rikitiki

Zvláštně pomalá atmosféra s dlouhými mlčenlivými záběry má patrně vyvolat dojem beznaděje vojáků prohrané bitvy o Filipíny, která se nedá nazvat jinak než "velký výprask". Dobré záběry z bojů, ale není jich mnoho. Zbytek spíš nudí. /15. 9. 14./

Dobře, ten film jsem nikdy neměla ráda a asi si ho ani nikdy neoblíbím, ale za tu přezpívanou a vítězící Marseillase musím přidat hvězdu, i kdybych nechtěla.

Potřebné, zajímavé, vtipné. Jenom u těchto typů dokumentů jsem vždy na vážkách, jestli se dá všemu věřit. Angažovaný dokument prostě beru jen s jistými výhradami. /12. 9. 14./

Staromilsky jednoduchý a fyzikálně nemožný katastrofický snímek má kouzlo naivity, která by se dnes už nedala zopakovat. Roztomile mateřský přístup letušky k pasažérům, pospolitý duch většiny cestujících, bezstarostnost, s níž všichni včetně pilotů v kokpitu kouří jak tovární komíny, pouhou minutu trvající odbavení - taková uvolněnost v letadle je v současnosti už jen vzpomínkou z říše snů. Byly to svobodnější časy. ____ Režie používá nádherně prosté metafory (hořící plyšový medvídek jako symbol zmařeného dětského života/ hračka letadýlka s ulomeným křídlem/ signalizační světla přistávací dráhy ve tvaru kříže). ___ Sladkou prémií pro fanoušky je opětovné setkání Johna Waynea (zde raritně upozaděného) a Claire Trevor, která dokonce hraje postarší lehkou ženštinu. Na rozdíl od Dostavníku, ale mezi nimi žádná jiskra nepřeskočí, zato si ale Claire vzala na cestu letadlem perfektní večerní toaletu - paráda :) ____ Berte nebo nechte být, tenhle snímek má atmosféru, občas napětí a chvílemi i humor. ___ Vážnější výhrady mám pouze k KOUSEK DĚJE - rozhodnutí přistát s nedostatečným zbytkem paliva na letišti v San Franciscu místo původně plánovaného přistání na moři. I když Wayne nazval kapitána srabem a donutil ho k přistání na zemi, tak já si myslím, že jednoznačnou pravdu měl kapitán, když nechtěl riskovat, že se letadlo zřítí na hustě obydlené město. Nemohl přece tušit, že palivo v nádržích se jakýmsi záhadným způsobem rozmnoží, či co, aby to stačilo na hladké dosednutí :) /11. 9. 14./

Od válečných filmů natočených za války se dá s jistotou čekat, že budou schématické, propagandistické a vždycky budou heroické. Přesně jako Létající tygři.____ Jenomže i přes splnění povinného zadání jsou ve snímku dobře natočené vzdušné souboje a pozemní konflikt mezi hrdinným kapitánem a jeho lehkomyslným podřízeným je zajímavý - přestože je dopředu jasné, jak skončí. /10. 9. 14./

Western - newestern, kde je sflikované všechno možné, ale nic není pořádně dotažené. Dost zápletek vyřeší pouhá náhoda, jiné upadnou v zapomnění (to fakt nikdo neřeší, že hlavní padouch násilím a vydíráním získává pozemky?) Hlavní hrdinka je úžasně nesympatická. ____ Pro mě jediný zajímavý motiv byl chlapík, který si místo úporných bolestí zubů našel manželku, která svou povahou dokázala jakékoliv dentální problémy hravě přebít. /10. 9. 14./

Marlene Dietrich jako důlní záchranářka? Co by na to řekla hornická větev mé rodiny, si netroufám ani naznačit. ___ Naštěstí se Marlene k závalu v dole jen náhodou přichomýtla a zbytek filmu se drží svého obvyklého kopyta cynické světačky. John Wayne je netradičně obsazený do role chlapíka, kterému úspěch a bohatství změnilo charakter z bezstarostného sympaťáka do bezskrupulózního byznysmena - připomínal Občana Kanea. Právě střední pasáž filmu, kdy se chová čím dál víc jako mocí posedlé monstrum, byla nejsilnější. Wayne to zahrál skvěle. ____ Závěr je bohužel poplatný době vzniku, se silným důrazem na patriotismus a semknutí se při společném boji ve válce. /10. 9. 14./

John Wayne dokázal bez úhony vyváznout i z lokomotivy vykolejené v prudké jízdě a bez mrknutí oka hned tasit a střílet. Byl to zkrátka řízek! Marlene, zde důstojně přemáhající žárlivost na mladší a nevinnější zboží, mu zdatně sekunduje. ___ Ve filmu zazní několik trefně špičkujících dialogů a v závěru ho ozdobí perfektní barová rvačka dvou hlavních protivníků, při které se dá odpustit, že v hodně záběrech zjevně zaskakují za herce kaskadéři, i že občas režie nesmyslně některé scény zrychlí. /10. 9. 14./

Přeslazený a úhledný film, na který (s výjimkou úvodní scény žhářského útoku na indickou restauraci) můžete vzít svoji stařičkou babičku bez obav, že by jí cokoliv jakkoliv rozrušilo. Děj si plyne hladce a očekávaně, kamera snímá vše v líbezných záběrech, které jsou často samoúčelné (dlouhý nepřerušovaný záběr opravování restaurace). Ve snímku je i pár nesmyslů, když na rukou a nohou popálený kuchař se ještě ten samý večer vrací do kuchyně a skoro normálně funguje (pěkná vizitka francouzského zdravotnictví, když propustí těžce zraněného pacienta!). Nově otevřená indická restaurace v kopci nad středověkým francouzským městečkem je sice umístěná na malebném místě, ale kdo by se do takové dálky trmácel kvůli exotické kuchyni bez jakýchkoli referencí? Atd. ____ Děj se opravdu snaží ničím nepřekvapit, což se mu povedlo na výbornou. Nepřekvapil vůbec ničím. Je to pohádka. Moderní typ pohádky, kde všechno musí být hezké a dobře dopadnout. Takže je samozřejmě samá faleš a děsný kýč. /10. 9. 14./

Ze snímku je patrné, že tvůrci chtěli divákům hlavně předvést krásy exotické země, takže film obsahuje hodně scén japonských tanců, sportů, pochodů atd. Příběh o začátcích kontaktů mezi dvěma národy, z nichž orientální se jakémukoliv navazování vztahů s cizinou urputně bránil a americký zase zuřivě a nesmlouvavě naléhal na spolupráci - mě udivil mírně posmutnělou náladou a jen letmým zobrazením citů mezi americkým konzulem a japonskou dívkou. P. S. Je vtipné vidět Johna Wayne, jak dostává pořádnou nakládačku, navíc od prťavého Japonce. /9. 9. 14./