rikitiki

Rádobyartový snímek ze života lidí, které život pořádně zkřísnul. Čekají na zázrak, což v tomhle pojetí znamená najít si aspoň trochu normální vztah. Celé je to utahané, nevěrohodné, vycucané z prstu. Nakonec asi stejně všichni zemřou, protože na město spadnou tuny nějaké modré sr…. sníh. Asi. SHRNUTÍ: Jessica Biel podá u tyče slušný výkon, ale za ten horký vosk, co na sebe dobrovolně chlístá, by měla dostat napomenutí od kliniky popálenin.

Rehabilitace jedné z nejméně příjemných postav seriálu Sekai-ichi Hatsukoi? Pro mě ano! Už jenom proto, že v červené zástěře s volány a puntíky mu tu slušelo. SHRNUTÍ: Vstříc lásce za pomoci vydírání.

Dva kluci z yakuzy, kteří by potřebovali sexuálního poradce jako sůl. Ale naštěstí k tomu tak nějak doklopýtají sami, skrz pár nakládaček a menších přestřelek. _____ Špatná kresba, nedotažený příběh plný nesmyslů. SHRNUTÍ: Přece jen je ale hezký, když se spolupracovníci mají rádi, i když v nelegálním byznysu.

Co mě zarazilo jako první, že byli všichni vymydlení a nažehlení. Auta i venkovské autobusy se jenom leskly. Přešla válka a všichni furt jak ze žurnálu. Ruští vojáci obsazující Drážďany měli tak zářivě čisté uniformy, že s nimi v prvním sledu musela dorazit i polní prádelna s mandlem. Takhle nastrojení nejsou snad ani dnes, při oslavách konce války. A to byl jen okrajový jev, který naznačil, že příběh bude uhlazeně nesnesitelný kýč. ____ Všechny události do sebe hladce zapadly. Všechny zážitky se protkaly ve finální tvorbě. Provinění a tresty se skvěle doplnily (zatkneme zlého gynekologa a hle, koho náhle potřebuje ruský velitel? Sedíme v kavárně a hle, jaké se to prodávají noviny s aktuální zprávou?).______ Filmové metafory byly jak pro retardy (první krok ve svobodné zemi se záběrem na nohy překračující tenkou linii, posměšné zobrazení uměleckých pokusů 60tých let, poryv větru, který oknem přinese nejspíš duši zemřelé, aby ukázala na svého vraha – bože, to bylo tak naivní!). ____ Film byl absolutně předvídatelný. Když nás seznámil s profesorem, který si nikdy nesundává klobouki a zásadně se nedívá na díla svých studentů – v tu chvíli už každému dojde, kdo bude ten první student, kterému se odhalí a na jehož dílo se podívá. Když umělec konečně najde svůj styl (ne že bychom se tedy o tvorbě něco dozvěděli), tak je to extatický zážitek podmalovaný majestátní hudbou, aby to došlo i těm největším tupcům v publiku. Tohle prostoupení tvůrčím duchem má pak ještě noční pokračování, jehož vyústění odhadne také každý. ____ Klišé a hloupé metafory, naivita, polopatyčnost. Pitomost malovaná na růžovo a tvářící se jako zásadní výpověď. ___ Vůbec se nedivím, že malíř Gerhard Richter, který byl inspirací pro hlavní postavu a jehož obrazy film bezostyšně využil, se od tohoto filmu distancuje a je naštvaný. Bodejť by ne, vždyť parazituje na jeho osobě i na jeho dílu a dělá z něho pitomce, když se toporně snaží interpretovat jeho obrazy (mimochodem, ten obraz muže v nacistické uniformě – Uncle Rudi – věnoval umělec Lidicím). SHRNUTÍ: Zdá se mi, že režisér sám sebe zobrazil v postavě hochštaplerského umělce vydávajícího počmárané tapety za něco mimořádného. Ať se snaží okecat to sebe víc, pořád jsou to jen tapety.

De facto softporno s příšernou kresbou.

Městská fantazy neohromí příběhem, který je prostě jen: bojujeme s démony a vždy je nějak porazíme. Překvapí ale animací. Nápaditou, proměnlivou, s rychlými střihy (někdy až moc). Střídají se různé úhly pohledů, záběry na velké detaily (hrdinovo vytřeštěné oko přes celou obrazovku zahlédneme mnohokrát), fotografie i film, grafika … (řekla bych, že hodně se pro diváka jako já - nepříliš poučeného japonskou kulturou - ztratí, protože mu nedojdou narážky). _______ Rozčilující hudba podkresluje industriální záběry a navozuje přesnou atmosféru tepajícího města, v jehož ulicích a parcích se prohánějí prastaří démoni s někdy zlou a jindy jen poťouchlou povahou. ____ Čeká nás jednoduchý milostný příběh loosera a tsundere. A tahle mu tedy nakládá: klidnými slovy ho deptá do pekel, aby ho vzápětí nepokrytě sváděla a pak ho vyvezla na asi nejpříšernější první rande (aspoň ze začátku). Moc mých sympatií si nezískala, protože k takovému chování neměla žádný důvod. Dívek se kolem hrdiny motá vícero, takže ten milostný motiv na dlouho zapadne a skoro to vypadá, že to zas tak velká romance nebude, protože si zjevně víc rozumí s některými z nich než s tou „svou“. SHRNUTÍ: Když se animátoři utrhnou ze řetězu a vyzkoušejí všechno, na co mají chuť a co je napadne. /// /můj komentář č. 2 888 ////

Hodně mysteriózní, snad ze snahou o trochu filozofie, a dost temné, přestože s nadějí. Série se odehrává vždy po třech dílech sevřených jedním příběhem, z nichž jednoznačně nejlepší byl ten první. Postava s bílými vlasy a červenýma očima vnesla do příběhu napětí, protože bylo zřejmé, že jeho charakter bude jiný, než se zprvu jevil. Ani další příběhy nepostrádaly originalitu, ale emočně už byly slabší. Snad až na poslední, kde se ale těch dějových kotrmelců a prapodivných, ne vždy srozumitelných dialogů, odehrálo tolik, že smysl nebo jasná dělová linka byly zastřené. Nevadí, někdy i nesrozumitelné a trochu nezvládnuté historky dokážou upoutat a dojmout. SHRNUTÍ: Malá holčička ohánějící se zdatně rýčem je přínosem v každé společnosti.

To si takhle v poklidu zoufáte v parku, že je z vás bezdomovec, když přijde tajemný cizinec a udělá z vás bohyni země. A než se nadějete, žijete v polozhroucené svatyni s náladovou liškou, hadem se slabostí pro saké, dvěma neužitečnými trpaslíky v maskách a znáte se s vránou, která je obdivovaným idolem pro náctileté. Jo, někdy život dokáže psát příběhy. Ale je to zábava (většinou) a romantika (někdy). Ono přimět lišku k tomu, aby přiznala své emoce dá pořádnou fušku. Ale když je liščí démon tak fešný, jako je Tomoe, tak to za trochu námahy stojí. _____ Seriál si mě získal už prvním dílem, protože způsob, jakým Nanami přiměla Tomoeho, aby se stal jejím sluhou, byl odvážný, působivý a ani v nejmenším nepůsobil poddajně. Takže už od začátku je jasné, že Nanami nebude patřit k submisivním dívčinám. Což se v průběhu času několikrát potvrdí, přestože často ukáže i svou jemnou tvář. Pomáhá, kde jen může, Tomoe se skřípěním zubů zase pomáhá jí. Zaujala mě návštěva na konferenci bohů i zlepšení situace ve vraní vesnici. _____Seriál (i jeho druhá řada) rozvíjí několik příběhů vždy v několika dílech (což je fajn, že to není vždycky jedení díl = jedna historka a jedeme zas nanovo). Druhá série přinesla hlubší emoce a také zajímavější prokreslení charakterů. SHRNUTÍ: Zaměstnat lišku jako svého sluhu může být nebezpečné, obzvláště pro mladé dívky.

Líbezně smutný příběh podpořený malebnou animací, poetickými dialogy a žalněkrásnou hudbou. Nahrbený chlapeček nese na svých ramenou tíhu, kterou mu naložila jeho vpravdě démonická matka, která ho nepřestává pronásledovat ani ze záhrobí v podobě záštiplné kočky. Naděje na záchranu přijde v podobě zlatovlasé dívky, která se nebojí ho dotlačit, kam se on zdráhá jít a pomoc mu překonat překážky, které se mu jeví jako neschůdné. Přestože dívenka také používá brutální metody, přece jen jsou v jejím podání sladší, než byly ty matčiny. Dozvěděla jsem se hodně o vášni pro hudbu i o rivalitě, která ti pomůže dostat se dál. Ano, bylo to zejména ke konci evidentně silně vypočítané na dojetí, ale pointa vůbec nebyla hloupá. Přes jisté natahování a některé vedlejší postavy, co byly jen do počtu, patří tohle anime k těm, které dokáží zaujmout. SHRNUTÍ: Když je hudba břímě i vysvobození.

Všichni by asi chtěli znát šťastného Lazzara, ale nikdo by jím nechtěl být. Postava z minulosti, čistá, prostá, laskavá s naprostou samozřejmostí. Já brala i pomalé tempo filmu, výkony herců, kteří svou upřímností působili jako neherci, podivné soužití lidí na venkově jakoby vypadlém z jiné doby, ale když nastal mystický zlom, tak už se pro mě film stal příliš artovým a festivalovým. Příliš dlouhý na málo děje a epizody, ze kterých se skládal, začaly najednou působit příliš nesourodě. SHRNUTÍ: Když se toužíš vrátit tam, odkud jsi sám utíkal.