FIBO

"Sedm v temnotě" je poměrně zdařilé dobrodružné drama. Představte si partu několika přeživších slepých lidí v zemi nikoho. Místo, kde nic a nikdo není, jen staré dlouho nepoužívané železniční koleje mezi zborcenými stromy, keři a svahy. Přičemž mechanické překážky nejsou zdaleka to jediné, s čímž se musí přeživší potýkat. Film staví na dobrém scénáři a ještě lepších hereckých výkonech.

Klasika klasik. Jako jeden z prvních filmů, které jsem viděl vůbec. Jako osmiletý děcko jsem si ho nahrál na video tehdy přes satelit na SAT1 :) Co dodat, jeden z filmů, jehož hlášky, herecké výkony, hudbu, atmosféru,... prostě se vryjí člověku do paměti a nezapomíná se na ně. Jako dítě jsem nemohl pochopit, proč ten film tak náhle končí a jaká neskonalá radost se ve mě vzbudila, když pokračovala dvojka (Beneath...). Mazec, mazec, mazec. Kdyby to šlo, dám deset hvězdiček !

Zprvu bych uvedl na pravou míru, že jsem člověk, který horory nijak zvlášť nemusí. Z velkého výčtu těch, které jsem viděl, jsem si jich oblíbil jen pár a jestli si některý zaslouží obdiv rovný ne-li větší jako Kubrickovo Osvícení, pak je to právě The Haunting. Znáte ten pocit, film, o kterém jste někde slyšeli nebo četli a jdete do něj bez jakéhokoli očekávání. Co také čekat od černobílého filmu z roku 1963, který snad u nás nikdy vysílán nebyl, nevyšel do distribuce a soudě podle hodnocení ho vidělo u nás jen málo lidí. Buď jak buď, můžu říct, že jsem se takhle nebál už několik dobrých let a znovu jsem prožil, co horor je. Velká, ale opravdu velká škoda, že tenhle film u nás není tak známý. Kdyby byl, troufám si tvrdit, že by dost zamíchal hodnocením ve svůj prospěch a ve srovnání s metalovými rádoby horory by mnohým otevřel oči v tom smyslu, že by viděli, co skutečně horor je ve srovnání s tím, co si na horor jen hraje. Tak starému filmu jsem snad ještě netleskal :) Velmi dobré. Zajímavé komentáře: Rob Roy, obitus

Po nějaké době jsem opět zabrousil do historie naší kinematografie a i přes to, že některé věci se mohou dnešnímu divákovi jevit s lehkou ironií jako úsměvné, tady jsem opravdu ocenil práci kamery a hereckých výkonů. Největším zážitkem je pro mě jednoznačně Jan Pivec v roli německého majora.

Přestože jsem měl o tomto filmu povědomí z knih a filmové literatury, dlouhou dobu jsem se mu vyhýbal. Už předem mě odrazovaly superlativy a nálepky typu "filmy, které musíte vidět před smrtí". K tomu lze přičíst velmi dlouhou stopáž, která si už sama říká o to, aby jste se na něj vykašlali anebo si kvůli němu vzali dovolenou. K filmu samotnému: přestože jsem od něj navzdory všem ohlasům a oceněním neměl prakticky žádná očekávání, už od začátku si mě svým způsobem získal hlavním protaginistou. Pokud člověk viděl stovky a stovky filmů, málokdy se stane, že ho nějaký film překvapí. Nemám na mysli synopsi, příběh nebo vývoj událostí. Mám na mysli pravou poctivou filmařinu, kde neexistovaly vizuální efekty a veškerá invence tvůrců byla odkázána pouze na základní prostředky, kde platilo jednoduché pravidlo - co před kamerou, to na filmovém pásu. Doslova a bez výjimky. Přiznám se, že po dobu sledování Lawrence jsem měl několikrát husí kůži a moje subjektivní filmová kritika dostala pořádně za vyučenou. Přistihl jsem se opakovaně s otevřenými ústy a nevěřícným výjevem při pohledu na výpravu, pro kterou nenalézám slov. Výprava a kamera, tohle byla dvě slova, která jsem si častokrát opakoval, aby o pár minut později dostala moje všeznalost znovu na zadek. Několikrát jsem si vracel záběry, na nichž se bez jediného speciálního efektu pohybují stovky herců a komparzistů a dělají svou práci před širokým otevřeným záběrem, kdy každý jediný filmový snímek by mohl sloužit jako předloha pro plakát. Zas a znovu, kamera a výprava, hudba Maurice Jarreho a zejména výkony Petera O'Toole, Omara Sharifa a Anthony Quinna. Nemám rád dlouhé filmy a o to spíš platí pravidlo, že jakmile jednou ztratím stoprocentní pozornost, těžko ji dostávám zpátky na původní úroveň. V tomto případě jsem si několikrát po dobu sledování sám pro sebe řekl větu: je tohle vůbec možné? Byl by v dnešní době ochoten někdo zaplatit a natočit film, kde by použil tisíc komparzistů v karavaně, která brázdí pouštní duny a končí v dáli v nedohlednu? Záběr, kde každý pohyb, každý závan prachu a písku je skutečný bez jediného speciálního efektu? Lawrence z Arábie, film, kterému jsem se tak dlouho záměrně vyhýbal ve mě pokořil další pomyslný strop, který u mě dosud představovala výprava a kamera. S trochou ironie se usmívám nad tím, proč hledat filmové zázraky v současné tvorbě, kterou produkují studia v honbě za penězi, když tu máme tolik starších filmů, které mají větší tendenci člověku vytřít zrak, než dnešní přeCGIovaná doba, kde se bez zeleného pozadí neobejde ani reklama na dětskou přesnídávku. Lawrence z Arábie ať se nazývá jakkoliv a ať o něm kdo chce, píše co chce, tak v mém žebříčku filmových kvalit zamíchal kartami tak, že aspekty jako kamera a výprava by mohly být referenčními vůči ostatním filmům. To celé nehledě na skutečnost, že se tu sešla sestava herců, jejichž jména jsou v kinematografii pojmem.

Jako příslušník mladší generace zůstávám neosloven. Hledal jsem v tom určitou škálu kvalit, ale bohužel krom vizuálních efektů na onu dobu jsem neshledal nic, co by mě nějakým způsobem upoutalo. Pan Kopecký a pan Werich hovoří sami za sebe, nicméně pokud se na ten film dívá skutečně dnešní mladší generace, ztěží v něm budou shledávat to, co dnešní starší generace. Připomíná mi to první film na filmovce v prváku ve filmovém klubu. Samozřejmě se najdou lidi, u kterých tehle snímek bude znamenat klenot z jejich pohledu na kinematografii, nicméně já se k nim nepřidám. Za pana Wericha, pana Kopeckého a uměleckou podobu dávám za sebe **

Bohužel, ať koukám, jak koukám, pro mě bylo sledování tohoto filmu spíše utrpením. Pořád jsem čekal na něco, co prostě nepřišlo. Jednak je mi extrémně nesympatické ono prostředí, myšlenka samaritánství, postava guvernantky, ty sukýnky a kloboučky... i tak, to všechno by se dalo přejít, ale já se u tohoto filmu nebál a nebyly zde ani mírné tendence, které by tohle měly vyvolat. Pořád jsem se držel při pozornosti a pořád čekal a čekal, že něco přijde, ale nic. Nedával bych to za vinu roku výroby, znám horory i z této doby, které mě zaujaly, ale bohužel, tohle jsem opravdu nepobral.

Psycho zjevně obsahuje špici tehdejšího filmového umění. Můj pocit z něho - divný. Tenhle film je prostě divný. Pamětníci a filmofilové asi těžko budou snášet jakékoli křivé slovo vůči tomuto filmu, ale tentokrát opravdu zůstávám jenom vrtět hlavou. Ano, věřím, že v šedesátých letech se toho diváci asi báli, že to byl jak scénaristický tak režisérský vrchol tehdejšího filmu. Ale sorry, hovořit o tom jako od NADfilmu, to bych spíše čekal od opilého kamaráda v baru po divém večeru. Film je jako hudba, každému se líbí něco jiného, ten či jiný žánr, každý si odnáší jiné pocity. Já osobně jsem nebyl překvapen prakticky ničím (a zároveň jsem žádná očekávání neměl). Jediné, co mi přišlo opravdu nadprůměrné byla hudba a to z větší části. Jinak ale,... příště si pustím radši původní "The Haunting", ten pro mě znamená vrchol a základní stavební kámen hororu.

Psal se rok 1959 a tehdy prakticky neznámý Jerry Goldsmith skládá hudbu k filmu Město strachu. Jedná se o jeden z jeho vůbec prvních filmů, pod kterými se podepsal jako skladatel. Ač známá Planeta opic (1968) vznikla o necelých deset let později, už tady můžeme poznat Goldsmithův rukopis - perkusní nástroje, piáno, dechové nástroje a jejich typická kombinace. Film sám o sobě je šedivý průměr, který neurazí, ale nezaujme. Pro fanoušky Jerryho Goldsmithe povinnost.

Začátkem mi to dost připomínalo Beyond the Poseidon Adventure (záběry pro úvodní titulky mi přišly až moc podobné). Do zhruba první třetiny filmu hodně napínavé, pak už jsem měl pocit, že už tak nějak vím, jak to celé dopadne. Možná by neuškodilo diváka déle napínat, některé záhady až tak nevysvětlovat. Ten pocit, že se cosi stalo s lodí a my nevíme co, mohl přetrvávat déle. Zbytek je už jen objasňování, které už tak nějak je více či méně patrné a chvílema se člověk může ke konci už nudit. Ta scéna se zásobníkem pro uhlí byla taková... myslím, že by se film obešel i bez ní, alespoň bez toho, co v ní vidíme. Závěrem, Charlton Heston je prostě borec - "Ahoy, anybody there?"