Zaostřit, prosím!

Film, který má řadu opravdu povedených scén (Josef Kemr s Lubomírem Lipským, Jan Pivec s Jiří Sovákem, Vlasta Burian s Vlastimilem Brodským) a režijních nápadů, ale také poněkud otravného průvodce v podobě Ladislava Peška a hlavně jeden velký paradox - druhá povídka totiž pojednává o opatrném literárním kritikovi, který není schopný zaujmout jasné stanovisko a bojí se, aby přílišnou chválou nebo kritikou nenarazil. No a přesně ten samý pocit mám i ze scénáře Zaostřit, prosím! (07.05.2016)

Další z dobrých, nikoliv vynikajících filmů Martina Friče. Skloubit tři příběhy jako natáčení filmů, byl sice dobrý nápad, i když se člověk občas začal ztrácet v tom, co je film a skutečnost. O hereckém obsazení není třeba mluvit. Hvězda vedle hvězdy, takže se na tom nedalo nic zkazit. Obsadit ale do filmu Buriana do role účetního asi nebylo šťastné řešení. Těžko říct, proč to Frič udělal. Buď chtěl Burianovi poskytnout příležitost, kterých pomalu ubývalo, nebo chtěl divákům ukázat jejich starého milovaného komika. Každopádně Burian se předvedl jako starý nemocný člověk a herecky jako vyhaslá sopka. Smutný pohled na krále komiků bez jeho dřívější jiskry. Tato role byla jeho poslední. (04.03.2006)

Režisér Martin Frič natočil 20 let před tímto filmem film Hej Rup. Hrdinové V+W jako reprezentanti dělnictva snili o důstojných pracovních podmínkách, o práci pro každého. O dvacet let později všichni už práci měli, ale ouha, něco se nepovedlo. Dělnictvo sice dosáhlo svého, ale radost ze získané práce asi nějak nepřišla. A když dělníci viděli, že prachy budou i bez práce, tak přestali makat. A přestali makat i šéfové a pořád se o práci jenom kecalo a skutek utek. A největší hlína to byla asi pro reprezentanty bývalé buržoazie, ti totiž viděli, že to komunistům nevyšlo, a že se jim to sype pod rukama už osm let po Únoru. Frič i ostatní lidi od filmu si to v této rádoby satirické komedii (ve skutečnosti nekompromisně pranýřující socialismus) opravdu ze srdce užívají a vychutnávají. Je to taková Fričova osobní pomsta tomu socialistickému Absurdistánu, který jemu a mnohým jiným znemožnil svobodně tvořit. Film je krásným příkladem toho, jaké peklo bylo býti kritikem ve své době (ale i kýmkoli jiným, prostě tehdy "být"). 70% (04.12.2011)

Politická atmosféra koncem padesátých let minulého století dodalo filmovém tvůrcům odvahu se pomaloučku vrátit k filmové satiře ohledně společenských a hlavně pracovních poměrů. A tak vznikl tento povídkový film, který se snaží prezentovat projevem sebekritičnosti. Že se to vůbec nepovedlo, muselo být jasné už tehdy. Takže co se týče samotných povídek, jedná se jen o obyčejné úsměvné příběhy s výdobytky dodnes známé, což je snaha dosáhnout své kariéry, pokrytectví a hlavně pracovní ulejvání. To, co je prezentací, s jinak výborným, Ladislavem Peškem, ve snaze povídky spojit, se spíše honosí až neskutečnou trapností. Režisér Martin Frič, který má ve své filmografii plejádu dodnes výborných snímků, se tedy sice, jako vždy, snažil s námětem poprat, ale houby víme, jaký byl nad tím vším stranický dohled. A tak to dopadlo, jak to dopadlo. Nevalně. Nejvíce ale asi potěší účast již nemocného Vlasty Buriana, pro kterého se tímto jednalo o poslední filmovou roli. Pro něj typické energie se vlivem zdravotního stavu sice již nedočkáme, ale svým typickým projevem přesto nezklame. I když už to na druhou stranu také není úplně ono. Na snímku se tedy stále podepsala doba, ale snaha se zase cení. Proto se zřejmě snímek nestal pozapomenutým. (02.08.2022)

Tomuto filmu uděluji hned 6 hvězdiček ****** alespoň zde v komentářích. Byl celý jakoby jiný. Něco, co tady ještě nebylo. Film se prolíná s realitou a realita využívá filmu. Už v podstatě scházející úvodní titulky dávaly tušit, že snímek je dokonale promyšlen a bude stát za to. Vlastní 3 příběhy zcela jasně satiricky vykreslily situace, které se děly, dějí a budou dít v takové dokonalosti, že to musí pochopit i člověk značně zaostalý, který si dosud naivně myslel, že vše šlape jak má... (03.11.2011)