nejsou nikterak objevné a člověku nažene husí kůži spíše naturalisticky zobrazená šikana a vztahy mezi dospělými a jejich potomky. Pennywise Billa Skarsgårda je sice herecky výtečný, ale prostoru moc nedostal a defacto jedinou skutečně působivou scénu si odbude hned v úvodu a zbytek filmu působí jen jako strašák, co občas vyskočí z plátna. Velká škoda že jeho proměny neudělali tvůrci spíše praktickými efekty a nechali všechno na CGI, které mnohdy působí spíše uměle a vtipně, než skutečně děsivě. Nicméně i tak velmi příjemná jednohubka, na kterou se velmi hezky kouká, dokáže překvapit nějakými těmi trochu krvavějšími záběry, ale zas až tolik toho strachu vám nenažene. P.S. - docela dost rád bych věděl, jak vypadala vize vyhozeného Caryho Fukunagy - troufám si říci, že byla možná více osobitější a odvážnější, jelikož jeho rukopis je ve scénáři patrný, ačkoliv se studio rozhodlo spíše pro provařenou jistotu, než pro experiment. Škoda.... i z toho důvodu se trochu obávám druhého dospěláckého dílu, kde už jim Fukunaga se scénářem pravděpodobně nepomůže a vše nechají na rutinérovi Daubermanovi... no uvidíme.

plakát

Annabelle 2: Zrození zla (2017) 

Po Zhasni a zemřeš natočil Sandberg další velmi nadprůměrný horor a ukazuje se, že Wan našel skutečně nový filmařský talent. Rozjezd je velmi pomalý, ale i tam budují herci (hlavně dětská část obsazení je skutečně až s podivem neuvěřitelně dobrá) příjemně mrazivou atmosféru, která houstne a houstne. Lekačky jsou docela fajn, skutečně jich překvapí jen několik, ale naštěstí nejsou to hlavní. Pár scén je však i docela vtipně působících (nevím, zdali to skutečně byl záměr) a díky několika dokonce až krvavě brutálním záběrům (na které nejsme u série V zajetí démonů zrovna zvyklí), člověk přehlédne a odpustí i nějaké ty nelogičnosti a tradiční hrdinské chování hlavních postav, které si bezelstně samy nabíhají pod oprátku. Velmi potěší závěrečné propojení, u kterého je jasné, že tento kousek se prostě nedá s bídnou jedničkou ani srovnat. Během jednoho roztomilého pomrknutí z jedné fotografie a potitulkové scény divák zjišťuje, že se tady zcela tiše a neokázale rodí pod Wanovými křídly nový hororový vesmír - tak doufejme, že i ty další spin-offy dostanou tak pevné vedení, jako teď.

plakát

Spectre (2015) 

Jako by už se Mendesovi vážně nechtělo, takže jen podle zcela průměrného scénáře poslepoval dílky skládačky k sobě. Nic víc, nic míň. Po Skyfall, kterou považuji za jednu z nejlepších bondovek vůbec, opravdu těžký propad dolů. Akční scény nemají šťávu ani drajv, ačkoliv možná stály víc peněz, než v předchozím filmu. Zapamatovatelné jsou tak možná dvě (úvodní sekvence a bitka s Bautistou ve vlaku), zbytek nestojí ani za psí štěk. Korunou všeho je pak zcela odfláknuté finále, které působí jako špatný vtip. Zatímco jsem ve Skyfall nadšeně hltal každý záběr, tady jsem se v polovině přistihl, že se mi klíží oči. Waltze je škoda, jelikož jeho postava je napsaná jako zcela tuctový záporák, který nemá nejmenší šanci vyniknout. Snaha propojit všechny padouchy z předchozích filmů působí spíše na efekt a příliš násilně, než abyste tomu vážně věřili a celému filmu spíše víc škodí, než pomáhá. Nuda a zklamání v opulentním balení.

plakát

Dunkerk (2017) 

Mrzí mě, že se nemohu k davu obdivovatelů tohoto filmu připojit, ač mám Nolana jako režiséra opravdu v posvátné úctě. Přiznávám, že sice žánr válečného filmu není zrovna mým nejvyhledávanějším, nicméně i tak čekám, že mě film o hrdinství vojáků v bezvýchodném obklíčení nepřítele emočně zdrtí nebo alespoň zaujme. Kýžený pocit se však nedostavil, lépe řečeno - nedostavil se žádný pocit. Nevadí mi, že je film vypravován komplikovanou, časově roztříštěnou formou, pokud směřuje k nějakému skvěle vygradovanému závěru, ale tady máte neustále pocit, že vám buď něco uniklo, nebo jste něco přehlédli a marně pátráte v plátně, čeho se sakra chytit. Nevadí mi ani dokonce, když film nesází jen na akci, pokud je to vynahrazeno jinou emotivně vyhrocenou scénou, ale prostě se nedočkáte. Prostě nevidím důvod, proč ten film vidět znovu, nevidím důvod k tolika nadšeným ohlasům. A navíc od Nolana mě to fakt bolí. Hvězdička k dobru za podmanivý vizuál, zvukovou stránku i skvělou koordinaci se Zimmerovou hudbou (pokud se ty ambienty daly vůbec hudbou nazvat). Za mě obrovské zklamání - navrch s obrovským očekáváním, které se nevyplatilo...

plakát

V zajetí démonů 2 (2016) 

Jedno z nejlepších pokračování již tak povedeného prvního dílu, které jsem měl možnost za poslední roky zhlédnout. A to nemívám ke druhým dílům zrovna dvakrát důvěru - ale tady se to podařilo. Zejména díky skvělé režii Jamese Wana, kterého by byla škoda, kdyby u hororů nezůstal. Překvapilo mě zejména budování vztahu dvou hlavních představitelů, které v závěru eskaluje, potěší i hezký detail propojení s jedničkou. Film je skutečně mrazivý zejména ve své první polovině. Ve chvíli, kdy se všichni strašáci objeví v celé své kráse (jeptiška je vážně creepy, nezapomenutelný je též Křivý muž děsivého Javiera Boteta, u kterého se už teď těším na spin off), film postupně vygraduje do skvělého vyvrcholení. Z některých lekaček se vám vážně na vteřinu zastaví dech, ačkoliv hororoví fajnšmekři budou možná na některé již předem připraveni. Velké překvapení a tleskám ve stoje. Snad zůstane stejný tým i u trojky... pevně doufám ....

plakát

Faunův labyrint (2006) 

Mistrovské dílo a film, se kterým jsem vyrostl. Jeden z těch filmů, kdy se na konci neubrání dojetí snad ani to nejtvrdší srdce. Del Torovi se nádherně povedlo vystihnout kontrast mezi optimistickým světem naděje dětské duše - jakýmsi dočasným úkrytem před depresivní realitou skutečného světa dospělých, zasazeného do prostředí kruté války. Rozhodně to není film pro děti, ale možná právě děti by jej měly vidět. Nádherné masky, prostředí snového světa se prolínají ruku v ruce s poměrně šokujícími scénami brutality - u kterých navíc kamera neuhne ani o píď, naopak je ještě vezme hezky detailem. I s nevelkým rozpočtem mohou vzniknout zázraky, jako je tento. Posledním triumfem jsou pak herecké výkony všech zúčastněných - zejména mladé Ivany Baquero, nestvůrného Douga Jonese a Sergiho Lópeze, který zde předvádí snad jednoho z nejlepších filmových zloduchů - snad ještě o třídu bestiálnějšího, než Ralph Fiennes v Schindlerově seznamu.

plakát

Valerian a město tisíce planet (2017) 

Hodnocení jsem záměrně trochu nadsadil, ale já mám prostě rád lidi s fantazií, nějakou tou extravagancí a schopností jít i trochu přes čáru, což Besson rozhodně umí. Já jsem se prostě v kině výborně bavil - příběh je sice trochu jednodušší než obvykle, ale rozhodně není nudný a pokud hledáte osvěžující oddechovku s pohlcujícím a originálním světem, u kterého chcete na chvíli vypnout mozek a jen se kochat, určitě nesáhnete vedle. Upřímně říkám, že mě tento hravě dětsky naivní kousek chytl více, než letošní Wonder Woman, či dokonce i nový Spidey. Jedná se o příjemnou jednohubku, která svižně odsýpá a vizuálně pohlcuje. Co mi opravdu hlava nebere, je všeobecný hejt na hlavní hereckou dvojici. DeHaan je sympaťák a Delevingne mu ještě více než zdatně sekunduje. Jejich vztah je stejně fajn asi jako mezi Gyllenhaalem a Arterton v Princi z persie. Mrzí mě jen to, jak ten film pravděpodobně ve výsledku finančně dopadne, jelikož je jedním z mála, u kterého bych se na pokračování dokonce i těšil. Bohužel však prokleté zisky asi nakonec rozhodnou o opaku. Po přečtení několika amerických kritik jsem se pouze utvrdil v dojmu, že Hollywood zkrátka nesnáší, když se mu někdo snaží lézt do zelí. Ale pevně doufám, že časem, až budeme přejedeni těch tisíců a tisíců komiksových superhrdinů (které teď Amerika do světa sype, jak Baťa cvičky), třeba si někdo na tento film vzpomene a posteskne si, že podobných experimentů a odvážných skopičin bude čím dál méně a méně, a že se dneska jede prakticky jen na jistotu...