Pedro72

Jalové, škrobené a každým druhým coulem vyčpělé.

Asi do poloviny filmu jsem čekal, kdy se konečně na obrazovce objeví Zátopek coby živá bytost, osoba z masa a krve, prostě člověk. Pak jsem pochopil, že až do konce tam bude jen běhající Václav Neužil.

Jak se dalo očekávat, je to prostě úžasná podívaná. Nové prostředí vody umožnilo Cameronovi znovu posunout limity možného. Bohužel scénář kulhá, polovinu zápletky člověk odvodí z názvu a ta druhá polovina nepřekvapí.

Sportovní příběh je tu záminkou a příležitostí dělat film jinak, než bylo v soudobém Hollywoodu zvykem. Někdo prostě musel tyhle slepé uličky prošlapávat, resp. projíždět.

Jsem za tyhle antireklamy na Krkonoše vlastně velmi vděčný. Díky nim s úlevným pocitem platím každou zimu účty za alpské chalupy. A ani na chvilku mě nenapadne, jestli by nestálo za to navštívit nějaký ten "český Aspen".

Když vznikal film Ikarie XB 1, filmový žánr sci-fi byl ještě v plenkách. Dávkování vědy do fikce a fikce do vědy, vizualizace technologie, projekce současných společenských a psychologických otázek do budoucnosti, nic z toho nemělo svůj etalon, standard, pravidla. Můžeme být hrdí na to, že to byl Jindřich Polák, který převedením knížky Stanisława Lema do filmu pomohl ustanovit základy žánru. Jeho vliv na další globální vývoj filmu asi ani neumíme docenit.

Když bolševický tlustoprd radí v Nejisté sezóně Smoljakovi a Svěrákovi pustit se do pozitivní konstruktivní satiry, mohl mít klidně na mysli tento film. Tolik promrhaného talentu ve službách budovatelské agitky! Defilují zde desítky herců, mnohdy talentovaných, kteří se snaží z debilního scénáře vytlouct maximum. Např. když vydržíte až skoro do konce, uvidíte několik vteřin milého souznění dvou účetních v podání Buriana a Brodského.  Ale jak film hodnotit? Scénář je odpad. Režie je jednohvězdičková rutina, duši do toho Frič nedal. Jen některé scénky duši mají díky hercům.

Rusové chtěli natočit něco s ruskou duší, francouzským šarmem, italským vtipem, německou logikou a americkou akcí. Místo toho je to novorusky bezduché, s německým šarmem, italskou logikou, francouzskými kulisami a americkými značkami v PP.

Způsob, jakým Schmidt opakovaně manipuluje s historií, je prostě k neuvěření. Znovu a znovu se nás snaží (snad víc z hlouposti než záměrně) civilizačně posunovat na východ, někam mezi asijské despocie, resp. Moskvu, kde jsou mýty a falza součástí státní ideologie.  Totéž se dá říct o míře nevkusu, s jakou stříhá různé obrázky na jednu hromadu.

Film je spíš slepenec klišé a kontrastů, Moskva v. severské ózero, užvaněný mladíček v. nemluvný djéduška, fotřík oligarcha v. čestnyj policajt. Probleskuje tu sentiment na starými časy, které byly krásnější a strašnější. A taky dost nechutné předsudky. Ženy jsou děvky s výjimkou Máši, která zavčas umřela, aby odevzdala srdce. Trestanec musí mít tu správnou geneticky determinovanou fyziognomii. Postavy mají ploché charaktery a cosi jako katarze je jen změna výrazu obličeje. Vlastně jediná postava, která mě skutečně zaujala, byla ta karikatura policajta šikmáče ("šikmáč" je citace, jen pro ilustraci, jak se ve filmu značkují lidské bytosti). Za mě celkově fuj. Přesto dávám za psychologii o hvězdičku víc, než průměrnému halivůdu, i když vím, že hlavní emoce je tu chandra. A to vlastně není emoce, ale diagnóza.