Aiax

Někdo tady zmínil "tomjerryovskou" komiku. Myslím, že to je naprosto přesný výraz pro prakticky všechny pixarovské filmy - hrají totiž stejnou úlohu, jako kdysi kreslené grotesky, konkrétně DOBRÉ kreslené grotesky, např. od Disneye nebo warnerovské Looney Toones. Jsou rychlé, barevné, atraktivní, ale přitom i opravdu vtipné a chytré, takže si při nich člověk báječně odpočine a ani mu nevadí, že vlastně strávil hodinu a půl koukáním na úplnou volovinku. Tenhle komentář bych klidně mohl zkopírovat i k ostatním pixarovským dílkům jako Příšerky, Život brouka, Hledá se Nemo apod. Všechno je to prakticky totéž, jen vždy v jiném kabátku. Lidé chytré a vtipné grotesky milují už od dob Laurela a Hardyho a pokud se nic nezmění, budou je určitě milovat dalších sto let (a jeich tvůrce s nimi).

Terrence Malick si asi řekl "Natočím stejně efektní válečný velkofilm jako Spielberg, ovšem po dějové stránce méně nablblý. Co méně nablbý - já natočím rovnou UMĚLECKÝ válečný velkofilm a basta!" Jak řekl, tak udělal, ovšem výsledek je rozpačitý. V bojových scénách se Tenká červená linie Ryanovi skutečně vyrovná, ale mimo to až příliš urputně tluče divákovi do hlavy, jak umělecká, hluboká a filozofická jinak je. Připomíná to poněkud násilný mix Čety, Návratu do modré laguny a japonského divadla Nó. Malick si možná neuvědomil, že pokud chce světu sdělit, jak je válka hloupá, krutá a zbytečná, nemůže zkrátka říct "válka je hloupá, krutá a zbytečná". Nebo alespoň já osobně dávám přednost poněkud rafinovanější výpovědi. Ale celkový dojem z toho všeho je spíš pozitivní. Film funguje tak trochu jako předříkávání mantry - zdlouhavým, nekonečně roztahaným neurčitým meditováním v člověku vytvoří zvláštní náladu a díky tomu lze přežít až do konce. Škoda, že pro fandy efektní akce neudělal Malick i Director's Cut, ovšem obráceně - nesestříhal film na hoďku a půl divoké jízdy. Možná že pak by si toho Oskara i vysloužil.

Slabší než Nepřítel státu, ale pořád ještě nadprůměrný thriller. Poněkud menší zážitek budou mít z tohohle filmu ti, které nijak zvlášť nezajímá styl, technika a hlavně smysl fungování tajných služeb. Naopak ti, kteří se nad podobnými věcmi občas rádi zamyslí, si Spy Game (mimochodem, tenhle film nemá český distribuční název?) užijí víc (možná i víc, než by si tenhle film zasluhoval).

Myšlenkově i řemeslně luxusní thriller, zajímavá kombinace Akt X, P. K. Dicka a Tonyho Scotta. Demme udržuje perfektní napětí, vysvětluje jen tolik, aby se divák kompletně neztratil, a hlavně překládá hluboké zamyšlení nad tím, čemu se zjednodušeně říká globalizace - co se stane, až série nejrůznějších fůzí a joint venture skončí několika málo gigantickými celosvětovými společnostmi? Kdo bude vládnout komu? Co všechno jsou mocní tohoto světa ochotni udělat pro dosažení a udržení ještě větší moci? Mají vůbec nějakou morální mez? Cco budou za pár nebo pár desítek let znamenat slova jako demokracie, svoboda, právo?

Na první shled totální nářezová prdel, při které člověk uchcává smíchy, na druhý už trochu prosvítá fakt, že to holt není nic víc, než právě lehká, hravá a nezávazná prdel. O třídu níž než Clerks a Mallrats, ale pořád super komedie.

Vynikající thriller, který narozdíl od následujících dvou Scottových filmů (stejný žánr, stejný styl) má stejnou dávku inteligence, vtipu a dokonce i hloubky jako vizuálních vychytávek a řemeslného profesionalismu.

Druhý film Kevina Smithe je taky jeho dosavadním vrcholem (duben 2005). Po fenomenálních Clerks se zdálo, že Smith už se zkrátka nemůže překonat, ale stalo se - Mallrats jsou ještě lepší, hlášek je víc, kulervoucích situací jakbysmet a hlavně mají víc prostoru Jay a Silent Bob (neboli Big Badass Jay a Tubby Bitch Bob). A výkon Jasona Lee mi zůstane v paměti ještě hodně, hodně dlouho.

Smith zpracoval tak těžkotonážní a profláklé téma, jakým je příběh andělů a ďáblů na Zemi, s lehkostí, vtipností a inteligencí sobě vlastní, i když bez následků se to taky neobešlo. Je to určitě svěží, zábavné a parádně anarchistické dílko, ale přece jen pořád béčko, které pokukuje po áčkové kategorii. Mallrats a Clerks ve Smithově arzenálu stále rulez.

Opět dilema hodnocení, způsobené nedostatečností zdejšího hvězdičkového systému. Nedokážu si představit, že bych nejnovější Eastwoodův výtvor přiřadil k ostatním filmům, kterým jsem dal čtyři hvězdy, ale s většinou mých pětihvězdičkových se taky srovnávat nemůže. Ale nakonec dávám přece jen pětku, především za výborný scénář, který je na současné hollywoodské velkoprodukční scéně opravdu výjimečně kvalitním dílkem (je opravdu uměním zpracovat tak přímočaré, průhledné a vcelku předvídatelné téma tak, aby zatlačilo do sedadel i náročnější diváky). Herci jsou také výborní, hlavně Swank překvapila, Eastwood má sice odjakživa jen jednu pózu, ale zato ji vybrousil k dokonalosti, takže se na to dívá moc pěkně.

Při sledování Doby ledové jsem měl dojem, že počítačem je tady generováno úplně vše - nejen grafika, ale i režie a scénář. Možná, že jen nějaký tlustý šéf hollywoodského studia zadal výchozí podmínky, které dneska prodávají ze všeho nejvíc - přiměřeně prostoduché, hodně infantilní a hodně roztomilé, stiskl ENTER a už to jelo. Jen ta veverka tam působí, jako nějaký podvratný element, který tam tajně propašovali nadaní scénáristé, kteří se náhle ocitli bez práce, tak obrovský rozdíl je mezi zběsilou a kulervoucí komikou prehistorického hlodavce a příšerně umělohmotnou, disneyovsky "rodinnou" selankou zbytku filmu.