Neviňátka

Uhladené dostávanie sa divákovi hlboko, hlboko do mysle, pomocou duchaplného (dvojzmysel zámerný) strašenia vyvolávajúceho viac otázok osobnej interpretácie než len čistokrvného strachu, s úžasnou záverečnou gradáciou, scénami s postupne silnejším a silnejším tepom ako zaisteným dlhoročného významného postavenia medzi "duchárinami". (04.01.2013)

Možná zatím nejstarší horor, který jsem měl možnost vidět. Není to vůbec špatná záležitost. Kvalitní herci, na strašení si divák musí vždy počkat, mezi tím se spíše buduje zápletka. Horor od roku 1961 do dnešních dnů ušel obdivuhodný kus cesty. Musím říct, že všechny tyhle starší horory hodně působivě umí pracovat s dětským elementem. Ať už se jedná o Vymítače ďábla, Přichází Satan!, Rosemary má děťátko. Zkrátka poměrně reálně ukotvený příběh. Žádný magor co pobíhá kolem jezera nebo někde v Texasu.... 65% (26.12.2021)

Zatímco se svět oklepával z šokujícího Hitchcockova Psycha, ve Velké Británii vznikl působivý psychologický horor, který dokáže pracovat s atmosférou, i stíny a tmou stejně tak mistrovsky, jako zmíněné kultovní Hitchovo dílo. Neviňátka nejsou klasickou duchařinou, spíš se soustředí na postupné, pomalejší budování atmosféry. Snímek nikam nespěchá, kousek po kousku objevujeme spolu s hlavní hrdinkou v podání Deborah Kerr temná zákoutí gotického panství, stejně jako nám jsou postupně odhalována děsivá fakta o bývalých zaměstnancích. V tomto panství se neprohánějí zástupy duchů, ani na Vás nevybafnou laciné lekačky. Jsou tu "jen" malá "Neviňátka" ve velkém baráku se spoustou místností a dva duchové, kteří mají důležitou práci. Když jsem poprvé spatřila "Ženu v černém" na chodbě, říkala jsem si Proboha, to ne... A ta písnička... Tak se kdysi dokázalo děsit. A nebyly k tomu zapotřebí speciální efekty, znetvořené přízraky, litry krve, ukřičené hrdinky ani šílení vrahové. Tento snímek je precizní ukázkou filmového hororového řemesla. Je inteligentní a důmyslný. Myslím, že jsem ještě neviděla horor, jako je tento. (27.03.2016)

Pevne vybudovaný mrazivý snímok, ktorý je štylizačne rovnako silný v celoplošnej miere, ako trebárs charakterovo podobná Zlá väzba (1956) a takisto inšpirovala dozaista i Tých druhých (2001) v medziach moderného strachu a pestrých strašidelných detailov, na ktorých stavia. Slušne invenčné, vierohodné v ostrosti hrán, psychoanalyticky nepríjemné a neľahko stráviteľné. Čiernobiela navyše pôsobí ako vycibrená detailnosť pre formálnu rozvetvenosť a nie ako účelový nástroj. Výhodou filmu je, že nie je veľmi predvídateľný a nesie sa v podobnej nálade a nemá kvalitatívne výkyvy, ktoré by ho dáko zrážali k zemi. Bravó! (05.06.2016)

Starosvětská duchařská historka Henryho Jamese, jedna z nejlepších nekomediálních rolí Deborah Kerr a precizní scénář Trumana Capotea. Jack Clayton natočil film, který lze brát buď jako duchařský horor (pak je zřejmě nejlepší, jaký jsem viděl), anebo jako drama úzkosti ženy, které se věci vymykají kontrole (rovněž skvělé). Původně jsem dal čtyři hvězdičky, ale protože zážitek z filmu nevyprchal ani po deseti dnech od jeho vidění a příkladně tu melodii, kterou trylkuje David82, nemůžu dostat z hlavy, podíval jsem se na Neviňátka znovu jinýma očima, něco o nich zjistil a potvrdil si domněnku, že je v nich víc, než se na první pohled zdá. Více zde. 90% (12.10.2010)