JardaBauer

Nadprůměrná evropská kriminálka. O napětí v krimi lince se ale bohužel nedá moc hovořit. Hlavní postava se sice tváří, že se ve vyšetřování dostane několikrát do slepé uličky, spíše je ale pravdou opak a až podezřele plynule se propacuje k závěrečnému odhalení. Zajímavější se může zdát civilnější linie vyprávění o otci ve vegetativním stavu a zamilované sestřičce.

Emicionálně velice náročný film. I kdyby divák nechtěl, je od začátku intenzivně tlačený, aby do postavy vynikající Diane Kruger - i přes to (nebo možná právě proto), že má své nedostatky - investoval své emoce. Což je to, co bude spousta lidí filmu vyčítat. S tím já problém nemám. Film bude také nyní možná pomerně kontroverzní tím, kdo je tím zlem, proti kterému se bojuje. S tím ale také nemám problém. Spíš naopak.

Po Batman vs Superman by člověk od DC čekal poněkud něco jiného - nelze si odpustit srovnání s Marvelem, který i z Kapitána Ameriky dokázal udělat uvěřitelnějšího hrdinu a zasadit ho do trochu temnějšího a zajímavějšího světa. Z Wonder Woman takhle naopak vznikl naivní, hloupý a od Daredevila (2003) s Benem Affleckem asi nejhorší komiksový origin.

Když máte fungující značku, není třeba mít kvalitní produkt, natož dobrý film. Stačí do něj nacpat přes príliš postav, se kterými se dobře prodávají trička, pár chytlavých hlášek pro trailery, nefungující prvoplánový scénář a nakonec nepřehledné digitální orgie, aby nikdo nemohl říct, že to za lístek do kina nestálo. A popravdě, nestálo.

Bez zbytečného spoileru lze pouze říct, že scénář stojí na více náhodách a vzbuzuje více otázek, než by bylo zdrávo. V opačném případě by bylo možné jít s hodnocením výše. Pokud člověk nebude o scénaři příliš hloubat, jedná se o skvělý thriller, který napětí a Christophera Plummera ždíme na maximum!

Realistický a nekompromisní pohled na současnou podobu americké armády a invazi do Iráku. Seriál v podstatě neříká, co je dobře a špatně, nezaujímá žádný postoj a nechává na divákovi samotném, aby si udělal svůj vlastní obrázek. I tak z něj armáda nevychází příliš vítězně, což se ukazuje postojem samotných vojáků na konci poslední epizody. Herci jsou precizní a například postava Alexander Skarsgårda a to, jak tuto postavu ztvárnil, je téměř nezapomenutelné.

Příjemně natočený pohled do hlavy chlapce, který navenek křičí, jak je mu jedno, že zemře na rakovinu a jak ho všichni ostatní obtěžují tím, že se o něj chtějí starat a přitom je to víceméně naopak. Svoje pocity vyjadřuje a také s nimi bojuje prostřednictvím svého obrovského kreslířského talentu. Příběh je celkem věrohodný, i poměrně rychle vypěstovanému přátelství mezi poněkud neortodoxním psychiatrem Andy Serkisem a hlavním hrdinou Donaldem se dá uvěřit. Death of a Superhero se také poměrně obratně vyhýbá slzotvorným scénám a ze zástupu obdobných filmů vystupuje i propojením komixového světa z Donaldova pera se světem reálným, ačkoliv k němu mohlo dojít podle mého názoru měrou vrchovatější. Člověk si k Smrti superhrdiny musí najít na cestu a mít na ni náladu. Večer vám sice nezpříjemní, ale není špatné to s ní zkusit. Pozn. na závěr: Aisling Loftus prorokuji do budoucna, že se z ní staně něco mezi Kristen Steward a Zooey Deschanel, asi se s ní budu muset jet do Nottinghamu seznámit dřív, než se z ním stane Hollywoodská stár:).

Velmi povedený mix Mizerů a Smrtonosné zbraně říznutý notnou dávkou ujetosti a cílený na mladší publikum. Né že bych nakoukal přehršle dílů původní Skákající ulice, ale podle mě se tohle dílo nedá příliš doporučit fanouškům původního seriálu. Teda až na cameo několika jeho postav.

Samozřejmě, že to trochu vykrádá The Hangover a že to není zrovna úplně originální (a co dnes je?), ale za mě to překonalo obě Pařby o míly. Ačkoliv se většin filmu odehrává na značně menším prostoru než libovolný Hangover, tak je kadence vtipů mnohem větší, ujetější a dost často jdou mnohem dál za pomyslnou hranici než "civilnější" Hangover. Asi je to také ale dáno tím, že je mi bližší britský humor a mentalita než ten z Jů Es and Ej.

Původní záměr je samozřejmě chválihodný a některé pasáže (výpovědi Jiřího, bratra Hany) člověka i občas zasáhnou. Ale celé naivní ztvárnění a japonské a české děti, které před kamerou říkají naučené fráze, které by mnohdy nedal dohromady ani obyčejný dospělý, tento "dokument" dost potápí.