Svatopluk.Vi

Všichni o seriálu mluvili, v mé bublině se na to všichni odkazovali a já byl za blbce, že o tom nevím nic. Pro mne je to první setkání s Netflix produkcí, neměl jsem potřebu to sledovat.  Příběh je to, co je za tímhle dílem. Jeho dějové linky jsou zajímavé. Nehledal jsem atrakci v tom, jak je v díle využito a prezentováno násilí. Předpokládám, že to je to, co je hlavním tématem divokých konverzací některých diváků. Pusťte si však filmy jako Sedm, Jack staví dům nebo seriál Sběratelé kostí. Neuvidíte v zásadě nic moc jiného. Mne zaujalo to sledování psychologie davu a postav - nastav specifické podmínky o kterých víš, že způsobují "vytříbení" charakterů a je o zábavu postaráno. Vždy najdete ty, kteří se budou snažit si vzájemně pomoct nebo se vzájemně podrazit. Nelze použít něco jako sociální drama, ale určitě tu není takové vykostění příběhu jako jsem zaznamenal u adaptace Kingova románu Running man s Arnoldem v hlavní roli. Kniha a film jsou dva rozdílné příběhy. Jediné, co mne moc nepotěšilo, je poměrně odfláknutý závěr a také některé dějové linky. Tak jak v průběhu celé série bylo vše promyšleno, tak v závěru bylo strašlivě plytké. Spousta věcí se děla tak samovolně a pochopitelně (občas). Hlavní otázka pro mne byla - Proč se to všechno v příběhu dělo? Na tu jsem nedostal jednoznačnou a snadno uchopitelnou odpověď.

Mým hlavním problémem je, že je mi přesně tolik, co hrdinům ve filmu. V podstatě jim vlastně rozumím. Film mne příběhem zaujal, je zajímavě postavený. I když bych asi některé situace mohl trochu rozporovat (např. vyčítat manželce, že si plní sen o velké rodině, neb na to musí být dva), odnáším si z něj několik silných momentů. Zaprvé je to báječný hudební doprovod - po dlouhé době mne hudba hodně zaujala. Zadruhé je tam několik věcí, o kterých taky asi budu přemýšlet, třeba že dělám rozhodnutí, protože jsou rozumná, nikoliv proto, že je chci dělat. A zatřetí, jak moc nemáme rádi svůj život a jak závidíme život někomu jinému, který ten svůj taky nenávidí. Minimálně mne to nutí si sednout a přemýšlet, jak moc jsem "do toho spadnul" nebo jak moc jsem spokojený. Teď jsou doma ještě děti, ale až nebudou, co pak?

Zajímavý film. Pokud to vezmu z pohledu příběhu - z mlhy jste vrženi doprostřed globální události, o které se moc více podrobností nedozvíte a nezbývá vám, než ji přijmout jako fakt. Ve filmu se prakticky odehrávají dvě příběhové linie (pozemská a mimozemská). Tempo je velmi pozvolné. Proto tak vynikne velmi dobře zvolená hudba, v podstatě hodně klasická, hraná na tklivé nástroje, jako je např. violoncello. Ke chvíli, kdy se oba příběhy propojí, tak nějak směřuje celý film. Nicméně konec je opět vržen do mlhy. Já jsem například úplně nepochopil, zda je jedna postava reálná nebo jen vyfabulovaná v mysli. A vzhledem k tomu, jak vše na konci dopadne, asi vím, kam se přiklonit. Primárně bych také neřekl, že je to Sci-Fi film, jen se odehrává v budoucnosti a pracuje s technickou vyspělostí té doby. Jinak se jedná o čistě psychologický film. Kompozice scén je úchvatná, ale skalního fanouška žánru svou akčností unudí k smrti.  Ti ostatní, kteří půjdou po příběhu asi něco najdou, i když žádné převratné myšlenky se zde nekonají.

Jsem ajťák a zároveň rodič - máme dvě dívky ve věku 10 a 13 let. Největším tahákem pro mne bylo to, jak moc složité/lehké je pro někoho cizího navázat kontakt a jako moc se "odkope". O tom, že se to děje jsem nepochyboval. Ale zásadní je, kdo tyhle kontakty vyhledává a jak moc se s tím dá pracovat. Film nastartoval diskuzi o tomto tématu, což je jedině dobře. Vycházím z jedné věci - že je poptávka (a třeba velká) je jasné. Že je nabídka (i když primárně to tak není zamýšleno) je také jasné. Bojovat primárně a preventivně s těmi, kteří poptávají, je těžké/nemožné/neúčinné. Snazší je působit na "nabízející" aby to nedělaly. Trpělivým vysvětlováním a působením a hledáním alternativ. A když už podlehnou, co se s tím dá dělat následně. Aby našly tu odvahu a svěřily se. Souhlasím s tím, že jako obezličku poptávající používají fakt, že když je to na internetu, o nic nejde. Ale ono k**** jde o hodně! Minimálně v tom, jaký názor si na muže dívky udělají a minimálně v tom, jak budou vnímat to, co se kolem nich děje a kam si nastaví "standardy". Zarážející také je, jak absurdní lž/faktai dokážou poptávající vymyslet, aby zdůvodnili to, či ono. Ale je to nefér boj - v podstatě nemohou prohrát a dosáhnou svého. A opět se dostáváme k tomu, že musíte svým "zlatíčkům" trpělivě vysvětlovat, co za tím je a jak je to ve skutečnosti myšleno. Ale když se k tomu přidá nefunkční rodina, kde není nikdo, kdo by vysvětloval ať už z jakéhokoliv důvodu, je to velký průšvih. Při pročítání zdejších komentářů jsem nechtěl věřit tomu, že film je zábavný a humorný. Přece jen cynik se u toho může bavit. Jenže ono je to fakt zábavné! Je mi jasné, že abyste se udrželi nad vodou, musíte si dělat legraci i z tak závažných věcí. A že tam těch legračních a veselých momentů je prostě hodně - třeba Karel letící z okna... Jak už jsem psal - film otevírá téma, ale nenabízí žádné rychlé a jednoduché řešení. Moc se mi líbil nápad, který zazněl po projekci předpremiéry v diskuzi - zkuste to zařídit tak, že si to večer pustí rodiče a druhý den děti ve škole. A pak diskutujme. A tohle se filmu daří skvěle. Jsem rád, že dokument vznikl a kdyby měl u někoho minimalizovat či snad úplně vyloučit dopad poptávajících, má to cenu. Rozhodně se nebojte dětem pustit dlouhou verzi (připravuje se i kratší šedesáti minutová tzv. "edukativní" verze s komentáři a vypuštěnými scénami), snesou ji. Bude z toho sice hodně dotazů, ale o to větší dopad to na ně bude mít. Jen touto otevřeností a "příkladem ze života" si to děti minimálně zapamatují.

Je to druhý díl dokumentu o tom, jak polská katolická církev "chrání" své kněze, kteří se dopouštějí zneužívání dětí. V dokumentu se setkáváme se třemi dnes už muží, kteří si nesou trauma z dětství, kdy byla jejich důvěra v kněze zneužita. Nejhorší na celé věci je to, že nikdo již nepopírá, že se dané skutky staly, ale je zarážející, že s tím nikdo nic nedělá respektive všichni o tom mluví, ale reálné nikdo nic nedělá a zlehčuje (dokonce padají i argumenty o tom, že je to práce satana, který za to může). Ve filmu zazní mnoho faktů (např. že příslušné orgány o věci vědí a to jak trestní tak církevní) a i přesto se nic zvláštního zatím neděje. Dokonce i slibovaná parlamentní komise, která měla vzniknout již před rokem po uvedení prvního dílu, ještě nevznikla a nevypadá to, že by měla rychle vzniknout. Dokument je plný emocí, ale nejsou zde využívány, spíše jen dokreslují celou absurdní situaci obětí, se kterými nikdo nemluví a nechce mluvit v představě, že pokud nikdo muvit nebude, problém zmizí. Na druhou stranu je zajímavé vidět, že oběti neztratily víru a svou důvěru v církev, vidí za tím jen selhání jednotlivců. Velmi silná je také výpověď jedné z obětí, která popisuje, proč nikomu nic neřekla - jeden z důvodů byla obava o to, aby otec, toho času varhaník v kostele, nepřišel o práci, na které byla rodina existenčně závislá, protože měli dítě, které bylo smrtelně nemocné a péče o něj něco stála.

Hned na úvod - nejedná se o akční Sci-Fi, primárně je to Drama odehrávající se v rovině vztahu otec - syn, kdy se otec rozhodl věnovat se svému snu a postavil rodinu před hotovou věc. A navíc se tím ještě drze chlubí. To na co otec narazil je to, že jiní členové mise to takto nemají a střet se odehrává v rovině posádka vs její šéf, který dokáže jít za svým snem přes mrtvoly. Pokud jste synem slavného otce, kterého všichni adorují, neočekává se od vás, že budete chtít tento model rozbít. Ale shodou okolností zjistíte, že všechno je poněkud jinak a legenda může být vyvrácena. Velmi dobře ve filmu funguje psychologická rovina - vím víc než jiní a jdu do toho. Jdu do toho protože vím víc na druhou stranu jdu proti svému otci. Ale v podstatě jsem úplně stejný jako otec - k uskutečnění své mise musím poněkud přitvrdit ať to stojí, co to stojí. Čekal jsem ve filmu silné emoce, které tam jsou, ale co je důležité, není tam patos. A proto tahle rovina funguje dost dobře.Baví mne model "psychologický profil", protože vlastně říká, co se děje uvnitř.Za mne jednoznačně je to psychologické drama odehrávající se v budoucnosti na pozadí vesmírných výprav z "donucení". ***Lehký Spoiler*** : Je tam pár vedlejších linií děje - třeba opice nebo piráti. Když se opice vyřešily, ozvalo se vedle mne na sedadle v kině : "Tak!" Osobně jsem Piráty nějak nepochopil, ale asi to měla být ta akční část děje. Hybatel děje to nebyl. Trochu v tom postrádám smysl. I tak to ale nemění můj názor na celý film - znám dva filmy, ve kterých mám Breda Pitta rád. Prvním je Sedm a tím druhým Ad Astra. Hudební a vizuální složka je také velmi dobrá. Za mne je to výjimečný film a náhodný divák jdoucí po žánru asi bude zklamán.

Diváky, kteří se rozhodnou na film jít, lze dle mne rozdělit na 3 skupiny. Nejtěžší to budou mít ti, kteří šli na film bez toho, aniž by si něco zjistili. Těm přijde film naprosto zvrácený a drsný. Navíc se tam moc nemluví, není tam hudba a je to černobílé. Druhou skupinou jsou ti, kteří si o filmu něco zjistlili a jdou se podívat, co režisér udělal a jak se mu podařilo vyprávět ten příběh. Třetí skupinou jsou ti, kteří četli knihu a zajímá je, jak věrně je film směrem k této předloze natočen. Protože se rekrutuji z té třetí skupiny, byl jsem příjemně překvapen tím, kolik z knihy se ve filmu objeví. Co se týká tolik diskutovaného násilí a nechutností. Je nutno hned na začátku říci, že kromě jednoho momentu se vše odehrává v naší mysli. V dané chvíli není daný detail moc vidět, spíše slyšet. A se zvukovou složkou se ve filmu pracuje moc dobře. Bylo by také zajímavé film sledovat bez titulků pod Novoslověnštinou. Mne to spíše rušilo. Pokud se někdo bojí na film jít, není v něm nic, proč by musel odvracet zrak. Když si takhle večer pustíte např. Sběratele kostí, uvidíte mnohem, mnohem více než je tady ve filmu. Ale závažnost příběhu je v tom, že to všechno, co dospělí vstřebají, musí vstřebat chlapec... Takže spíše nedoporučuji nikomu pod osmnáct let...

Příběh, který se ve filmu prezentuje, je silný. Není černobílý. Má tolik rovin, kolik si vymyslíte. V tuto chvíli jsem s Luisem Tosarem viděl 3 filmy a všechny mne nějakým způsobem donutily přemýšlet, jako nikdy jindy. Všechny mají velmi otevřený konec, ale druhý díl vidět nechcete. Oko za oko je leckdy řádně naturalistický, ale takový je život. Když se oprostíte od hlavní linky, objevují se detaily, kterých si všimnete a přijdou vám poněkud chaotické a nelogické a nedotažené. Myslím si, že si scénář s některými věcmi mohl dát trochu více práce.  Konec prostě neodhadnete, ale v podvědomí jej máte už na začátku, když se Mario rozhodne, co udělá. Je trochu smůla, když některé jeho kroky pochopíte až poté, co je slovně popíše a ne ve chvíli, kdy je vidíte je provádět. Abyste měli nad čím přemýšlet, zkuste další titul s Luisem Tosarem nazvaný Zatímco spíš, je to dobrý parťák k Oko za oko.

Hledal jsem s manželkou pohodovou letní komedii na večer. O filmu jsem slyšel, že je dobrý. A bezelstně jsem si jej pustil. Bavily mne vtípky a stále jsem rodinu přirovnával k Homolkům. Takto proběhlo 95% filmu a pak se to začalo měnit. Komedie vlastně z obrazu do obrazu přejde k thrilleru. Trochu nás to zaskočilo. Musím samozřejmě přiznat, že konec se asi nedal jednoduše předvídat. A to šlo především. Mám filmy podobného ražení rád, žánrově mi sedí. Jen jsem možná trošku nečekal až tak zkratovité jednání postav bez toho, aby se tak v příběhu děje chovaly. Jinými slovy - postavy jsou vykresleny věrně a chovají se logicky v rámci svého vnitřního světa, ale konec se vyjevil bez nějakých zásadních náznaků. Jistě, když si uvědomíte zpětně, jak postavy jednaly, dá se to logicky vysvětlit, ale film takto nevystupoval tj. neskrýval pohnutky až tak zarputile. Máte tak pocit, že finále je velmi překvapivé a že si s vámi autor hraje na schovávanou a je to trochu přitažené za vlasy, i když vlastně není. Zase tak nelogické to není.

Tohle je dokument, který můžeme nazvat investigativním. Začíná příběhem konfrontace oběti s "útočníkem" tj. katolickým knězem, který před více než třiceti lety obět zneužíval. Je jich v dokumentu více a vše je podáno velmi sugestivně. To je jedna rovina příběhu. Druhá rovina příběhu je ta, že polská církev našla způsob, jak se s celou věcí vyrovnat - "napráskaného" kněze přesuneme do jiné farnosti a když se to stane znovu, tak ho přesuneme zas. Navzdory zdokumentovaným trestním stíháním, vězení a soudním zákazům. A pokud se v tom začnete šťourat, nikdo buď nereaguje nebo se vymlouvá na to, že nemá pověření o tom mluvit. Polská společnost je s vírou ohromně prorostlá včetně nynější politické situace - kněz v kostele vám řekne, koho volit. Ale Poláci to vidí, a víra nyní (zvláště u mladých) prochází krizí. Ať už je to z důvodu zkostnatělosti či neschopnosti sebereflexe a i když Vatikán zahájil tažení proti tomuto problému. Do Vatikánu je daleko a v Polsku oficiálně tento problém nemají. Každopádně z pohledu naší ateistické země je zajímavé dokument sledovat - kam až vás může dovést víra a hlavně víra v duchovní, protože těm se neodporuje a když jste proti nim, jste za vyvrhele. Smutné je, že se jedná o děti, které nemají sílu vzdorovat a když se z toho vyznají rodině, prostě jim nevěří. A tito "kněží" v mnoha případech fungují dál a na přímý dotaz to lidem z farnosti vlastně ani nevadí... Velmi silný dokument natočený nezávislým novinářem a financovaný z internetové sbírky. Vřele doporučuji, i když to nemusí být podívaná pro každého.