Sjezdař

Kitzbühel, Wengen. Vždy mě zajímalo jak se asi cítí sjezdař, když poprvé v kariéře stojí na startu těchto legend a musí v sobě najít sílu se odrazit a spustit se dolů ze svahu, na kterém ho spíše než cíl čeká zmrzačení. A Ritchie tyto pocity předkládá na zlatém podnose. Vsadil vše na "niterní" atmosféru (pokud patříte k těm, na které silně zapůsobila scéna s pohledem do očí šelmy v Collateral, tak víte co tím myslím). Což u sportovního filmu může vypadat podivně, ale funguje to. A to tak, že hodně. Na druhou stranu je to díky tomu silně nedivácké, čemuž napomáhá i fakt, že zde zcela absentují žánrová klišé a Redford hraje (výborně, nutno podotknout) možná vůbec nejnesympatičtější postavu své kariéry. (21.02.2010)

Dle mého názoru jen lehce nadprůměrný film ze sportovního prostředí jak jinak, než inspirovaný skutečnou událostí. Chybělo především více dramatických momentů, ten nejvýraznější v závěru byl nahlodán nevěrohodností situace a vyzněl trochu amatérsky. Sjezd z pohledu lyžaře byl rozhodně nevšední zážitek a jedna z nejlepších scén filmu. Vynikající herecké představení egoistického Roberta Redforda, ale ještě více se mi líbil Gene Hackman v roli trenéra, který musí zvládnout americký lyžařský tým plný individualit, z nich každý chce uspět. Věta „Nikdo nepojede, dokud já neřeknu“ jeho postavu vystihovala dokonale. Musím též souhlasit se zde již jinými zmíněnou myšlenkou, že tehdy (nejen) lyžování připomínalo sport více než dnes a bylo to ještě takové zdravé a romantické soupeření. (02.12.2012)

Tenhle film byl zajímavý hlavně tím, jak zajímavě a dynamicky byly nasnímány scény ze závodů (hlavně s přihlédnutím k době vzniku filmu). Robert Redford hrál jenom typického amerického náfuku z amerického zapadákova a jednotliví herci mu jen tak sekundovali. Divím se, že takový G. Hackman šel do filmu, kde skoro jenom mluvil do vysílačky. (25.03.2013)

Klasická, poctivá redfordovina, s kvalitním, realistickým zpracováním světa sjezdového lyžování ( nechybí Wengen ani Hahnenkamm), v dobách kdy byly lyže z dubu a vyhrávalo se především pro slávu a přízeň sličných, vypočítavých slečinek, které jezdí v žlutém sportáčku:) Povedených filmů ze světa sportu je jako šafránu a proto musím dát za 5. Zdejší neznalost sjezdaře pravděpodobně vysvětluje fakt, že v dobách vzniku tohoto snímku, neshledali naši cenzoři TV zábavy příliš výchovným pouštět do vysílání namachrované američany, kteří vyhrávají olympiádu levou zadní a přitom mají styl, který by jim mohl závidět i samotný Kája Gott:) (08.05.2008)

Přehlídka přebujelého ega... Od filmu jsem si slibovala víc, než se skoro po celou dobu budu dívat na arogantní nafoukanou tvář. Moc se tam toho nenamluví, to by u filmu ze sportovního filmu nevadilo, ale vyznívá to nějak uměle, nepříliš uvěřitelně, během sledování se mi nepodařilo vytvořit vztah k postavě v hlavní roli - možná proto, že by to ani v reálu s takovým egoistou nešlo. Takže nejvíc mě bavilo vidět svět a sjezdování před padesáti lety - hůlky s koženými řemínky, dlouhé štíhlé těžko ovladatelné lyže, neupravené tratě, staré vláčky, staré telefony a tak, co se dneska už nikde nevidí. Možná někde na půdě. (18.01.2022)